22.09.2015

Komedie o pádu říší a snůšce slepic

Recenze v Týdeníku Rozhlas



Silnou stránkou Friedricha Durrenmatta je ratio. Efektní syžety jeho próz a dramat jsou postaveny na sofistikovaných myšlenkových konstrukcích a obratných dialektických zvratech a jeho styl na břitkém vtipu a nečekaných pointách.
Režisér Ondřej Zajíc dokázal v nejnovější inscenaci Divadla ABC -Romulovi velkém - přenést zmíněné klady dramatikova textu i na scénu. A to jednak díky tomu, že se ho nesnaží nijak násilně aktualizovat, a také proto, že klíčové role obsadil dobrými interprety.
Scéna Adama Pitry evokuje dvůr posledního západořímského císaře dobovým interiérem a malovanými, takřka ladovskými kulisami, k nimž patří i venkovský seník. Kontrapunktem k obrovským „mramorovým" hlavám předchozích vládců říše jsou vyřezávané barevné slepice. Neboť právě ke slepicím a jejich snůšce se upírá veškerý císařův zájem.
Romulus Augustus Aleše Procházky je zpočátku vtipný a sarkastický glosátor všech snah manželky, komorníků, ministrů a vojáků přimět ho, aby konečně zasáhl proti Germánům. Teprve když nespokojenost přeroste ve spiknutí, odhalí císař spolu se záměrem svého počínání i svůj břitký intelekt a morálku: vládcem se stal nikoli proto, aby západořímskou říši chránil a velebil, ale aby ji - jako instituci postavenou na násilí a hekatombách mrtvol -zničil. A to i za cenu sebeobětování. Skvělými protihráči Procházky jsou představitelé císařových komorníků - Jaroslav Vlach a Jiří Klem alternující s Janem Vlasákem.
Poslední dějství, v němž se císař setkává s vůdcem Germánů a očekává z jeho rukou smrt, pak korunuje celou inscenaci. Odoaker v podání Milana Kačmarčíka je stejně výraznou a bystrou osobností jako Romulus. Oba si rychle porozumí a jen se přou o to, kdo komu z nich se poddá. Ani jeden z nich o vládu nad světem nestojí. Historická skepse, v níž Durrenmatt nedlouho po ukončení druhé světové války v komické nadsázce ukázal, že pád žádné říše neodstraní ze světa násilí a zlo, neboť na jejích troskách vykrystalizují říše nové, je hořce aktuální i dnes, kdy se sen o „říši dobra" - spojené Evropě - hroutí spolu s jejími hranicemi dřív, než mohl být v dobrém či zlém naplněn.

Týdeník Rozhlas, 31. 8. 2015, autor: Bronislav Pražan


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí