15.09.2017

Recenze: Čapkovi pomáhá sám Čapek

Recezne Tomáše Štástky v Mladé frontě Dnes




Jiří Hána v titulní postavě Karla Čapka potkává v cele spisovatele s nápadnou dikcí. Koho Viktor Dvořák znázorňuje, je tak divákovi jasné dřív, než se oba shodnou, že píšou dopisy své Olze. Imaginární setkání Čapka s Havlem rámuje novinku pražského Divadla Rokoko asi až zbytečně okatě, na druhou stranu však tvůrci určitou apelativnost kusu od začátku nezastírají. Za autorským počinem dramaturgyně Městských divadel pražských Věry Maškové a režiséra Pavla Kheka se totiž skrývá víc než jen poctivé rešerše pro popis posledních let života našeho literárního velikána a jeho nejbližších. Tvůrci se totiž na pozadí Čapkovy tragédie rozhodli divákům naservírovat konec první republiky. A šli na to doslova didakticky – jako podle učebnice dějepisu rok po roku sledují nastupující nacistickou hrozbu, mnichovskou zradu, smrt TGM i Čapkův konec. Čím víc se blíží začátek války, tím víc události nabírají na obrátkách. Děj navíc doprovází projekce i filmové záběry. Pro člověka zběžně obeznámeného s problematikou 30. let ve střední Evropě může doslovnost inscenace působit úsměvně, avšak vzhledem k tomu, na jak veliký okruh diváků současná scéna cílí, zní to jako logický a chvályhodný záměr. Khekovi se totiž podařilo všechna data a zásadní dějinné zvraty, jakož i dobovou atmosféru, zasadit do děje dostatečně svižně. Vyniknou třeba Čapkův střet se studenty na Švehlově koleji v době insigniády či příjemně divadelní vsuvky z redakce jistých novin.

Tam, kde se začne příliš šustit papírem („Já je viděl, ty vaše mloky!“), se hra naštěstí může opřít o nějaký doslovný úryvek z Čapkovy názorové tvorby. Vybroušenost jeho slov i myšlenek totiž dokáže udeřit i po osmdesáti letech, což je pro divadelního Čapka velkou výhodou. Dalšími jsou pak vyčerpávající výkon Jiřího Hány, povedená scéna a promyšlená choreografie ostatních herců, míhajících se po jevišti převážně v dvojrolích.

Jak bylo zmíněno v úvodu, tvůrci chtěli vedle samotného Čapka zpodobnit i jisté paralely 30. let s dnešní dobou. Pomáhá tomu polopaticky podaná linka mileneckého trojúhelníku. I zde z díla trčí silná doslovnost, ovšem přejí-li si tvůrci, aby jejich Čapek skutečně zapůsobil zeširoka, není asi důvod vkládat náročné jinotaje.
Teď už jen zajistit, aby si do divadla našli cestu ti, kterým je třeba Čapkovy myšlenky a hrůzu doby předžvýkat. Vyšší stupně základních škol by v rámci hodin češtiny či dějepisu váhat rozhodně neměly.

Čapek Divadlo Rokoko

75 %

Mladá fronta Dnes, 15. 9. 2017, autor: Tomáš Štástka

Recenzi je možné si přečíst na iDnes.cz.


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí