21.01.2003

V Rokoku koncertují dva šílenci

Recenze deníku Právo

V Rokoku koncertují dva šílenci

Dobrý čich na pronikavou posilu repertoáru prokázali v pražském Divadie Rokoko. Režisérka Jana Kališová přizvala ke spolupráci dva divadelní šílence - herce Radka Holuba a Miroslava Vladyku - a v nezávislé produkci Jana Balzera a Kateřiny Schauerové představila českou premiéru vynikající hry Irky Marie Jonesové Plný kapsy šutrů.

Kališová prožívá šťastné tvůrčí období. Moc sej í podařily inscenace Popel a pálenka v Divadle ABC, Libertin v Rokoku a Smutek sluší Elektře v Brně. Nová inscenace v Rokoku je ve smyslu tahu na diváka patrné jejím zatímním vrcholem. Ani Jonesová není v divadelním, filmovém a televizním světě žádné ořezávátko. Její Plný kapsy šutrů zdobí několik cen v Irsku a dokonce Cena newyorských kritiků (2002). Hrají se v šestnácti jazycích po celém světe, připravuje se filmová verze...

O filmování jsou i Plný kapsy Šutrů. Na irský venkov přijede hollywoodský filmový štáb natočit lacino, a podle jejich představ s autentickými Irčany velkofilm. Všechno kolem pozorují a komentují dva komparsisté Charlie Conlon (Holub) a Jake Quinn (Vladyka). To je ovšem jenom první plán sžíravě ironického příběhu o střetu kašírovaného velkosvěta velkých prachů kolem filmování a stále ještě chudobného a české mentalitě podivuhodně blízkého lokállsvěta trochu vyčůraných, ale vždy nakonec bitých a velkých změn dosáhnout neschopných Irů. Společné máme i komické vidění tragického.

Holub a Vladyka hrají na jevišti půl druhou desítku postav: od režiséra Clema, nerozumějícího moc místním poměrům, a o Irsku překvapivě poučené filmové hvězdy Caroline, od člena její ochranky, až po asistenty, klapky, a z druhé strany po místního učitele, senilního dědka-pamětníka, naproti tomu mladíka, jehož tragický osud vepsal Jonesové hře název, jeho otce, tedy spolukomparsisty... Co se děje v Rokoku na jevišti, není možné nazvat jinak než zběsile šíleným hereckým koncertem. Střípky jednotlivých epizod, výstupů a replik, okamžité proměny těch dvou v další postavy, někdy v dialogu s předchozími, jedním slovem strhující. Holub i Vladyka (ten druhý pro mne až překvapivě) prokazují bohatý rejstřík výrazových prostředků v inscenaci, která se premiérou rázem přehoupla do nejvyšších přihrádek kvality v Praze. Oba herci mne dokonce přinutili nalajnovat si v diáři chlívečky pro letošní první zápis na herecké výkony roku. A titul Jonesové si poznamenávám jako první tip na hru roku.

J. P. Kříž



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí