07.04.2015

Arnošt Goldflam o Happy Endu

Rozhovor pro Deník



Režisér Arnošt Goldflam v rozhovoru pro Deník říká:

Praha – Rakovina jako téma, o kterém se mluví, nad kterým se diskutuje a na které se pohlíží s ironií i sarkazmem. Jako první český režisér inscenuje Arnošt Goldflam pro pražské Divadlo Rokoko kontroverzní hru izraelské autorky Anat Gov Happy End, ve které téma rakoviny rezonuje. Sama autorka ji napsala v době, kdy ji smrtelná nemoc postihla, a v Izraeli vzbudila velké diskuse.
Také Arnošt Goldflam se s rakovinou setkal „na vlastní kůži“, podlehla jí i jeho maminka, teta a sestra. Osobní faktory však nejsou jediným důvodem, proč se stále velmi aktivní a činný režisér, spisovatel a herec realizace hry ujal. Ačkoli za tím původně stála náhoda... Rozhovor pro Deník probíhal krátce před premiérou.

* Býváte před premiérou svých představení nervózní?

Vždycky, a nejenom před premiérou. Já su nervózní pořád, ať začínáme zkoušet nebo máme před uvedením. Jenom v takové té mezifázi, když při zkoušení víc přemýšlíme a hrajeme si, nervozita trošku povolí. Dříve jsem ani neměl nervy chodit na vlastní premiéry, dneska už to zvládám a přežiju to.

* V Městských divadlech pražských, kde nyní uvádíte novinku Happy End, hostujete jako režisér pravidelně. Kolikáté představení jste zde zinscenoval?

Myslím, že tato je čtvrtá. A první v letošní sezóně. Hra Happy End od izraelské autorky Anat Gov je pro mě výzvou. Ono se to tak říká, ale tady to platí.

* Protože jde o českou premiéru?

To taky, ale i pro samotné téma. Musel jsem o hře docela dost přemýšlet a uvažovat, jak ji pojmout. V Izraeli vzbudila po uvedení velký rozruch, Anat Gov ji napsala podle vlastních zkušeností s rakovinou. Onemocněla jí, čtyři roky nato zemřela, mezitím se ale s nemocí vypořádala právě prostřednictvím této hry. Vypovídá o jejím postoji k nemoci a o léčení, které podstupovala. Vystupuje tam několik pacientek, z nichž každá má k terapii a k životu jiný přístup. Autorka to napsala velmi netypicky, s nadhledem, humorem, ironií, sebeironií a také s hudebními vstupy. Toto pojetí mě na hře zaujalo ze všeho nejvíc.

* Rozhodl jste se i kvůli tomu, že hru zinscenujete? Proč jste se režie ujal?

Byla to náhoda. Text hry jsem dostal od manželky českého velvyslance v Izraeli Markéty Pojarové, která ji objevila spolu s lékařkou Irenou Závadovou, vedoucí zdravotnického týmu Cesty domů. Hra se mi líbila a napadlo mě, že by se pro Městská divadla pražská a zdejší soubor hodila. Poslal jsem jim to, ale nepředpokládal jsem, že bych se do režie pouštěl zrovna já. Potom mě ale oslovili, a tak jsem se rozhodl, že se o to pokusím. Když se do nějaké hry pustím, musím k ní mít nějakým způsobem vztah, byť rozporuplný, a musím pracně hledat téma a klíč k zinscenování. A taky mám rád nové, netypické věci.

* Očekáváte, že nějaký rozruch, kontroverze, vzbudí hra i u diváků Divadla Rokoko?

Netroufám si odhadnout, nevím. V Izraeli vzbudila rozruch i proto, že otevírá otázku práv člověka, který se s nemocí léčí. Že má právo na informace, že se může na cokoli zeptat... Někdy bývá zvykem, že pacient trpně podstupuje všechno, co s ním doktoři dělají. Až v posledních letech se o léčbě začíná více mluvit, člověk má právo zaujmout k ní nějaký vlastní postoj. I když je hra od izraelské autorky, snažili jsme se, aby témata v ní posazená platila i u nás, aby byla univerzální. S nemocí, i s rakovinou, jsme se nějakým způsobem setkali všichni. Ať už osobně nebo v rodině, u známých...

* Součástí některých představení budou také tematické debaty diváků s tvůrci a herci. Považujete to u této látky za nezbytné? Čí to byl nápad?

Přišlo s tím divadlo. Mně to přijde jako dobrý nápad, snad to neuškodí. K charakteru hry se debaty hodí a alespoň se ukáže, nakolik lidi vezmou téma za své, jako nějaký podnět. Jsem zvědav, co bude diváky zajímat a s jakými poznámkami přijdou. Jistě nás to bude inspirovat.

* Autorka pojala hru autobiograficky, proč vám do hlavní role zapadala herečka Dana Batulková?

Dana Batulková sice nemá osobní zkušenost s rakovinou jako autorka, z předchozích zkušeností jsem ale věděl, že je moc dobrá herečka, která se pro tuto roli hodí. Člověk nad hlavní postavou vždycky dlouze uvažuje, myslím si, že jsme hledali dost a věřím, že jsme nakonec vybrali správně. Nejen v případě Dany Batulkové, ale i u ostatních postav, pacientek, které hrají Radka Fiedlerová, Jitka Smutná a Evellyn Pacoláková. Lékaře, takového zvláštního doktora, hraje Jiří Hána, zdravotní sestru Hanka Doulová. Další postavu ztvárnil Zdeněk Velen a ještě v představní hostuje zpěvačka s hlubokým hlasem Dáša Součková, která jinak zpívá se skupinou Lili Marlene, a pak také několik mladých kolegů.

* Řekl jste, že před premiérou býváte nervózní, že je pro vás hra novou výzvou… Stále pracujete na něčem novém, byť byste si mohl už užívat důchodu a odpočívat. Máte v sobě nějaký vnitřní motor?

Jednak bych důchodu těžko užíval, to bych se neuživil, a děti zvlášť ne. Dokud se cítím víceméně živ a mám chuť vypovídat o něčem, co může mezi lidmi rezonovat, přijde mi škoda, abych to nedělal. Baví mě psát, režírovat a občas stále i hrát. Člověk pořád zkouší, kolik toho ještě vydrží. A zatím tak nějak vydržuji (směje se).


***

Arnošt Goldflam

– Narodil se 22. září 1946 v Brně – Vystudoval divadelní režii na JAMU v Brně – Po studiích působil v brněnských divadlech Večerní Brno, Divadlo X, HaDivadlo, Divadlo na provázku, v ND Brno, Klicperovo divadlo v HK, Na Zábradlí, Studio Y, Archa, MDP, Div.na Jezerce a také v zahraničí – Je autorem více než 80 divadelních her a dramatizací, píše také rozhlasové hry a knihy pro děti (například kniha Tatínek není k zahození získala ocenění Magnesia Litera) i dospělé, (Tata a jeho syn atd.) – Je také hercem, zahrál si například ve filmech Něžný barbar, Fany, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Otesánek, v pohádkách jako např. Lotrando a Zubejda nebo v seriálech O ztracené lásce nebo Proč bychom se netopili – Vidět ho můžeme i v několika představeních, aktuálně například ve Studiu Ypsilon, v Dlouhé nebo občas na Jezerce – V minulosti učil na JAMU a částečně na DAMU nebo na Lit. Akad. , od roku 2007 je profesorem v oboru dramatická umění – V březnu bude mít v jeho režii českou premiéru v Divadle Rokoko tragikomedie Happy End od izraelské autorky Anat Gov – Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělou dceru a s nynější manželkou má čtrnáctiletého syna a osmiletou dceru

Deník, 7. 4. 2015, autor: Michaela Rozšafná


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí