Úvodní stránka > O nás > Napsali o nás > Michal Dlouhý jako Peer Gynt našel své štěstí příliš pozdě

Napsali o nás

29.10.2008

Michal Dlouhý jako Peer Gynt našel své štěstí příliš pozdě

Datum: 29. 10. 2008
Zdroj: Svobodný hlas
Autor: Jan Vnouček

Češi mají svého Švandu dudáka. Rusové Ivánka z Mrazíka. A Norové Peer Gynta. Oproti slovanské laskavosti vikingsky drsného. Téma bloudění, hledání a návratu s motivem prolínání reálných a pohádkových světů nyní v Lounech předvedlo Divadlo ABC.
Pro svou inscenaci si zvolilo starší překlad a úpravu Bohumila Mathesia, který Ibsenův text zkrátil o celou pětinu. Režisér Petr Svojtka inscenaci ještě více zkomornil alternováním herců ve více rolích. To dramatickou magičnost hry vyhrotilo. A to i přes velmi jednoduchou variabilní scénu složenou ze tří papírových kulis a malého dřevěného pódia. Ty hravě posloužily jako dekorace pro domov, svatební slavnost, milostné lože, síň horského krále, loď plující v mlze nebo třeba ztroskotaný prám na rozbouřeném moři.
V druhém plánu pak špinící a trhající se bílý papír symbolizoval drolící se život hlavního hrdiny. Inscenátoři také chytře nahradili chybějící čtvrté dějství stínohrou a projekcí procestovaných světových měst. Z původní Griegovy hudby využili pouze nejznámější motivy a prostřídali je modernějšími skladbami.
Osud Peera Gynta, jedné z literárních postav vymykající se všem škatulkám a pevnému uchopení, je totiž velmi současný. Titulní hrdina je frustrovaný, ulhaný, nešťastný, zlý, opilecký, hrubý a klidně jdoucí přes mrtvoly. Přesto něčím sympatický. Snad pro svou snivost, vášnivost, neustálou honbu za štěstím a hlavně upřímnost ve slovech i činech. Navíc jeho představitel Michal Dlouhý mu vtiskl až dětskou uhrančivost a naivitu, s jakou se zmítá ve své rozdvojenosti mezi touhou po lásce a sobeckým „trolským“ heslem žít jen pro sebe a na nikoho se neohlížet.
Až v závěru hry se při loupání cibule sám sebe zoufale ptá: „Kolik máš slupek a kde jádro?“ Vedle něho vyčníval již pouze „knoflíkář“, stále přítomný osudsmrťák ve výhrůžném podání Jana Vlasáka. Nevýrazné dívčí postavy se vinou již zmiňovaného prostřídávání hereček poněkud slévaly do sebe.
Jistou pohádkovou patinu báchorce dodával i přednes v řeči vázané a světlené a zvukové efekty. A nesmělo samozřejmě chybět ani závěrečné ponaučení: „Císařem není - bůh to ví. Zde, blázne, bylo tvé císařství!“ Peer Gynt procestoval celý svět, aby zjistil – příliš pozdě pro všechny –, že štěstí na něj čekalo doma.