Napsali o nás

21.11.2008

DANA BATULKOVÁ - Herectví je profese, kde jsem doma

Datum: 18.11.2008
Zdroj: Týdeník Televize 
Autor: Michaela Hrušková

Říká, že pokud by se znovu narodila a mohla si vybrat, co chce dělat, byl by to moderní tanec s baletní průpravou. Ale kdysi se rozhodla pro herectví, v němž se dneska cítí víc jistá a šťastná než kdykoli dříve - i proto, že si na několik měsíců vyzkoušela dřinu latiny i standardu. Vedle toho stihla premiéru v divadle i natočit nové díly Comebacku. Když jsme se setkaly, žila už naplno jen pro tanec a StarDance.

* Jak se vám po několikaměsíčním tréninku tancuje?
Teď už docela dobře... Od srpna s Honzíkem Onderem, mým tanečním partnerem, trénujeme. Věděla jsem, že budu mít na podzim hodně práce - zkoušela jsem v divadle a dotáčela Comeback, tak jsme začali opravdu už v srpnu. Nechtěla jsem být nezodpovědná a začít až v půlce října po všech povinnostech, které jsem měla. Taková frajerka nejsem. Od školy vůbec nesportuji, vždycky bylo něco důležitějšího, nebo jsem byla prostě líná.

* Ale na parketu se pohybujete s lehkostí...
To jsou hodiny dřiny a trpělivosti mého tanečního partnera. Vždycky to vypadá snadně, pokud někdo něco umí. Když vidím profesionální tanečníky, zdá se to tak lehké, jakože vlastně o nic nejde. Ale po pár tanečních krocích zjistíte, jaká je to dřina. Výsledek je potom krásný, protože to naši tanečníci umí... (smích)
Ale moje tělo zpočátku hodně trpělo, hlavně nohy. Největší problém byly podpatky, které jinak vůbec nenosím. Navíc jsem na začátku dostala poměrně malé boty, což je běžné, protože jsou látkové a časem se noze přizpůsobí. Po prvním tréninku jsem měla úplně sedřené nohy. V jednu chvíli jsem propadla beznaději.

* Byla to chvíle, kdy přišel čas na slzy a pláč?
To ne. Ale trošičku jsem si to rozhodnutí vyčítala, jenže už stejně nebyla cesta zpátky.

* Co vás napadlo, když jste dostala nabídku od České televize tančit ve StarDance?
Hodně mě to zaskočilo, jako snad každého. Možná vypadám, že jsem sportovně zdatná, ale to jen zdárně klamu tělem. Bylo to tedy velké překvapení a taky spojení já a společenské tance mi připadalo spíš jako nějaké nedorozumění. V tanečních jsem byla dvakrát. Cítila jsem se tam dost nepříjemně, možná to bylo jen dobou nebo prostředím, prostě jsem zdrhla. Na předchozí ročníky StarDance jsem se někdy dívala s Marianou, ta to velmi sledovala. Líbilo se mi to. Všechny zúčastněné jsem obdivovala za tu odvahu. Prostě nakonec jsem to řekla doma a reakcí rodiny jsem byla překvapená. Byli nadšení, řekli, že je to super, ať do toho jdu. Spíš jsem čekala opak, že jse jsem se definitivně pomátla. No, a tak tančím. A protože za to hodně může Martha (Martha Issová je přítelkyně syna Jakuba Prachaře syn - pozn. red.), stala se mojí patronkou.

* Potvrdilo se, co říkají účastníci StarDance, že je to velký zážitek?
Rozhodně... (smích) Říkal mi to kolega Michal Dlouhý, už rozumím, o čem mluvil. Pouštíte se do něčeho, co neumíte, a ještě v přímém přenosu, ale když se to jen trochu povede, je to skvělý pocit. A pak také mluvil o kondici, že ji měl pak výbornou. To můžu potvrdit. Ale mockrát jsem mu v duchu nadávala, že jsem se nechala zblbnout. Všechno mě bolelo, mockrát se mi nechtělo na trénink, nejraději bych jela domů a měla úplné volno, dala si kávu, nohy nahoru, knížku... Pak se to v nějakou chvíli zlomí a je to dobrý, a už se dokonce i těším. Nakonec je to možná při mojí „píli“ poslední možnost dobrou kondici ještě získat. A taky poslední a jediná možnost zatančit si s tak skvělým tanečníkem.

* Jak prožíváte tanec v přímém televizním přenosu?
No právě... to se dá těžko popsat. Ten den se vám zdá strašně daleko, pořád je dost času. A najednou tam stojíte a odpočítávají se poslední vteřiny. Připadala jsem si jako ve snu. Samozřejmě že by bylo příjemnější a pro nás bezpečnější tanec předtočit a vybrat, co se nám nejlépe povedlo. Ale v tom, že to je takhle natvrdo a přímo, tkví jedinečnost StarDance.

* Vy jste mluvila o věku s lehkou nadsázkou - oč vy jste starší, o to máte mladšího tanečníka. To se mi zdá jako báječné oživení, ne?
Pro mě určitě... (smích) Jsme věkově velmi nesourodý pár. Starší muž a mladá dívka je v pohodě. Ten model je normální, vlastně módní. Proto mi bylo Honzíka líto, zdálo se mi, že je to pro něj handicap a samozřejmě je větší pravděpodobnost, že brzy vypadneme. Čekala jsem staršího tanečníka, tak kolem čtyřiceti.

* Dokáže k vám být dostatečně kritický?
Jistě! Musí být přísný, každou jeho výtku a připomínku beru vážně a s velkým respektem. Jen jsme na sebe už tak zvyklí, že někdy mám pocit, že občas zapomene, že má vedle sebe totálního amatéra. Trochu znejistí, když mi několikrát ukáže taneční kreaci a já to zase zkazím. Obdivuji naše taneční partnery a partnerky. Myslím, že to od nich vyžaduje velkou trpělivost. Já sama bych ji asi neměla.

* Chválí vás Honza? Alespoň někdy?
Ano, chválí. Má radost, když se nám daří. A mě pochvala od něj velmi těší, protože vím, že je maximalista a spíš pořád vylepšuje. Když pochválí, tak vím, že už se na to asi dá koukat. Nedávno, když se přišla podívat na náš tanec jeho partnerka, tak mě chválili...

* Televizní divák si o vás Tel může v těchto týdnech mů udělat docela příjemný udě obrázek - elegantní tanečnice, bláznivá nice fanynka v Comebacku a v Divadle Rokoko hrajete nekonečně hodnou  maminku v dramatizaci a režii Arnošta Goldflama  Zlatí úhoři. Kde se cítíte nejlépe?
Všude. Jen po každém tanečním tréninku jsem si vždycky o to víc vážila, a dokonce se těšila do herecké profese, ve které jsem doma. Úplně jsem si užívala divadelní zkoušky na jevišti i každé natáčení. Zjistila jsem, že není špatné vstoupit do něčeho neznámého, nového, nebo si dát dokonce těžký úkol, aby se člověku úplně zpřeházely hodnoty a uvědomil si, co má a co je mu nejvlastnější. Někdy bylo šílené zkombinovat dopolední zkoušky v divadle, odpolední natáčení nebo zkoušení v televizi a večer trénink ve zkušebně. Naštěstí to trvalo jen měsíc a půl. Nemám taková hektická období příliš ráda, jsou pro mě dost stresující, ale to všichni herci dobře znají.

* Sitcom Comeback je po Redakci a Horákových, což byly také nové televizní formáty, dalším žánrem, který jste si vyzkoušela. Lákají vás takové novinky?
Mám ráda nové věci, s mladými lidmi, a s chutí je zkouším. Nejsou tak unavení, sebestřední a je s nimi zábava. Mají nový, někdy nekompromisní pohled na to, co je kolem. Učím se od nich. Do Comebacku jsem dělala běžný casting. Normálně je nenávidím, asi jako všichni herci, ale tenhle jsem si dost užívala, i zkoušení a natáčení bylo hrozně vtipné. Sitcom je oproti normálnímu seriálu velmi těžký žánr. Má přesná pravidla. Neznám moc sitcomů, nejsem vůbec televizní nebo seriálový fanoušek. Všichni se to učíme přímo v praxi, scenáristy počínaje a námi praxi herci konče.

* Hrajete nadšenou fanynku dřívější pop hvězdy Tomiho Paciho. Čím je taková role výjimečná?
Právě tím crazy bláznivým charakterem. Původně měla být ještě šílenější, taková hodně ujetá, až cvaklá. Ale v definitivní verzi se trochu ubralo.

* Jak se Comeback líbí vašim dětem? S Marjánkou i Jakubem jste hrála v Horákových. Myslím, že jsou dobrým diváckým vzorkem...?
Jakub nemá vůbec čas koukat na televizi a Marjánce se moc líbí. Je zajímavé, jak má Comeback divácky široké spektrum a jak zvláštní A velmi různorodé jsou na něj ohlasy. Mám kamaráda právníka, který mi řekl, že Comeback patří ke světlým bodům jeho týdne. V naší jkolodějské hospodě se taky občas ptají, co Ozzák... Myslím, že jak je Comeback takový úderný, trochu drsný, rychlý a nezatěžující, lidi baví. Je to takový úlet. Buď nás diváci nekompromisně odsoudí, nebo je to pro ně zábava. A takových je naštěstí většina. Snad to vydrží. (Při rozhovoru k nám přichází servírka s prosbou: „Paní Batulková, moje děti sledují Comeback a milují ho. Nemáte náhodou u sebe fotografi i? Udělá jim s podpisem děsnou radost.“ Bohužel DB ji nemá, ale slibuje, že ji přinese...)

* Je vidět, že se snažíte správně... Váš syn Jakub hraje v seriálu Ulice a v kapele Nightwork. Jste jeho fanynkou?
Samozřejmě. Bohužel Ulici nestíhám, bývám v divadle. A skupinu Nightwork zbožňuji. Jsou absolutně skvělí. Výborní muzikanti a šoumeni. Jejich koncerty jsou velká zábava. Taky jsem ráda, že dělá divadlo, které ho baví. S několika kamarády se pokoušejí o vzkříšení Studia Rubín. Mají jedinečnou možnost dělat divadlo svobodně tak, jak to ve svém věku vidí.

* Je čas společně mluvit o něčem jiném než herectví?
Určitě, práce není to jediné, o čem si povídáme a co navzájem sledujeme. Jsme rádi, když se vidíme všichni, i s Marjánkou. To je moc fajn. Ale vlastně je pravda, že stejně skoro každé naše setkání skončí u herectví.

* Hektické období máte za sebou, v tanci zatím pokračujete. Co dál?
Začala jsem opět zkoušet v divadle hru Prolomit vlny, kterou režíruje Ondřej Zajíc. Je to adaptace filmového scénáře Larse von Triera. A až skončí StarDance, budou Vánoce... Pořád je na co se těšit.

VIZITKA * Narodila se 16. března 1958 v Praze * Vystudovala gymnázium a chtěla se věnovat jazykům, s herectvím dlouho váhala, ale nakonec se díky zkušenostem s recitováním přihlásila na DAMU * Z manželství s Davidem Prachařem má děti Jakuba (25), který se věnuje herectví a muzice v kapele Nightwork, a Marianu (14). S oběma si zahrála v seriálu Horákovi. * První angažmá získala v divadlech na Kladně a v Mladé Boleslavi, od roku 1997 hrála v Divadle Komedie a dnes účinkuje v Městských divadlech pražských na scéně Rokoko * Filmy a televize: Comeback, Hraběnky, O dívce, která šlápla na chléb, Trapasy, Horákovi, Redakce, Maryška, Četnické humoresky, Pražský písničkář, Volavka, Vrať se do hrobu, Víkend bez rodičů, Kluci z bronzu atd.