25.01.2016

Hudba versus pece Osvětimi

Recenze v Týdeníku Rozhlas



Ronald Harwood je zkušený anglický autor, na jehož kontě najdeme například světoznámého Garderobiéra či scénář k Oscary ověnčenému filmu Pianista. V dramatu Na miskách vah, které mělo v překladu Julka Neumanna českou premiéru před sedmnácti lety v Národním divadle, dramatik zpřítomnil ostrý střet, jenž se brzy po ukončení druhé světové války odehrál mezi špičkovým dirigentem Wilhelmem Furtwanglerem a americkým majorem Stevem Arnoldem, předsedou denacifikační komise, před níž hudebník protežovaný Hitlerem stanul.

Divadlo ABC uvádí od listopadu minulého roku Harwoodovu hru v režii Petra Svojtky. Scéně Jaroslava Milfajta vévodí zborcená konstrukce obrovské betonové kupole se svastikou, která atmosféru doby evokuje stejně sugestivně jako hudba Vladimíra Nejedlého či fragmenty z Wagnerových a Brucknerových skladeb. Detailně propracované výkony protagonistů - Vasila Fridricha jako majora a Jana Vlasáka coby dirigenta - i jejich schopnost spontánního a expresivního podání činí z verbálního a ideového souboje jejich postav napínavý zážitek, až do konce otevřený různorodým významovým výkladům. Sympatie diváků mohou přitom střídavě získávat oba: jak morálně pevný, ale buranský major, kterého pro roli soudce kvalifikuje jeho amúzičnost i zážitek z Osvětimi, tak kultivovaný, nicméně do své profese až příliš zahleděný hudebník. Na jeho stranu se nakonec přidají i majorovi spolupracovníci, mladý poručík (Jiří Suchý z Tábora) a sekretářka (Nina Horáková), zatímco ze člena Furtwanglerova orchestru a jeho přímluvce se v podání Pavla Juřici vyvrbí směšný a odpudivý oportunista.

Režisérovi se díky výběru výborných interpretů a jejich nenásilnému vedení podařilo vytvořit fascinující hereckou inscenaci. A aniž by jakkoli potlačoval depresivní atmosféru zhroucené totalitní říše a hrůznost jejích smrtonosných a vyhlazovacích mechanismů, zároveň dovedl závěrečnou katarzí obhájit oprávněnost dirigentova mínění, že pokud nejsme s to sdílet své pocity prostřednictvím hudby a umění, pak nám zbude jen materiální svět, jehož kal může být stejně smrdutý jako spálené lidské maso.

Týdeník Rozhlas, 25.1.2016, Autor: Bronislav Pražan


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí