26.04.2012

César a Drana - recnze R. Hrdinové v Právu

Recenze R. Hrdinové v Právu

Dokud s tebou mluvím, žiješ
 

Datum: 17. 4. 2007
Zdroj: Právo
Autor: Radmila Hrdinová

Mrazivou nocí fičí vítr a drsný ženský hlas povzbuzuje koně. Ozve se zaržání a temný pád těla. Rozsvítí se reflektory a na scéně se stará cikánka Drana sklání nad tím, co kdysi bývalo koněm s hrdým jménem César. Tak začíná monodrama César a Drana, které napsala frankofonní Kanaďanka Isabelle Doré (1951) v roce 1992. Hra se rozběhla po světových jevištích a v Praze nalezla ideální představitelku v herečce Lubě Skořepové, která jakoby chtěla kalendář usvědčit z omylu v datu narození, hraje letos již druhou velkou roli (po březnové premiéře hry Ivy Klestilové Usměj se mami v Divadle U Valšů).

Sedmdesátiminutový monolog představuje jen objemem textu náročný úkol, ale Skořepová ho zvládá s obdivuhodnou vervou a prožitkem, v němž se střídají tóny živočišně drsné, hořce humorné i žensky smyslné s dětskou bezbranností a naivitou i průhledně lstivou prohnaností.
Od narození a dětství stráveného ve svobodném prostředí cikánského tábora, přes zasnoubení s ještě dětským ženichem Tišelou, porody třiceti dětí, přes všechnu tu bídu, vášeň a protloukání se světem až do chvíle, kdy César klesl do sněhu, souká Drana nit svého života ze zašmodrchaného klubka, v němž jsou navinuty vlákna jejího života stejně jako osudy celého romského etnika.
Obrací se stále k vychládající koňské zdechlině, k níž se tulí ve snaze zachytit alespoň část unikajícího životadárného tepla, mluví a mluví, protože jedno z cikánských přísloví učí, že dokud s tebou mluvím, žiješ.

Skořepová umí rozesmát i dojmout
Skořepová v autenticky působícím cikánském kostýmu i líčení s živýma očima a mluvnýma rukama hraje doslova celým tělem. Využívá svého širokého hlasového rejstříku od vlezle úlisných vysokých intonací až po drsné hrdelní výkřiky, nebojí se pustit v improvizovaném výstupu mezi diváky, aby jim hádala z ruky a žebrala pro své hadrové "děťátko", dovede diváky rozesmát i dojmout. Když v závěru vidí sebe i Césara cválat po měsíční cestě smrti, je to chvíle křehká a krásná.
Na premiéře možná ještě leccos z textu padlo za oběť nervozitě, ale co na tom. Důležité je, že herečka tlumočí silný příběh způsobem, který diváky vede po cestě Dranina života s minimem divadelních prostředků, skrze výraznou hereckou akci a společně sdílenou emoci. Monodrama César a Drana v sálku Ábíčko v Divadle ABC má šanci na stejně dlouhý život, jakým žije Skořepové Mydlibaba v Divadle v Řeznické. Škoda jen, že vzhledem ke vskutku komorní kapacitě sálu uvidí Dranu jen málo diváků.



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí