12.04.2012

Anna Karenina v MDP - ABC vybředlo ze středního proudu

Recenze na Annu Kareninu na portálu iHNED.cz

Datum: 3. 5. 2007
Zdroj: iHNed.cz

Vdaná žena uštvaná pokryteckou morálkou carského Ruska a zoufalá z nešťastné lásky se vrhne pod vlak. Přibližně takovou představu o románu Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina si po léta odnášeli absolventi středoškolské výuky ruské literatury. Autorka divadelní dramatizace Věra Mašková a režisér Peter Gábor v pražském ABC zvulgarizovaný obraz zdárně nabourávají a přibližují ho divákům jako košaté dílo dodnes udivující psychologickou jemnokresbou a filozofickým rozmachem.

Ani sebedůslednější přepis nemůže postihnout vše, co román z let 1873 až 77 obsahuje, přesto se inscenátorům povedlo rozvinout do dramatické šíře obě zásadní příběhové linie a neopominout ani vedlejší, významově důležité motivy. Osudy femme fatale Kareniny, která žije po boku stárnoucího muže a s vášní se vrhá do zničujícího vztahu s důstojníkem Vronským, se odvíjejí souběžně s autobiografickým obrazem Tolstého manželství i myšlenkového vyzrávání, jak ho v knize dokumentuje kníže Levin a jeho nastávající žena Kitty.

Nezávislý život

Díky citlivé režii i plastickému herectví představitelů obou klíčových rolí hra nevyzní jako povšechná ilustrace románové předlohy, ale žije si svým nezávislým scénickým životem. Režisér Gábor kombinuje metodu dobře fungujících klipových střihů a paralelně probíhajících dějů, takže do středu bohatě zalidněných situací staví hned Annu, hned zase Vronského.

Karenina Lenky Vlasákové (alternuje ji Michaela Badinková) je hlavní nositelkou Tolstého úvahy, nakolik se má člověk obětovat povinnosti, a nebo zda může jít za hlasem srdce. Noblesní žena už od vstupní scény upoutá nenucenou sebejistotou, přímostí a klidem. Tím větší údiv vyvolává smršť emocí, které se v ní probudí při setkání se šarmantním Vronským.

Méně věrohodně se herečce daří vyjádřit příčiny psychického a morálního zlomu poté, co Anna opouští manžela i milovaného syna, a vydá se všanc snobské společnosti. Konečnou metamorfózu okouzlující dámy v trosku závislou na morfiu však Lenka Vlasáková interpretuje velmi přirozeně a sebevražedné gesto v jejím podání působí jako zoufalý, leč pochopitelný důsledek předchozích činů.

Silný protihráč Levin

Martin Mňahončák hraje Annina milence Vronského střídmě a kultivovaně, víc mu charakter role neumožňuje. Pojetí Karenina je pokusem o narušení zažité představy nepřívětivého muže, leč Vladimíru Čechovi k takovému uchopení chybí bohatší herecký rejstřík. Skutečným protihráčem Anny se stává kníže Levin. Ačkoliv se obě postavy v ději střetávají minimálně, právě Levin je nejhlouběji rozvinutým ideovým protějškem Annina osudu. Hynek Čermák jej obdařil vnitřní silou, dobrotou i běsovskými pochybnostmi o smyslu lidského konání, ryzosti citů, nutnosti přizpůsobení se konvencím a především o existenci Boha.

Anna Karenina je zatím umělecky nejcelistvějším popřením koncepce středněproudé zábavy, kterou vedení Městských divadel pražských před časem deklarovalo.
 



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí