Úvodní stránka > Herci > Herecký soubor MDP > Pavel Juřica

Pavel Juřica

Rodák z moravského Bílovce u Nového Jičína vyrůstal v městečku Odry. „Od dětství jsem byl splašený, ztřeštěný a to byl dobrý předpoklad k herectví,“ směje se Pavel Juřica. Začátky jeho „umělecké dráhy“ byly klasické: literárně-dramatický kroužek, recitační soutěže a pak talentové zkoušky na ostravskou konzervatoř. Pedagožka herectví Alexandra Gasnárková bojovala za to, aby si její svěřenci mohli vyzkoušet první krůčky na profesionálním jevišti Státního divadla a Divadla Petra Bezruče už v prvních ročnících. „Absolvovali jsme s hrou Lidie Razumovské Milá paní profesorko a měli jsme takový úspěch, že celý náš ročník dostal nabídku na angažmá do olomouckého divadla, ale nakonec jsme tam odešli jen dva.“ Svého rozhodnutí rozhodně nelitoval. V Olomouci zůstal Pavel Juřica celých dvacet let a má za sebou na dvě stě rolí. „Byla to nádherná léta, a i když jsem několikrát dostal nabídku na změnu angažmá, tak neuvěřitelně mi tam kvetla pšenka, že jsem zůstal,“ shrnuje herec. Za své nejoblíbenější role považuje Amadea ve stejnojmenné Shafferově hře (toho si znovu zahrál jako host v Opavě), Filipa ze Starců na chmelu a Scapina ve Scapinových šibalstvích (za tuto roli získal Cenu za nejlepší herecký výkon na Celonárodní přehlídce mimopražských divadel v Praze pořádané agenturou FOIBOS). Kromě toho deset let spolupracoval s Davidem Drábkem ve Studiu Hořící žirafy (Vařila myšička myšičku, Kabaret atd.). Hostoval i na dalších scénách (Divadlo Bolka Polívky v Brně – Tančírna, Divadlo Petra Bezruče Ostrava – Leonce a Lena, Divadlo v Celetné – Ústa Micka Jaggera).
V roce 2009 přijal nabídku na angažmá ve Švandově divadle (Kdo je tady ředitel, Autobus, Mnoho povyku pro nic). Od sezony 2010/2011 je v Městských divadlech pražských. „Nabídku do MDP jsem dostal od Ondřeje Zajíce už před pěti lety, ale tehdy jsem ji ze zdravotních důvodů musel odmítnout. Při pobytu v Praze jsem navštívil několik představení v MDP, která se mi líbila, a taky jsem se sešel v klubu s bývalými kolegy z Olomouce. Byla tady hrozně příjemná atmosféra, tak jsem sám Ondru požádal o angažmá. A vyšlo to,“ shrnuje herec.
Není ale člověk živ jen divadlem. Pavel Juřica má několik soukromých radostí. Jednou z nich je sbírání porcelánu. „Když mám špatnou náladu, podívám se do své vitríny, kde mám několik krásných kousků, a hned je mi líp,“ říká. Dobrým parťákem je mu dlouhosrstý jezevčík Kája, který je prý stejný volnomyšlenkář a paličák jako jeho majitel. A do třetice je Pavlovým koníčkem vaření, speciálně česká a italská kuchyně. Prý už vaří stejně dobře jako maminka!