13.06.2017

Začátkem září zazní v ABC Satisfaction

Rozhovor s Petrem Svojtkou v Deníku
Letošní sezonu uzavřela inscenace Čapek o posledních letech života humanisty Karla Čapka v režii Pavla Kheka (premiéru měla 3. června v Rokoku). Do té nové vstoupíme s Šedesátkami, které navazují na dramaturgickou linii hudebních komedií pro zpívající činoherce, říká režisér a umělecký šéf MDP Petr Svojtka.

„Čapek i Šedesátky si kladou za cíl více než kdy předtím reflektovat momentální pnutí ve společnosti. Oba tituly jsou odvrácenou stranou téže mince. Zatímco v Čapkovi se díváme na temnou dobu konce první republiky a měsíce po mnichovské dohodě, kdy byl tento spisovatel doslova dohnán k smrti a jež by pro nás měla být mementem, v Šedesátkách si připomeneme kulturní rozmach šedesátých let dvacátého století. Dobu, která je živá, z níž stále čerpáme. Posloucháme písničky, díváme se na filmy a čteme knížky té doby, plné vizí a ideálů, kdy slova jako pravda a láska ještě nebyla vulgárními výrazy."

Jak jste Šedesátky koncipovali?
S Jiřím Janků jsme v ABC dosud inscenovali dvě hudební komedie Bedřich Smetana: The Greatest Hits a V+W Revue a v Šedesátkách jdeme trochu jinou cestou. Nejedná se o divadlo na divadle, ani čistou revue, zkonstruovali jsme trochu bláznivý příběh „retrofila", jehož hraje Hanuš Bor. Ta postava je morous, který dnešní dobu nesnáší, je to zarputilý „šedesátník". Ve hře si na základě nedorozumění členové jeho rodiny vydedukují, že umírá. A aby mu posledních pár dní před smrtí zpříjemnili, tak mu u zážitkové agentury zařídí virtuální výlet do šedesátých let. Ta agentura stojí trošku „na vodě", tudíž je nasnadě, že se hlavní představitel ocitá i se svou rodinou v soukolí nejrůznějších absurdností.

Když jde o hudební komedii, můžeme se jistě těšit na známé songy. Které to budou?
Celkem zazní patnáct naživo hraných písní jako Satisfaction od Rolling Stones, Yesterday od Beatles, Space Oddity od Davida Bowieho, Já budu chodit po špičkách Petra Nováka, dále třeba Wonderful World od Louise Armstronga, takže půjde o široké spektrum songů, většinou velmi známých. Na jevišti zazní v nečekaných situacích, někdy s překvapivým českým textem, jindy v originále. Autorem všech hudebních aranží je Jirka Janouch, který s námi připravil i zmiňované inscenace V+W Revue a Bedřich Smetana: The Greatest Hits.

S jakými dalšími plány vstoupíte do příští sezony?
Chceme se v ní opět za- obírat intenzivními současnými tématy a společenskou atmosférou, a to tentokrát prostřednictvím úplně nových textů. V několika případech půjde o české premiéry, jiné budou premiérami pražskými. V listopadu uvedeme v ABC drama Teror (režie Ondřej Zajíc). Vzniklo asi před třemi lety a za tu dobu se stalo ve světě divadelním hitem. Jde vlastně o fiktivní soudní proces s pilotem stíhačky, který sestřelí unesené dopravní letadlo nezadržitelně mířící na stadion plný lidí. Následně je obviněn z vraždy 164 lidí, kteří tím letadlem cestovali. Jeho obhájce ale kontruje vždyť zachránil sedmdesát tisíc lidí, co byli na stadionu… Jedná se o mravně-právní dilema osvobodit, nebo odsoudit? Hra je postavená na aktivní účasti diváků, kteří se oci- tají v rolích porotců a o osudu obžalovaného rozhodnou.

Takže budete mít připravené dva konce?
Samozřejmě, autor Ferdinand von Schirach s nimi pracuje… Dalším titulem, který budeme v téže době zkoušet v Rokoku, je také žhavá novinka mladého francouzského dramatika Floriana Zellera Otec, kterou budu režírovat já. Hlavním hrdinou je osmdesátiletý muž trpící Alzheimerovou nemocí ztvární ho Jan Vlasák. Dcera se o něj stará, ale nemoc postupuje a začíná zásadně ovlivňovat její život a ona řeší, zda dát otce do léčebny, nebo rezignovat na svůj vlastní život a pečovat o něj. Hra je pozoruhodná svou strukturou, protože divák vidí běh věcí očima nemocného člověka. Zažívá ztrátu osobnosti, svět kolem sebe vidí útržkovitě, souvislosti mu nedávají smysl a je zmaten.

Z dalších témat, kterým se budete věnovat, je to například i mateřství…
Zpracovává jej opět čerstvá novinka, izraelské „komediální drama" I♥MAMMA, které budu v ABC režírovat já. Napsala jej Hadar Galron, autorka u nás populární hry Mikve. Je o devíti ženských hrdinkách, z nichž se každá po svém vyrovnává s mateřstvím, každá prožívá svůj příběh, své téma. Hadar píše našemu divadlu na míru speciální verzi textu a je to velice zábavné i smutné. V Rokoku se Pavel Khek ujme režie Dostojevského Idiota to je dílo, které není třeba příliš představovat, dnes nám ale přijde velice rezonující. Konfrontace „normální" společnosti s čistým, průzračným člověkem.

A závěr sezony?
Protože si v příštím roce připomeneme výročí české státnosti a naše divadla se nacházejí v místě, kde běžely dějiny, traduje se, že v jednom z kabaretů vznikl nápad vyhlásit Československou republiku připraví Jirka Janků a Pavel Khek autorský projekt, inspirovaný filmem Ettora Scoly Tančírna. Chtějí v něm rozehrát sto let valících se centrem Prahy.
Posledním titulem příští sezony bude v Rokoku inscenace americké hry Stop Kiss. Je to křehký příběh dvou dívek, které hledají sebe sama, svou identitu. Do jejich milostného vzplanutí brutálně zasáhne další člověk. Nezávazná láska se tak stává něčím daleko větším, než by se mohly obě ženy nadát… Na všechny novinky se velice těším, myslím, že by to pro diváky mohly být lahůdky.

Denik, 13. 6. 2017, autor: Gabriela Kováříková
Rozhovor vyšel i na denik.cz, přečíst si jej můžete zde.



 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí