26.04.2012

Recenze César a Drana

Recenze Pavly Kubošové

Recenze César a Drana
 

Datum: 9. 5. 2008
Zdroj: Beníček
Autor: Pavla Kubošová

Zas přišlo dobré období... a tak se mi chce přemýšlet o něčem horším... Samozřejmě vzpomínka na nejbáječnějšího psa pod sluncem se vymazat nedá... a pronásleduje mě stále...
Před měsícem jsem byla na divadelním představení César a Drana na malé scéně ABC. Ačkoli jsem kolem chodila každý den, divadlo jsem dlouho hledala. Za tu cenu (69,-) jsem vůbec neváhala obohatit mou kulturní zkušenost o nový zážitek. Upoutávky na hru jsem si přečetla, ale i tak jsem nevěděla, co mě čeká - a to bylo i pro tuto chvíli dobře.
Dranu jedinečně ztvárnila Ljuba Skořepová. Ve hře se jednalo o zastavení na cestě (snad životem). Drana nejdříve rozmlouvá se svým (každému vidícímu člověku jasné, že mrtvým) velbloudem. Potom se rozmotal nekonečný monolog o jejím životě, při kterém se herečka nebála vejít do hlediště a žebrat pár korun pro svou dceru. Popisovala lásku svého života a také velmi bolestný způsob, jak o ní (nebo spíš o něj) přišla. Vykládání nechybí humor, ale i vzpomínky na tragické okamžiky života. Nakonec jsem stejně brečela, protože to už přicházela noc, která si k sobě vzala i mrtvého Césara.
V té chvíli jsem si uvědomila, že Beníček v mé mysli stále žije, a proto je tak těžké se s ním rozloučit. Stále v sobě nosím jeho křehkou dušičku a nejnevinnější pohled... Není už co říct... V sobotu to bylo rok, co od nás chlupáček odešel, ale pořád je v nás. Většinou jsme si ani nevzpomněli, protože na něj myslíme celý rok a nějaké výročí nepřináší mnoho smíchu... to jsou bláboly co? Ale doufám, že tahle vzpomínka budu k něčemu... dobrá. Do úst se mi vrhají Drařina slova:
Nevím, už kdo jsem,
nevím, už kam jdu, od té doby,
cos odešel, zastavili se mi hodinky...



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí