13.03.2013

Chtěl se rvát a zabíjet

recenze Rváče






Ivan Sergejevič Turgeněv napsal povídku Rváč v roce 1847, kdy v Rusku nastoupila generace romantických, idealistických lidí, kteří usilovali o proměnu jednotlivce i společnosti k lepšímu. V této dobové atmosféře se odehrává milostný příběh Máši Pěrekatovové a dvou důstojníků kyrysnického pluku v malé vesnici. Máša je dcerou plukovníka, jemuž jsou oba podřízeni, a není divu, že se zamiluje a chce se vdát. Také oba mládenci jsou do ní zamilovaní a Máša nejdříve neví, pro koho se rozhodnout - jestli pro idealistu Fjodora Fjodoroviče Kistěra, nebo pro silného protihráče Avděje Ivanovice Lučkova, který má rád souboje a chlubí se, kolik lidí už při nich zabil.


To je základní kulisa, a té využil český dramatik a filmař Antonín Máša, aby sice ponechal příběh v polovině devatenáctého století v Rusku na venkově, ale zároveň mu dal silný aktuální tón boje dobra se zlem. Jeho verze Rváče se teď hraje v pražském Divadle ABC v režii Ondřeje Zajíce na šikmé scéně Adama Pitry. Představení uvádí zpěv mužského venkovského sboru, který zpívá rusky, zřejmě k dokreslení prostředí a atmosféry. Jinak se scéna nemění, jen je občas doplněna kusy nábytku. I když tu vystupují Mášini rodiče (Hanuš Bor jako otec a Stanislava Jachnická jako matka) a sluhové Váňuša a Táňuša spíš jako komičtí svědci, je přirozeně nejdůležitější ona základní trojice. O výkonu Martina Písaříka v roli poručíka Kistěra lze říci, že dobro tak skromné a tak nesmiřitelné se hraje velice těžko. Myslím ale, že herec dobře vyjádřil onu neschopnost žít, která pronásleduje lidi s idealistickým duchem. Tomáš Novotný jako živočišný Lučkov má mnohem lehčí úlohu a je třeba říci, že jako člověk bez skrupulí jde prose přes mrtvoly a jeho výkon jako symbolu zla je výborný. Je zvláštní, že ženy uznávají hodné muže, ale jsou přitahovány zlem jako magnetem. A ani Máša, byť je to v podání Veroniky Kubařové silná osobnost, tomuto Lučkovovi neodolá a jde s ním na schůzku. To způsobí napětí mezi oběma muži a Lučkov vyzve Kistěra na souboj. Ten, aby nebyl pokládán za zbabělce, přijme, ale Lučkov se nezachová podle pravidel čestného boje...
 

Dobro zde bojuje se zlem, ale zlo u Antonína Máši (nikoli v původním textu u Turgeněva) nakonec zvítězí.

 

Naše rodina,  5.3.2013,  Autor: Milena Nyklová





 



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí