20.11.2013

​Divadelní Markéta Lazarová neví, komu patří

recenze Mladé fronty DNES




Divadelní zpracování slavného románu Vladislava Vančury, kterému dodal punc výjimečnosti stejnojmenný film Františka Vláčila, byl očekávanou událostí letošního podzimu.
Hodně velké sousto mohlo vzbuzovat skepsi, zda si s ním tvůrci v pražském Divadle ABC dokážou poradit tak, aby těžkopádný děj zůstal v divadelní formě srozumitelný. Režisér Pavel Khek navíc sliboval, že se spíše než předžvýkanou podobou filmu bude inspirovat původní knihou a znovu do příběhu dostane Vančurovu pověstnou básnickost. Inscenace nakonec dostála obojímu, má děj a umně zapojuje spisovatelův původní text.

Krví a smrtí nešetří

Selhává však v poslání, není totiž vůbec jasné, komu má být určena. Komplikovaný a výpravný děj totiž asi nelze zpracovat jinak než s lehkou příchutí muzikálu. Ač to může znít na první pohled až vulgárně, zde to není odsuzující přístup – právě touhle formou, tedy množstvím davových scén, dramatickou hudbou, dějem odehrávajícím se v několika rovinách zároveň a zpívanými chorály dosahuje Markéta Lazarová potřebné stravitelnosti a přehlednosti. Za tu cenu logicky trochu rezignuje na symboliku a přináší divákovi děj jako na talíři.
Zároveň se však nevyhýbá drastičnosti scén a dobové hrubosti a na pódiu nešetří krví, smrtí a násilím. Většinového diváka zlákaného známým tématem tak už v první polovině nejspíš opět odradí. Muzikálový přístup a drsná středověká realita je ve stejném kontrastu, jaký nabízí už pohled na titulní plakát představení. I zde křiklavě koresponduje klasické Vančurovo téma s moderně pojatou sterilní fotografií. Tvůrcům však nelze vytknout splnění jednoho cíle – dokázali do hry nenásilně vpravit Vančurovu květnatou mluvu pomocí nijak nerušících poznámek na mikrofon. I díky tomu se divák skutečně přenese na bezejmenné zasněžené pláně a do zimních lupičských lesů, aby si znovu prožil slavnou fresku.
Cinkot zvonců, krákání havranů a bušení válečných bubnů dokáže divadelní Markéta Lazarová užít s pozoruhodnou jemností a bez kýče. Hru drží i titulní herecké výkony, i když křehká Veronika Kubařová i hřmotný Tomáš Novotný nedostávají výrazný prostor. Kýžená „audiovizuální dramatická báseň“ se skutečně povedla, jen není jasné, pro koho vlastně je.

***

Recenze: divadlo
60 %


Mladá fronta DNES , 20.11.2013,  Autor: Tomáš Šťástka 




 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí