21.06.2013

Panoptikum podle Karla Čapka

Recenze


Dramatik a režisér Arnošt Goldflam vytvořil z pěti příběhů Karla Čapka z Povídek z jedné a druhé kapsy svéráznou divadelní hru. Vybral poněkud tajemné, neobvyklé až detektivní motivy z povídek Věštkyně, Jasnovidec, Experiment profesora Rousse, Poslední soud a Tajemství písma. Na jejich základě napsal dramatický tvar s názvem Věštkyně, vraždy a jasnovidci pro scénu Divadla Rokoko, kde svou hru také režíroval.
Příběhy spojuje a rámuje postava laskavého pánaboha, který nezvedá prst a nekárá, ale jen sleduje, co všechno lidé vyvádějí z nejrůznějších nízkých pohnutek - většinou proto, aby přišli k penězům a nezaslouženě si vylepšili své vezdejší bytí. Jsou to lidičky jako my, ale v Čechách a na Moravě byl v časech Čapkova novinářského působení, kdy vznikaly i tyto povídky, docela jiný pořádek. V letech první republiky se malý český rybníček nějak víc třpytil, jasnovidec získal víc vážené pozornosti pana soudce a jeho vývody ustoupily suchým paragrafům. Také věštkyně v trochu groteskním podání Hany Doulové
naději ženám, kterým se nedařilo uspořádat si soukromí a nebyly spokojené s tím, co jim život právě nabízel. To se nakonec vymstilo soudci doktoru Markovi (Jan Vlasák), když požádal svou manželku, aby zjistila, jak to u té kartářky chodí, a dala si karty vyložit. Mladý strážce paragrafů dr. Klapka (Jiří Hana) si neuměl poradit ani se svou manželkou, tak jak by mohl odhalit zločince... Arnošt Goldflam o sobě sice říká, že je v podstatě morous, ale jeho košaté postavy o tom vůbec nesvědčí. Při představení publikum s chutí sledovalo, jaké motivy mělo jednání jednotlivých aktérů. Nostalgie prvorepublikových poměrů dění roztomile okořenila, protože tehdejší skoro hororové příběhy laskavě plynuly k více či méně očekávanému rozuzlení. Vážený autor Karel Čapek jako by se v povídkách přenesl do každodenních trampot lidiček, jejichž pošetilé konání chápavě komentoval.
Na inscenaci v Rokoku režisér spolupracoval se svou manželkou, scénografkou a výtvarnicí Petrou Štětinovou-Goldflamovou, která navrhla kostýmy. Inscenované malé příběhy s tajemstvím, zjevnými morálními prohřešky a kriminálními přečiny si v jevištním podání zaslouží diváckou pozornost. A díky nápaditému ztvárnění a také hereckým kvalitám se nová hra nepochybně zařadí k úspěšným projektům této scény Městských divadel pražských.

Naše rodina, 11. 6. 2013,  Autor: Eva Mašková



 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí