22.01.2014

​Teskná píseň z dávných dob...

recenze Jany Soprové




Dalším ambiciózním projektem Městských divadel pražských se stala adaptace Vančurovy Markéty Lazarové, uvedené v divadle ABC. Dramaturgyně Věra Mašková a režisér Pavel Khek v ní navazují na předchozí společný projekt - Želary. Úmyslem tvůrců bylo vytvořit na jevišti „audiovizuální dramatickou báseň", jinými slovy přenést Vančurovu květnaté výpravění do scénického jazyka. I když vančurovský jazyk v inscenaci zaznívá, získal příběh v tomto provedení nové významy a objevují se v něm další motivy - ať již paralela křížové cesty nebo rámec připomínající tragickou Vančurovu smrt za 2. světové války - zatímco rámcové scény probíhají za polostaženou oponou, jejíž vytažením se dostáváme do krajiny dávné historie, kdy se z pohanské divokosti rodila nová, křesťanská víra.
Scénografie Michala Syrového akcentuje syrovost a divokost prostředí, v němž jsou lidé drsní, neboť by jinak nepřežili. Markéta zde reprezentuje duchovní prvek této společnosti. Její něžnost a křehkost je vyvážena rozhodností a pevnou vírou. I když právě její boj duše a těla je základním motivem příběhu, k němuž se sbíhají všechny nitky. Prvotní odmítnutí vstupu do kláštera určí její cestu - nezůstane ničeho uchráněna, musí projít svou křížovou cestou, poznat divokost lásky a vášně, smrt blízkých, vyzkoušet sílu své víry. Za to jí nečeká odměna, ale hořký ženský úděl - samota.
Veronika Kubařová dokáže svou křehkou a zároveň silnou Markétu obdařit autenticitou v okamžicích proměny nevinné dívky v milující ženu. Jejím partnerem je Tomáš Novotný jako Mikoláš, jehož vnějšková hrubost má zajímavé poetické podtóny. Alexandra Diany Šoltýsové je jakousi středověkou Amazonkou tvořící drsnější protiklad Markétě, a naopak její chráněnec, zajatý šlechtic Kristián Viktora Dvořáka, je svou měkkostí až dětskostí protikladem drsnosti Mikolášovy.
Režisér připravil hercům velkou výzvu v náročné choreografii, a právě na ústřední čtveřici je, aby vyvážila linku permanentního boje o život a poezie živočišné lásky. Množství pádů a výrazně expresivních scén chvílemi diváky až zahlcují. Protikladem k této „fyzické stránce" života je duchovní rozměr v podobě písní (hudba David Hlaváč a Petr Zatloukal). Balada o Markétě Lazarové a všech obyvatelích tohoto ponuře poetického světa tak nabízí náročný, ale emocionálně působivý zážitek pro diváky.

Naše rodina, 7. 1. 2014,  Autor: Jana Soprová 



 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí