KRÁL LEAR

31.05.2010

Král Lear v českých překladech a na českých scénách

Tragédie Král Lear rozhodně nepatří na českých scénách k nejhranějším Shakespearovým hrám. Nicméně od roku 1792, kdy bylo zaznamenáno první inscenování tohoto díla u nás, se na českých a moravských scénách odehrálo více než padesát inscenací.
Jsou mezi nimi i verze „alternativní“ (např. v Centru experimentálního divadla Brno v 90. letech), a jeden Lear (resp. Llyr) loutkový. Počet překladatelů, kteří přidali svůj díl do textové historie tohoto dramatu, je celkem 10, v případě (výše jmenovaného) experimentálního kousku je to celý kolektiv autorů.

• Prvním zaznamenaným překladem u nás je Král Lír a jeho nevděčné dcery, který pochází z pera dramatika Prokopa Šedivého. Byl patrně poprvé uveden ve Vlasteneckém divadle v Praze v roce 1792.

• Autorem následujícího překladu je Josef Kajetán Tyl, který v době svého působení ve Stavovském divadle představil tuto hru v prosinci 1835.

• V roce 1856 se poprvé na scéně Stavovského divadla objevil Lear v překladu Ladislava Čelakovského. Co do kvantity provedení (Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo, ND Brno, ND Praha, Prozatímní ND Brno, Městské divadlo Plzeň) – celkem třináctkrát – se stal zcela nejuváděnějším překladem. Mezi režiséry figurovali nejslavnější umělci své doby – mj. Vedelín Budil, Pavel Švanda, J. J. Kolár, Jakub Seifert.

• Kvapilova éra v Národním divadle je spojena s překladem Josefa Václava Sládka. Jaroslav Kvapil tam jeho překlad inscenoval hned dvakrát – v roce 1914 a 1916. Rovněž dvakrát se objevil tento překlad v Olomouci /1921 a 1927/ a jednou v Ostravě.

• Překladu Bohumila Štěpánka se poprvé ujal K. H. Hilar v roce 1929 v Národním divadle Praha, poté se hrál ještě v Ostravě a Novém Jičíně.

• V 50. letech nastoupila éra E. A. Saudka – jeho překlad se dočkal v první vlně osmi provedení na scéně (od Národního divadla Praha, přes Uherské Hradiště, Kladno, Brno, České Budějovice po Pardubice), na divadelní prkna se znovu vrátil v roce 1996 v inscenaci ND Moravskoslezského Ostrava a zatím naposledy jej využil Vladimír Morávek ve své inscenaci v Klicperově divadle Hradec Králové v roce 1998.

• 70. a 80. letům 20. století dominovaly překlady Milana Lukeše. Poprvé se hrál v roce 1975 v Západočeském divadle Cheb (v režii Jana Grosssmana), pak v Horáckém divadle Jihlava, Divadle pracujících Gottwaldov, v ND Praha, Státním divadle Olomouc, Divadle J. K. Tyla v Plzni a znovu v ND Praha a ND Brno. Kuriozitou je úprava Lukešova textu Karlem Makonjem pro loutkové Divadlo dětí Alfa Plzeň pod názvem Král Llyr. Zatím naposledy se Lukešův překlad hrál v roce 1997 na Komorní scéně Aréna v Ostravě.

• Centrum experimentálního divadla v Brně uvedlo v roce 1996 projekt, jehož součástí byly Tance krále Leara režisérky Evy Tálské (kompilace překladů E. A. Saudka, M. Lukeše a J. V. Sládka) a úprava Huberta Krejčího, Pavla Drábka a kolektivu herců ve stylu komedie dell´arte pod názvem Arlekino vévodou bretaňským aneb Král Leyr a jeho tři dcery neboli Zkamenělý princ.

• V 90. letech se poprvé hrál překlad Aloise Bejblíka – v roce 1996 ve Slezském divadle Opava, v roce 1998 v inscenaci M. Dočekala v MDP, na scéně Divadla Komedie a naposledy 2002 v Severomoravském divadle Šumperk.

• Pro Letní shakespearovské hry na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu připravil nový překlad v roce 2002 Martin Hilský. V novodobé historii patří inscenace Martina Huby v hlavní roli s Janem Třískou k unikátům – Tříska hrál několik desítek představení za sebou bez alternace a získal za svůj výkon Cenu Alfréda Radoka. Hilského překlad se dále objevil v Divadle J. K. Tyla v Plzni (2004) a v Městském divadle Zlín (2007).

• Nejnovější překlad Jiřího Joska (knižně vyšel 2009) bude mít premiéru na scéně Divadla ABC v září 2010.