27.01.2016

Jak to vidím já

Ondřej Kepka
 

Divadelní dramaturgové si lámou hlavu nad tím, jak diváka zaujmout, chtěli by dělat „kvalitu“, ale zároveň vědí, že divák se chce především bavit. Najít zlatou střední cestu je čím dál těžší.

Komu se to daří, je divadelní spolek Frída Martina Trnavského a Radima Nováka. Jako příklad bych uvedl „one man show“ polského autora Tomasze Jachimeka Kolega Mela Gibsona. V režii Jakuba Nvoty v ní exceluje Martin Trnavský. Tragikomická výpověď zkrachovalého herce Pičmana se může na první pohled jevit jako pouhé kabaretní show, kde herec může prokázat svůj komediální talent. I když ani toto by nebylo málo, hrám a v sobě velký myšlenkový přesah – řeší základní životní otázku: Co jsem vlastně v životě dokázal?

A tu si v gejzíru smíchu nakonec klade i každý divák.

Martin Trnavský hovoří o tom, že jeho vzorem je Milan Lasica. Kolega Mela Gibsona mi připomíná Lasicovu dramaturgii: být vzdělaný, chytrý, hluboký – ale neztratit diváka.



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí