11.09.2013

Slepota a zaslepenost

recenze Molly Sweeney od B. Pražana





SLEPOTA A ZASLEPENOST

Hra irského dramatika Briana Friela Molly Sweeney, přeložená Otou Ornestem, je pro komornější jeviště Rokoka jako stvořená. Vystupují v ní pouze tři herci, kteří mezi sebou nevedou dialog a ani nevstoupí do vzájemného jednání. S příběhem titulní hrdinky, která je od narození slepá, se divák seznamuje jen prostřednictvím jejích monologů, střídaných s monology manžela Franka, který usiluje o její vyléčení, a očního chirurga. Dramatické napětí, které se podařilo režiséru Ondřeji Zajícovi a interpretům i při této značně obtížné a spíše rozhlasové než divadelní formě vytvořit, je přesto neobyčejně silné. Jen za pomoci intonace, gest a mimiky před námi vyvstávají tři zcela odlišné charaktery.
Vasil Fridrich ztvárňuje Franka jako dobrosrdečného polovzdělance, jenž musí být neustále něčím nadšen a připravovat nějaký „projekt". Slepota manželky ho „nabíjí energií": prostuduje odbornou literaturu, zjistí, že ji lze vyléčit, a sežene i specialistu, který by to uměl. Je jím MUDr. Rice, v podání Aleše Procházky vyhaslý frajer, který kdysi patřil ke světovým kapacitám a jenž si po pár whiskách namluví, že by ho mezi ně mohla Mollyina operace opět vrátit.
Na rozdíl od obou mužů, kteří si stále něčím zastírají svou prázdnotu, je Molly Dany Batulkové vnitřně bohatá, citlivá bytost. Slepota ji nevadí, umí s ní plnohodnotně žít, léčby se obává a podstupuje ji jen kvůli Frankovi. Skvělé ztvárnění této postavy spolu s tragickým vyústěním příběhu dodává inscenaci metaforický přesah, v němž se nebezpečnější nemocí než slepota jeví zaslepenost.


Týdeník Rozhlas, 10.9.2013,  Autor: Bronislav Pražan 




 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí