19.02.2014

​Začarovaná athénská noc

recenze Snu čarovné noci




Hra Williama Shakespeara, kterou u nás známe pod názvem Sen noci svatojánské, se v posledním roce objevila na pražských scénách hned dvakrát: na tradičních letních shakespearovských slavnostech a na prknech Městských divadel pražských, v Divadle ABC. Zde se ovšem hraje v novém překladu Jiřího Joska a pod poněkud pozměněným názvem Sen čarovné noci.
Děj této romantické pohádkové hry je velmi jednoduchý co do obsahu, dá-li se vůbec o nějakém hovořit: o kouzelné noci zabloudí čtyři mladí lidé, propojení milostnými vztahy, do lesa nedaleko Athén. Tady se ovšem pohybují různé nadpřirozené postavy - skřítkové, víly a další, a pro své pobavení si z mladých (a ovšem i ze sebe) dělají šprýmy, než je nad ránem zase propustí do našeho světa. To všechno prokládají humorné výstupy party řemeslníků, která má pro divadelní vystoupení nastudovat antickou tragédii.
Vpojetírežiséra PetraSvojtky, dramaturga Jiřího Janků a scénografa Martina Černého mají scény z lesa tajuplně působící výpravu, která opravdu uvádí diváky do pohádkové říše, kde je možné všechno. Přes drobné modernizace (jedna z postav s sebou celou dobu tahá kufry) zůstává tato linie dosti klasicky shakespearovská.
V kontrastu s tím stojí parta dělníků, která je jednoznačně převzata ze současného Řecka. Jak svým oblečením, tak nejrůznějšími narážkami na dnešní politickou situaci téhle balkánské země - nezaměstnaní, kteří vezmou z nouze práci herců, si ostatně o aktualizaci přímo říkají. A tak jsou tyhle komické postavy veskrze dnešní a jejich herečtí představitelé se doopravdy vyřádili. Samozřejmě, že milovníkům klasického Shakespeara mohou připadat trochu „nad míru" (jejich text je opravdu velmi upraven), nezapomeňme ale, že dramatik sám do svých her vkládal jak odkazy na současnou dobu, tak výrazně humorné výstupy...
Kromě představitelů dělníků (zejména Tomáše Novotného a Zbygniewa Kaliny) je mezi herci dobré vyzdvihnout Henrietu Hornáčkovou a její naprosto neodolatelnou blonďatou naivku, postavu úmyslně přehrávanou ve všech směrech. Dobrou práci ale odvádí celý ansámbl.
A nový překlad? Je svižný a přiléhavý. Jestli se ovšem, jak tvůrci v programu doufají, mezi veřejností rychle ujme i změněný název, o tom by se dalo pochybovat...



Naše rodina, 18. 2. 2014, Autor: Martina Oplatková 




 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí