24.06.2016

Minirecenze

Strýček Váňa v A2



Po úspěšných Gogolových Hráčích si režisér Petr Svojtka zvolil Čechovova Strýčka Váňu. Divákům se hned v úvodu nabízí výrazná barevná scéna, která představuje pestrou podzimní přírodu, obklopující usedlost Vojnických. S ní kontrastuje černé oblečení domácích obyvatel, hosté – profesor Serebrjakov a jeho mladá žena Jelena – nosí světlé kostýmy.
Režisér text násilně neaktualizuje, namísto toho se snaží do hloubky pochopit charaktery jednotlivých postav a pohnutky jejich jednání. Autor tak promlouvá k divákům zcela srozumitelně – vždyť i v dnešní době bují majetkové spory a nepřátelství mezi příbuznými. A hlavně i leckdo ze současníků si uvědomuje, že se nevydal vysněnou životní cestou, ale uvízl kdesi v bažině. To platí především pro venkovského lékaře Astrova, který se v podání Aleše Procházky chytá jako tonoucí stébla náhle vzplanuvší vášně ke krásné Jeleně (Zuzana Kajnarová). Ani ta není šťastná – cítí prázdnotu svého života. Také Ivan Vojnickij (Vasil Fridrich), zdejší hospodář, trpí pocitem zmarněného života a vyburcován Jeleninou krásou a Serebrjakovovým egoismem je schopen zoufalého činu. Celou tu smutnou společnost doplňuje nejmladší Soňa, strádající neopětovanou láskou k Astrovovi, která ale nakonec v sobě najde sílu pokračovat v práci a smířit se s osudem (přesvědčivý výkon Niny Horákové). Summa summarum: Čechovův Strýček Váňa se díky režijnímu pojetí i dobrým hereckým výkonům (včetně Vojnické Radky Fiedlerové, chůvy Mariny Věry Janků a Tělegina Zdeňka Vencla) v Rokoku vydařil.


A2, 22. 6. 2016, autor: A. Morávková
 


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí