26.03.2015

Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce

Rozhovor s Petrem Svojtkou a Jiřím Janků v Deníku




Praha – Naturelem se naprosto odlišovali. Zatímco Jiří Voskovec byl básník, člověk uměleckého ducha, který se věnoval i výtvarnému umění a už v mladém věku se snažil publikovat v časopisech, Jan Werich, jehož rodiče se záhy rozvedli, měl spoustu přátel v pražské galerce, pohyboval se spíš mezi spodními vrstvami společnosti.
„Voskovec o něm dokonce říkal, že na ulicích sbíral nedopalky cigaret, extrahoval z nich tabák, míchal jej s novým tabákem a vyráběl tak cigarety, které prodával,“ vyprávějí režisér a dramaturg Jiří Janků a Petr Svojtka, umělecký šéf Městských divadel pražských, která na oba divadelníky vzpomínají v rámci akce Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce. „Dnes si Jana Wericha samozřejmě pamatujeme jako moudrého pána, který své názory mohl kolem roku 1968 prezentovat i na obrazovce. Zaplať pánbůh za to, že jsmehotady měli. Ona moudrost samozřejmě souvisí s inteligencí a věkem, ale v tomto konkrétním případě byla kultivovaná permanentním celoživotním dialogem s Jiřím Voskovcem, jejich siločáry seúžasněprotnuly. Stal se z něj národní umělec – zní to zprofanovaně, ale on jím skutečně byl.“

* Co víme o tom, jak v Osvobozeném divadle fungovali, jak se jim tady žilo, v jaké atmosféře se nacházeli?

Jiří Janků: Všechno souvisí se vším. Voskovec s Werichem byli levicově orientovaní jako většina tehdejších avantgardních umělců sdružujících se ve spolku Devětsil. Tím se výrazně lišili od Vlasty Buriana, Járy Kohouta a dalších komiků, kteří taktéž působili v centru Prahy. Neslo to s sebou pozitivní i negativní důsledky – velké obliby se jim dostávalo od prostých lidí, dělníků a reprezentantů střední společenské třídy, na druhou stranu ale měli spoustu nepřátel z pravého křídla politického spektra. Jejich divadlo bylo původně divadlem satirickým. Když ale v roce 1932 nasadili hru Caesar, v níž otevřeně parodovali poměry v parlamentu, začala jeho politická éra. AVoskovec s Werichem se stali trnem v okumnohým politikům. Poté, co ve svých hrách otevřeně kritizovali nástup fašismu v Německu, vědělo se o nich už ve světovémkontextu. Stěžovali si Američané, Němci, Mexičané, což jim přinášelo velké problémy. Akdyž u nás eskalovalo česko­německé napětí, extrémně pravicové strany dokonce najímaly za úplatek studenty, aby během jejich představení působili nepokoje a vyjadřovali s jejich hrami nesouhlas. To se zase nelíbilo levicovým divákům, a tak v divadle občas docházelo ke rvačkám. Podepsalo se to na poklesu návštěvnosti, takže Voskovec s Werichem divadlo na rok zavřeli a přesunuli se do Rokoka. Pak se už situace stabilizovala.

* Byli někdy vystaveni přímému nebezpečí?

Jiří Janků: Až v pozdější fázi, kdy jako nežádoucí persony museli takzvaně za pět minut dvanáct emigrovat před Němci. Werich pak vzpomínal, že večeřel v kavárně,kamnajednou přišla bojůvka fašistických studentů. Akdyž ho tam uviděli, chtěli ho defenestrovat. Díky své výmluvnosti odlákal jejich pozornost a mezitím se podařilo vrchnímu oné kavárny přivolat muže zákona, takže než stačili výtržníci plánovaný akt provést, přijela policie a zatkla je. Tady už šlo opravdu o život.

* Museli být velmi frustrovaní.

Petr Svojtka: Samozřejmě. Vezměte si, že začínali jako čtyřiadvacetiletí nadrzlí muži satirou Vest pocket revue, která měla velký úspěch. Byli plní elánu, postupem času ale začali být velice nespokojení s tím, jakým směrem se první republika, kterou dnesmáme velice idealizovanou, vyvíjí. Zdaleka ne všechno bylo zalito sluncem. Chudoba byla skutečně velká, sociální nůžky široce rozevřené... Proto se začali ve svých hrách k politické situaci vyjadřovat.

* Celkem jich vytvořili kolem třiceti, je to tak?

Jiří Janků: Ano, z toho osm až deset her vzniklo mimoprostory dnešního Divadla ABC. Osvobozené divadlo hrálo nejprve v sáleNaSlupi, pak v Umělecké besedě na Malé Straně, poté v hotelu Adria na Václavském náměstí, kde před ním působil Vlasta Burian, a odsud se teprve přesunulo do komfortního divadelního sálu PaláceUNováků, teď tedy sídla Divadla ABC. Tady udělali řádově dvacet her.

* Jací byli Werich s Voskovcem šéfové, měli je herci rádi?

Jiří Janků: Jejich vztah k souboru byl úžasný. Ve svých vzpomínkách Werich třeba říká, že ne vždy jim v divadle kvetla pšenice, ale i v těch horších dobách byli ochotní hrát za méně peněz. Jako ředitelé dbali na to, aby se herci měli možnost aspoň najíst, takže v jisté době byla v prostorách divadla k dispozici šunka, kterou oni kupovali, a kus chleba. Jejich soubor byl převážně generační, tvořili jej například Bohuš Záhorský, Miloš Nedbal, František Filipovský, Václav Trégl, který začínal jako osvětlovač a pak se teprve stal hercem. Z žen například pro divadlo objevili Hanu Vítovou, původně Laškovou, pozdější filmovou hvězdu. Osvobozeným divadlem prošla spoustu dalších herců, kteří byli známí i po válce.

* Někteří z nich hrají v Městských divadlech pražských dodnes.

Jiří Janků: Vedle Květy Fialové ještě Stanislav Fišer... Pan Werich tady působil do roku 1961, pak byl odejit. Procházel různými zákazy a z jeho pamětí i korespondence, kterou vedl s Voskovcem, vyplývá, jakmuvývoj tehdejší situace bral energii a chuť v divadle pracovat. Až s tím jednoho dne lidově řečeno praštil. Právě Stanislav Fišer vzpomíná, že se vědělo, že končí, a takmu herci při odchodu vytvořili špalír. Onse ale ani neohlédl a už se nikdy nevrátil.

* Co všechno se z jeho působení v divadle zachovalo?

Jiří Janků:Vkanceláři, kde úřadoval, jsou původní kusy nábytku, krásný vyřezávaný stůl a křeslo, ve kterém Werich sedával. Zmiňovaný stůlmátakovou zvláštnost – nemůže onu kancelář opustit, protože kvůli přistavěným příčkám v rámci jedné z dřívějších rekonstrukcí neprojde dveřmi. Až poputuje do muzea Voskovce a Wericha, které možná někdo někdy založí, bude se muset zbourat zeď… Dále tumámezachovaný kostým z představení Golem, kterého hrál Václav Trégl, archivní fotografie, které jsou součástí putovní výstavy k výročíV+W,pár razítek, obálek a spisů týkajících se financí divadla. Nic dalšího po Werichovi nezůstalo. Je to dáno právě kvůli několikerým opravám v divadle, běhemnichž se všechno vesměs poztrácelo. Anavíc soubory, které tady působily v době druhé republiky a následné okupace, nepohlížely na jeho věci jako na něco, co by se mělo zachovat pro další éru.

* Archivní snímky ze zmíněné putovní výstavy jsou teď instalovány v pasáži Lucerny.

Petr Svojtka: Ano, bude tam k vidění do 16. února. Do 3. března se přesune do dvorany PaláceUNováků, poté bude do konce března vystavena v Centru Černý Most. Od 30. března do 24. dubna si ji budou moci prohlédnout návštěvníci Pasáže Černá růže a od 24. dubna do 1. června každý, kdo zavítá na Magistrát hlavního města Prahy. Od 1. června výstava zakotví ve foyer Divadla ABC. Akcí k výročíV+Wmámeale víc, například soutěže o vstupenky a další překvapení pro diváky.

* Tvorba Voskovce, Wericha a Jaroslava Ježka vám byla impulsem ke hře V+W Revue. Je to poprvé, co jste se popasovali s jejich odkazem?

Petr Svojtka: Vlastně ano. Pánové byli prvními pronajímateli tohoto divadla, zažili tady desetiletou éru Osvobozeného divadla, jsou prostě v jeho kořenech. Intenzivně jsme přemýšleli, jakým způsobem jejich odkaz na jevišti uchopit, až jsme dospěli k názoru, že dávat nějakou jejich hru tak, jak leží a běží, není úplně možné. Jednak proto, že všechny vycházejí z dobových kontextů, a taky se za tu dlouhou dobu proměnil divadelní jazyk. Takže jsme si z toho jejich období vzali, conámpřišlo zajímavé, a podrobili jsme to naší jevištní hravosti a zkoumání. Výsledkem je dvanáct obrazů, které se vyrovnávají s různými tématy spojenými sV+W. Nedílnou součástí představení jsou geniální písničky Jaroslava Ježka s texty Voskovce a Wericha, pro jejichž aranže jsme oslovili Jiřího Janoucha, se kterým jsme už dělali představení Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Připravil čtrnáct hudebních čísel, obzvláště pro činoherce poměrně těžkých ať už pěvecky, či instrumentálně. Byla to pro nás pro všechny velká výzva.

* V pátek 6. února jste měli speciální představení, jehož součástí bylo překvapení. O co šlo?

Petr Svojtka: Spočívalo v tom, že jsme na jeho konci během děkovačky uspořádali zpívání pro Wericha, do něhož se zapojilo i publikum. Písničku jsme zvukově zaznamenali a stane se součástí CD, které zV+WRevue připravujeme. Nějaké podobné překvapení, tentokrát pro Voskovce, plánujeme i na 19. června.

* Prostřednictvím V+W Revue se snažíte vyvrátit mýty, které kolem Osvobozeného divadla panují. Jaké jsou ty největší?

Jiří Janků: Například se traduje, že Voskovec s Werichem Osvobozené divadlo založili. Není to ale pravda – vzniklo jako jakýsi avantgardní soubor studentů konzervatoře pod vedením Jiřího Frejky, tehdejšího režiséra Národního divadla. Postupem času, někdy v roce 1924 až 1925, hrálo divácky náročné hry, na které se příliš nechodilo. Až později v roce 1927 vznikla pod jeho hlavičkou Vest pocket revue. Pánové Voskovec a Werich převzali vůdčí roli a dnes o Osvobozeném divadle víme právě díky nim. Další zajímavostí je, jak budovaUNováků, ve které sedíme, vznikla. Bylo to vlastně náhodou, protože na rohu Vodičkovy ulice a uliceVJámě se v roce 1927 zřítil barák. Jeho majitel, pan Novák, hledal východisko, co s tím. Nakonec se rozhodl, že okolnídomystrhne a postaví nový palác. Jenomže se záhy ukázalo, že stávající podloží je velice písčité, protože tudy dřív protékala Vltava. Aby se dělníci dostali na nosnou půdu, na níž by mohli postavit základy, museli kopat do velké hloubky. Vznikla tak velká jáma a pan Novák řešil, co s ní. Nakonec se rozhodl postavit v těchto suterénních prostorách divadlo. Díky tomu tady dnes stojí.

Životní milníky Potkali se na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Vest pocket revue má premiéru v roce 1927. V roce 1939 emigrují se skladatelem Jaroslavem Ježkem do USA. V roce 1946 seV+W vrací do Československa, Voskovec poté emigruje znovu. Werich se pokouší pokračovat v rámci Divadla satiry. V letech 1956 – 61 byl ředitelem divadla ABC.

Deník, 13. 2. 2015, Gabriela Kovaříková


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí