17.08.2012

Recenze inscenace Důkaz časopisu Naše Rodina

Co udělá dcera pro otce?
Naše rodina, 18.10.2011
Autor: Martina Oplatková

Co udělá dcera pro otce?
Naše rodina, 18.10.2011
Autor: Martina Oplatková

Městská divadla pražská připravila na scéně v Rokoku premiéru hry Davida Auburna Důkaz v režii Ondřeje Zajíce. Dílo současného britského dramatika, které získalo Pulitzerovu cenu, je u nás známo také ve filmové podobě z roku 2005 s Gwyneth Paltrowovou a Anthonym Hopkinsem v hlavních rolích. V Praze se spolehli na Veroniku Kubařovou a Oldřicha Víznera, kterým sekundují Martin Písařík a Stanislava Jachnická.
Kubařová ztvárňuje pětadvacetiletou Catherine, které právě zemřel otec - význačný matematik. Jak se dozvídáme, trpěl už řadu let duševní chorobou, která mu poslední léta ani neumožňovala se o sebe postarat. Mimořádně nadaná dcera tedy zanechala vysoké školy a věnovala všechnu svou péči tatínkovi. Po jeho smrti dívka, pro kterou se život několik roků točil jen kolem otce, najednou neví, co dál. Má se pokusit navázat na matematický odkaz svého otce a vrátit se na studia? Nebo má uposlechnout rady své starší sestry a odejít s ní do velkoměsta? A je možné, že už se i u ní projevuje duševní porucha? Neskončí nakonec v ústavu? Ke všemu se ještě objeví otcův bývalý student, k němuž cítí něco víc... A který vidí, že matematický objev, ke kterému po večerech došla, je epochální, ale zároveň je na pochybách, jestli jde opravdu o její dílo.
Hlavní odpovědnost za zdar představení spočívá na bedrech mladinké představitelky Catherine Veronice Kubařové, a ta si v úloze, která si žádá prakticky neustálou přítomnost na jevišti, vede velice dobře. Dokáže výborně postihnout vyčerpanou, nervózní a občas hysterickou hrdinku, u níž si divák chvílemi není jist, jestli už nepřekročila hranici psychické choroby - aby potom v retrospektivních situacích, které ukazují její soužití s otcem v době, kdy zrovna neměl potíže, přepnula na veselou spokojenou dívku. Oldřich Vízner jako otec tu nemá tolik prostoru, přesto působí jeho postava přesvědčivě - především mu bez problémů věříme jeho velkou lásku k dceři.
Do děje se podařilo zapojit i krátká bubenická čísla, která (v souladu se svou postavou) v pozadí předvádí Martin Písařík: fungují jako vydařené předěly mezi rozhovory. Jednoduchá scéna trochu doplácí na svou realističnost - máme-li věřit, že děj se přesouvá zvenčí dovnitř, proč je tu potom po celou dobu přítomná pohovka?
Důkaz v Rokoku je slušně zahraná i zrežírovaná hra, která má šanci zaujmout všechny, kdo někdy řešili vztahy rodič - dítě, a vůbec nemusí jít jen o geniální matematiky jako zde.



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí