14.10.2011

Důkaz v Rokoku příjemně překvapil hned na začáteku sezóny

Divadlo Rokoko si pro své diváky připravilo na úvod sezóny hru Davida Auburna Důkaz. Inscenace, kde se střídají emoce, vás uchopí a nepustí. Možná jen přestávka škodí a zbytečně ruší atmosféru citlivého příběhu.
Americký autor David Auburn dostal v roce 2001 Pulitzerovu cenu za divadelní drama Důkaz, které o pět let později zfilmoval John Madden v hlavní roli s Gwyneth Paltrow, Anthonym Hopkinsnem a Jakem Gyllenhaalem.

Důkaz uvádí na svou scénu Městská divadla pražská. Světové herecké osobnosti v divadle Rokoko nepotkáte, ale zklamáni určitě nebudete. Nalákat vás mohou známá jména obsazených postav, ale také zvědavost, jak se česká adaptace povedla.

Robert: ,,Měla by ses snažit, ve tvém věku jsem už napsal ty nejlepší práce.”

Psychologické drama o čtyřech postavách s nádechem dobře mířeného humoru chutná jako lahodný předkrm. Jakmile si kuchaři osvojí receptury svých postav, stane se z inscenace hlavní chod tohoto roku. Premiérou nastavili laťku nejen ostatním hrám, ale hlavně sami sobě.

Princezna Veronika Kubařová roste do velmi pozoruhodné herečky, která nabízí divákům víc než svůj roztomilý kukuč. Role Catherine patří mezi komplikované a nesnadné. Jsou to ale právě přelomové role, které možná posunou Veroniku k novým možnostem. Po premiéře je jasné, že si na své postavě zuby nevyláme, ale mám pocit, že může nabídnout ještě více.

FOTO: Důkaz
Hal (Martin Písařík) řeší pravdu o důkazu v sešitu s Catherininou sestrou Clare (Stanislava Jachnická)


 

Oldřich Vízner (Robert) představuje zkušenost hereckého života a Veronika Kubařová (jeho dcera Catherine) odráží mladistvý náboj a viditelný talent. Do své role, ovlivněné strachem z nechtěného dědictví otcových genů, se umí ponořit tak, že při vypjatých scénách tajíte dech.

Rozvážnost role staví Víznera do pozice primáře dohlížejícího na svou svěřenkyni, nadějnou medičku Kubařovou. Společně s asistencí Martina Písaříka a vrchní sestry Stanislavy Jachnické je radost se na operační sál, tedy divadelní prkna, dívat.

Robert: ,,Blázni nepřemýšlejí, zdali jsou šílení.”

Catherine: ,,Fakt ne?”

Robert: ,,Jasně, že ne. Mají lepší věci na práci.”

Písařík opět dokázal svou tvárnost a fakt, že mu sedí divadlo stejně jako bicí. Stanislava Jachnická není jen krásná žena, ale také zralá herečka. Role Clare nepatří mezi ty průhledné postavy, které buď máte rádi, nebo je nenávidíte.

Clare nemá jednoduchou situaci. Je starší, nestarala se o otce, ale vše platila. Není matematický génius, ale snaží se žít normální život. Sestru miluje, ale nerozumí jí. Chce jí pomoci, ale neví jak.

FOTO: Důkaz
Catherine se uzavírá před světem, otevře jej alespoň Halovi?


 

Režie se ujal Ondřej Zajíc a chválihodný je hlavně záměr o jasné předání poselství tohoto díla. Postavy jsou vězni svých vlastních představ a předsudků. Catherine se bojí, že zdědila více než matematický talent svého otce a odmítá pomoc svých blízkých. Otevírá se ve chvíli, kdy je zranitelná, ale zároveň neústupná.

Hal: ,,Našli jsme něco potencionálně velkého, noviny celého světa budou chtít mluvit s tím, kdo ten sešit našel.”

Sestra Clare žije v New Yorku a od Catherine se liší svým praktickým životem. Vzájemně si nerozumí a odcizení se nedá napravit mávnutím kouzelného proutku. Režisér Zajíc zanechal scénář bez úprav a zbytečně neexperimentoval. Vytvořil tím prostor pro herce a vsadil na srdcové eso.

Proč zase ta sprostá slova?

Vím, že je to běžná věc, ale skutečně musíme používat sprostá slova, i když jsou mírnějšího rázu, abychom jimi zdůraznili situaci? Herci tato slova nepotřebují, protože i přesto jsou herecky přesvědčiví. Příjemným zpestřením byly hlavně vtipné repliky, které odlehčují téma psychologického dramatu a vnášejí do děje příjemný svěží vánek.



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí