09.06.2015

Jak přijmout nepřijatelné

Recenze v Týdeníku Rozhlas



Rakovina je mezi nemocemi něčím jako Macbeth mezi dramaty: také se o ní nejčastěji mluví jen nepřímo, jako o „té nemoci". Když jí izraelská dramatička, spisovatelka a zpěvačka Anath Gov ve svých pětapadesáti letech onemocněla, začala o ní psát hru, a když na ni o čtyři léta později, roku 2012, zemřela, měl její Happy end již za sebou velký úspěch. Nejen umělecký. Díky celospolečenské diskusi, kterou vyvolalo rozhodnutí hlavní hrdinky hry odmítnout léčbu, se v Izraeli výrazně zlepšila paliativní péče o umírající.
Přes pochmurné téma má v sobě Happy end mnoho humoru, který dokázala česká premiéra této hry v Divadle Rokoko naplno rozvinout -a to jak díky režiséru Arnoštu Goldflamovi, tak díky interpretkám ztělesňujícím pacientky onkologického oddělení, kde se příběh odehrává.

Každá z nich je charakterově jiná: učitelku Chajale představuje Radka Fiedlerová jako racionalistku, jež si důsledky své nemoci odmítá připustit stejně jako chlad a lhostejnost svých dětí. Jejím pravým opakem je v podání Jitky Smutné zestárlá hipísačka Miky, zkoušející s pomocí své obětavé dcery všemožnou alternativní léčbu. Hlavní hrdince, herečce Talje, dává Dana Batulková spontánní bezprostřednost, ale také rozhodnost, s níž odmítne chemoterapii, když zjistí, že její nemoc je v konečném stadiu. Silným oponentem protagonistky je primář Dr. Katz, Jiří Hána ho interpretuje v intencích textu trošku jako televizního Dr. House. Nejmladší z pacientek Emunale, ortodoxní židovka a matka mnoha dětí, chce Talju z náboženských důvodů napodobit - když ji Bůh obdařil těžkou nemocí, je hříchem vzpírat se.

Souboj mezi Taljí a Emunale, kterou Evellyn Pacoláková obdařila půvabnou prostotou, vytváří další peripetii příběhu. Nadreálnou dimenzi mu pak dávají revuální sekvence prostoupené hudbou Milana Potočka a zdařilými tanečními i pěveckými kreacemi interpretů: zprostředkovávají divákům touhy a sny postav, zároveň ovšem činí celkové vyznění inscenaci zřejmě o něco melodramatičtější, než bylo - soudě podle textu - záměrem dramatičky.

Týdeník Rozhlas, 8. 6. 2015, autor: Bronislav Pražan


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí