10.05.2011

Návštěvy u lidskosti

Recenze Návštěvy u pana Greena

Návštěvy u lidskosti

Smířím se tedy jen s konstatováním, že během dvou hodin je divák svědkem velmi přesvědčivého vypodobnění generační propasti a možností jejího překlenutí, několikerého zjištění, že věci nemusí být vždy tak, jak se na první pohled zdají, postupného kynutí obou postav do vskutku plastických a komplikovaných osobností, rozkrytí motivůjednání obou zúčastněných na úroveň, na níž již nelze říct, že se něco stalo prostě proto, že se to stát mělo, příběh mění směr dříve, než by si divák mohl začít být jistý svým postojem a kvůli tomuto se nudit, mění se dynamika i emoce představení a není vyloučené, že se budete usmívat se slzami v očích (tak, jako se to stalo mně).Hra sama o sobě je dobře napsaná, nicméně skutečný zážitek z ní dělají výkony obou herců.Stanislav Zindulka se suverénně pohybuje v rozlehlém prostoru charakteru pana Greena a je schopen během okamžiku přejít od jedné pózy k jejímu naprostému opaku tak, aby tato změna vypadala naprosto přirozeně. Předsudky vycházející z jeho víry, jichž se na začátku tvrdošíjně drží, je schopen v průběhu představení pod náporem Rossových argumentů postupně opustit způsobem, který v divákovi vzbudí dojem, že tak to mělo být a nic jiného by snad ani nebylo myslitelné. Pevně drří ve svých jen zdánlivě vetchých rukou srdce publika a tato tepou podle jeho záměrů, jeho aktuálního rozpoložení, tepou pro něj a tepou s ním.

Na hru jsem přicházel s obavou, zda Matěj Hádek coby Ross Gardiner zvládne držet krok s panem Zindulkou, nestorem českého divadla, jenž na jeho prknech stál již na sklonku první republiky. Tato se však velmi rychle rozplynula a já si mohl užívat postupné odhalování osudu mladíka společenským postavením předurčeného ke šťastnému pohodlnému životu, kterýžto však rozhodně nemá na růžích ustláno (a pokud ano, tak ve formě hebkých květů vydatně proložených trnitými stonky).

Ve výsledku tak oba značně rozdílní, přesto však sobě ne zcela nepodobní muži ze svého setkání vycházejí změněni, obohaceni.

Musím ještě zmínit scénu, celá inscenace se odehrává u pana Greena v bytě a tento po celou dobu odráží jeho nitro, z původně chaotického doupěte raněného umírajícího zvířete se mění v příbytek člověka, stejně jako se pan Green z bytosti čekající na smrt mění v bytostživoucí.

Sečteno a podtrženo, Návštěvy u pana Greena jsou přesně tím, co tvrdí anotace, legračním i dojímavým příběhem, přičemž obého se vám dostane opravdu vydatné porce.

10.5.2011, autor: Jiří Koula



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí