Napsali o nás

14.10.2009

Editorial o Mahábháratě Týdeníku Rozhlas

zdroj: Týdeník Rozhlas
datum: 22.9.2009
autor: Bronislav Pražan

Když jsem listoval stránkami tohoto čísla Týdeníku Rozhlas a přemýšlel,na co v editorialu upozornit,zaujal mě fejeton Ivana Krause Konec světa. Jenže - je jeho téma opravdu aktuální?Jakýpak konec světa,když se chystají tak skvělé věci,jako jsou elektromobily firem BMW, Volkswagen či General Motors,o nichž se můžete dočíst v rubrice Dobrodružství poznávání?Jakýpak konec světa,když se u nás dělají - a nejen v Městském divadle v Brně, o jehož produkci píše v rubrice Kultura Vít Závodský - stále velkolepější muzikály?Jejich vrcholem nejspíš bude „lyrikál“ Kudykam,o kterém nás v titulním rozhovoru informuje jeho autor a producent Michal Horáček. Konec světa? Ne. Zítra se bude tančit! A možná všude.

Jenže pak jsem dospěl k Zápisníku zahraničních zpravodajů. A v něm jsem se od Pavla Nováka dozvěděl dokonce konkrétní datum konce světa. Má jim být 25.prosinec 2012. Zhruba před tisíci lety to spočítali Mayové a tím datem zakončili svůj kalendář. To probudilo mou zvědavost a s ironickým úsměvem jsem Googlu zadal,aby mi na internetu vyhledal informace vážící se k sousloví „konec světa 2012“.
A on mi nabídl 40 800 odkazů!Když jsem pár prvních z nich otevřel a začetl se či zadíval -jsou totiž prošpikovány i nejrůznějšími videy a filmy -,usmívat jsem se přestal.

Naštěstí jsem musel od počítače odejít do Divadla ABC na premiéru Mahábháraty. Dramatizaci tohoto rozsáhlého staroindického eposu připravil před více než třiceti lety pro legendárního režiséra Petera Brooka neméně legendární scenárista Jean-Claude Carriere. Inscenace v ABC se tvůrčímu týmu vedenému režisérem Ondřejem Zajícem docela povedla,ale o jejích kvalitách zde psát nechci. Zaskočilo mě,že i onen pradávný příběh o bratrovražedném boji Pánduovců a Kuruovců ukazuje možný konec světa;a také to,že odkrývá zřejmě stále stejné příčiny,jež vedou k pádu kvetoucích civilizací. Vždy to začíná podobně jako současná světová krize:zdánlivě nevinnou hrou mocných, kteří zapomínají na to,že nejsou na světě sami,rádi riskují,snaží se vyvázat z řádu a zákonů a své zájmy nadřazují zájmům celku. Ostatně něco podobného říká i Ivan Kraus ve svém fejetonu.

Ale dosti chmur. Abych je zahnal,zadal jsem Googlu heslo „Kudykam“a začetl se do villonovských balad Michala Horáčka. Poslání jedné z nich zní:„Pravdu má kniha prorokova,/život je věru pouhý mžik../Tím spíše hleď si zatancovat./Nejsi snad rodem tanečník?“