17.06.2016

Evžen Oněgin na prknech Divadla ABC okouzluje věcným minimalismem

Recenze na informuji.cz



Vrcholné dílo ruského romantismu z pera Alexandra Sergejeviče Puškina se na jevišti pražského Divadla ABC odehrává jen v mírně se měnících kulisách s minimalisticky pojatým hereckým obsazením. Lehce seškrtaný je i výpravný děj veršovaného románu. Nijak to však neumenšuje genialitu Puškinova milostného příběhu. Naopak. Řečeno je vše, co zaznít má.

Divák nahlédne až na dno duše lehkomyslného frajírka Evžena Oněgina, kterého mistrovsky ztvárnil Jiří Hána. Evžen miluje pulzující život velkoměsta. Všechny ty večírky, koncerty, plesy a těla krásných žen ho ale zároveň k smrti nudí. Dráždí ho neupřímná povrchnost lidí z vyšší společnosti. Hledá pravdu, sám se ale jen málo liší od těch, kterými pohrdá. Vše je pro něj jen nezávazná hra. Jeho mysl otrávil cynismus natolik, že se vysmívá upřímné lásce svého přítele, básníka Lenskijho a Olgy. Na venkově nenachází ryzí lidské city, ale nekonečnou nudu a malost omezených venkovanů. Hnusí se mu snaha místních matinek urvat pro své dcerušky lukrativní manželskou partii. Oněgin jako dědic rozlehlého statku, který podědil po zesnulém strýci, raději nikam nechodí, aby unikl nechtěným nabídkám.

Jedinou společnost mu dělá Lenskij. Tragickou postavu milujícího básníka hraje s až pozoruhodnou jistotou mladičký Aleš Bílík. Jeho herecká partnerka Henrieta Hornáčková v roli Olgy mu nicméně velmi zdařile sekunduje. Vyznání lásky mladičkých milenců ve venkovském sadu patří k nejzdařilejším pasážím celé hry. Působí upřímně a nenese ani stopu sladkobolného patosu. Taktéž postava Taťány v podání Petry Tenorovové je skvělá.

Jako naivní dívka, zamilovaná do příběhu z románů, toužící po opravdovém životě a lásce, když píše svůj dopis pro Evžena, i když se jako vdaná žena dusí ve lžích společenských konvencí, vždy je úžasná. Pavel Khek při výběru obou vůdčích protagonistů nemohl zvolit líp. Výborné výkony herců podbarvuje vkusně volená klasická hudba a vhodně laděná scéna.
Jedinou výjimkou, jenž tento koncept narušuje, je legendární Smack My Bitch Up od kultovních The Prodigy, který zazní na oslavě Taťánina svátku. Hudba hraje a Oněgin tančí s Olgou. Ani jeden z nich v tu chvíli netuší blížící se tragédii. Její předzvěst je ukryta v divokých rytmech. Žádný flirt není bezvýznamný a tento skončí smrtí. Oněgin jedinou ranou z pistole zabije nejen Lenského, ale i vlastní štěstí.

Utrápená Taťána se loučí s venkovskou přírodou a divákovi je jasné, že dává sbohem i své dívčí nevinnosti. Tam potká ženicha, přetvářku a čeká na ni hřích.  A křivda v srdci křičí víc než Olžiny rudé botky na vysokém podpatku. Tančí na stole a hluboko do země zadupává vzpomínky na mrtvého milence. Světla nočních luceren, zavěšených na maketách korun stromů zahladí všechen žal. Vždyť žít se musí. Když Oněgin přijede do Moskvy, Taťána už dávnou není tou, co znával. 

Hodnocení: 95 %

informuji.cz, 15. 6. 2016, autor: Lenka Kašparová


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí