Věra Mašková

Narodila se v Rokycanech (*1961), dětství prožila v malé vesnici v Západních Čechách. Zájem o divadlo a literaturu ji dovedl až ke zkouškám na DAMU, kterou absolvovala v roce 1989. Už během studií získala stipendium v tehdejším Divadle S. K. Neumanna v Libni, jejím prvním velkým angažmá však bylo Státní divadlo Ostrava (1990-95). Repertoár tu spoluvytvářela pro Divadlo A. Dvořáka, Myronovo divadlo a také pro ostravské Divadlo hudby, v Ostravě se podílela i na nejrůznějších divadelních happeninzích. Po krátkém působení v Klicperově divadle v Hradci Králové nastoupila jako dramaturgyně ve Středočeském divadle Kladno (1996-98) a na částečný úvazek také v Karlových Varech (1997-99). K jejím dlouholetým spolupracovníkům patřil režisér Michael Tarant (úspěšné představení Don Juan podle jejího scénáře převzala i ostravská televize). Za důležité a pro svůj další rozvoj klíčové považuje zejména své působení v Moravské divadle Olomouc (1998-2004), kde navázala koncepční spolupráci s režisérem Peterem Gáborem. Cení si zejména inscenací Kupec benátský (Ostrava), Othello a Cyrano de Bergerac (Kladno), Zvoník u Matky boží (Hradec a Kladno) s režisérem Tarantem. S P. Gáborem vytvořila např.inscenace Werther (Kladno), Krvavá svatba (Hradec), Jindřich IV. a dvoudílný opus Faust (Olomouc), Čas vlků (Olomouc), Anna Karenina (MDP a Olomouc), Oněgin (Olomouc), Zlomatka (Divadlo v Řeznické a Astorka Bratislava) a Búrlivé výšiny (Nitra). Pracovala rověž s režiséry Radovanem Lipusem (Pěna dní a Stříbrný vítr - Ostrava, Krysař a Paní z moře - Hradec, Žid Süss – Kladno), s Jakubem Korčákem (Zvěstování Panně Marii od Claudela) a mnoha dalšími. Pro angažmá se rozhoduje právě kvůli režisérům, kteří ji inspirují a jimž věří: proto od roku 2005 posílila nový umělecký a realizační tým Městských divadel pražských. Přivedl ji sem umělecký ředitel a režisér Ondřej Zajíc, s nímž vytvořila několik projektů mimo divadelní struktury (Veřejné oko, Ústa Micka Jaggera). Na obě scény MDP – Divadlo ABC a Rokoko - vnesla svůj cit pro odpovídající divadelní gesto i celoživotní zájem o velké příběhy. „Úkolem dramaturga je přinášet téma, které rezonuje se souborem, dobou i publikem,“ říká Věra Mašková, která zde realizovala tituly jako Anna Karenina, Na východ od ráje, Hra vášní, Marvinův pokoj, V jámě lvové, Baron Prášil, Zlatí úhoři či Kauza Divá Bára.
Jako externí dramaturgyně se uplatňuje na rozmanitých scénách po celé republice, včetně scén slovenských (bratislavská Astorka, Divadlo A. Bagára v Nitře). Je autorkou mnoha divadelních adaptací děl slavných autorů (Dickens, Hugo, Fitzgerald, Němcová, Brontëová), sama také původní divadelní hry píše (Přijď království tvé, ... mně zašlá léta vraťte). Úspěšně pracuje pro rozhlas, ať už jde o adaptace literárních textů (Capote, Cheever) či o psaní vlastních titulů, oceněných v soutěži o původní rozhlasovou hru (Dva příběhy o Cidovi, Orfeova píseň). Vytvořila rovněž dva televizní scénáře, realizované v ČT Ostrava (Bude- li mi jíti přes údolí šeré smrti ... - 1991, Don Juan – 1992).

• Sebevrah (dramaturg)
• Želary (dramaturg)
• Gold za všechny peníze (dramaturg)
• Sto roků samoty (dramaturg)
• Důkaz (dramaturg)
• Holky z kalendáře (dramaturg)
• Vražda jako poznaná nutnost (dramaturg)
• Dobrodružství (dramaturg)
• Vše o mé matce (dramaturg)
• Jana Eyrová (dramaturg)
• Prolomit vlny (dramaturg)
• Hra vášní (dramaturg)
• Anna Karenina (dramaturg)

Po derniéře

• Krvavá svatba (dramaturg) - po derniéře
• Mahábhárata (dramaturg) - po derniéře
• Kauza Divá Bára (dramaturg) - po derniéře
• Baron Prášil - ten, který nikdy nezalhal (dramaturg) - po derniéře
• V jámě lvové (dramaturg) - po derniéře
• Naše městečko (dramaturg) - po derniéře
• Miláček Ornifle (dramaturg) - po derniéře
• Marvinův pokoj (dramaturg) - po derniéře
• Na východ od ráje (dramaturg) - po derniéře
• Ústa Micka Jaggera (dramaturg) - po derniéře
• Zlatí úhoři (dramaturg) - po derniéře