18.02.2013

Neobvyklý kontrast smrti a lásky přináší nová hra v Divadle Rokoko

Pražský deník




Neobvyklý kontrast smrti a lásky přináší nová hra v Divadle Rokoko


Praha – Nad jistými tématy se v životě nechceme zamýšlet, neradi se o nich bavíme a věříme, že se nám vyhnou co největším obloukem. Jedním takovým ošemetným tématem je smrt. Nedílná součást života, o které však málokdo z nás chce přemýšlet nebo dokonce mluvit. S uměleckým ztvárněním tématu smrti nyní přichází pražské městské scény – Divadlo Rokoko a Divadlo ABC – v tragikomedii Úsměv Dafné zhlédne divák neobvyklý kontrast smrti a lásky, v němž je hlavním tématem otázka dobrovolného odchodu ze světa.
Uznávaný profesor, botanik Giovanni, zůstal kvůli své nemoci připoután na invalidní vozík. Choroba se projevuje ve stále větší a větší intenzitě a Giovanni je tak závislý na pomoci své sestry Rózy, obyčejné italské vdově, která toho v životě moc nedosáhla, ale o svého bratra je rozhodnuta pečovat stůj co stůj. Zvrat v jejich životě nastane ve chvíli, kdy za profesorem z pracovních důvodů přichází mladá a pohledná žena Sibilla. Bývalá Giovanniho studentka a někdejší velká láska s sebou přináší mnohem větší problém než jen vzplanutí starých citů. Giovanni si v její blízkosti daleko více uvědomuje svoji nemohoucnost a nebezpečnou blízkost smrti.

Na povrch se v tu chvíli dere ožehavá otázka eutanazie – máme právo rozhodovat sami o svém životě? A co když se etický problém nedotkne jen nás samotných, ale i našich milovaných? Nejen hlavní postavy, ale i diváci v hledišti se nad tímto tématem musí při sledování představení zamýšlet.

Inspiraci přinesla smrt matky a manželky
Hra od italského režiséra Vittoria Franceschiho, která měla v Divadle Rokoko premiéru 1. a 2. února, je postavena pouze na třech hercích.Hlavní roli – profesora a botanika Giovanniho – představuje Petr Štěpánek. V podání jeho sestry Rózy se alternují herečky Jitka Smutná a Dana Syslová, do třetí ústřední postavy Sibilly pak tvůrci obsadili Evellyn Pacolákovou a Mášu Málkovou. Nepostradatelnou součástí hry je pak také zelená rostlinka Dafné, která v ní plní nepostradatelnou roli.
„Autor hry nám do Divadla Rokoko napsal dopis o tom, že zažil umírání své matky a manželky. Tyto zkušenosti ho inspirovaly k napsání hry Úsměv Dafné," říká režisérka inscenace Viktorie Čermáková. Podle jejích slov je hra také o dalších otázkách, které potřebují být ve společnosti nastolené. „Představení má diváky tak trochu připravit na chvíle, kterých se v životě bojíme a na které bychom byli rádi připraveni předem. Myslím si, že věci jako divadlo, televize nebo hudba dokáží člověka v těžkých posílit často více než nejbližší člověk," doplňuje Čermáková.

Na premiérová představení inscenace Úsměv Dafné přijel do Divadla Rokoko sám její autor Vittorio Franceschi. V pátek 1. a v sobotu 2. února ji tak zhlédl v obou alternacích. „Viděl jsem dvě krásné divadelní inscenace, nikoli jednu dvakrát. Všichni herci jsou vynikající a oceňuji také, že režisérka přistoupila k textu s citlivostí a úctou – hra neztrácí svůj význam a původní úmysl," sdělil své dojmy z pražského nastudování italské hry Franceschi.

Michaela Rozšafná, Pražský deník, 11. 2. 2013
 

 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí