Napsali o nás

20.03.2007

Peer Gynt v Divadle Rokoko z pohledu Jany Paterové

Datum: 20.3.2007
Zdroj: Lidové noviny
Autor: Jana Paterová

Veršované drama Henrika Ibsena Peer Gynt je v jeho tvorbě asi nejvíc spjato s norskou mytologií i obrazem národní povahy, přesto se stále vrací na jeviště v mnoha zemích světa. Novou inscenaci umístili v Městských divadlech pražských překvapivě na svou menší scénu, do Rokoka. Textu to nijak neublížilo, naopak došlo k většímu zkoncentrování děje na titulní postavu, i když některé další role úpravou dostaly rozměr větších epizod. Zřetelné je to především v první části hry, razantně seškrtané, což zvyšuje její dynamiku, ale na druhé straně se tu třeba významově důležitá postava Ingrid, první opuštěné Gyntovy milé, téměř jen mihne.
Scéna Ondřeje Nekvasila je netradiční – vystačí si s třemi pohyblivými nepravidelnými lichoběžníky a barevně nasvěcovanou pevnou středovou šikmou, vytváří dostatečný prostor pro metaforu životní cesty. Snad jen postupné začerňování bílých ploch segmentů, které „popisuje“ Gyntovo bloudění, je natolik intenzivní, že nakonec vítězí množství barvy nad hercem.
„Michal Dlouhý jako Peer Gynt je tím nejdůležitějším nositelem režijní koncepce. Dlouhý vrací postavě její zemitost a venkovanství, je extrovertním lhářem a fantastou, podvodníkem a dobrodruhem, který se s neustávající energií vrhá do všech situací, dokonce i do těch, na něž jeho síly nestačí,“ uvádí Jana Paterová ve své recenzi, kterou uveřejnily Lidové noviny. „Ani jeho scéna s umírající matkou (Naďa Vicenová) není lyrická, tenhle Gynt si věří, že může přeprat i smrt. Teprve zestárlý Gynt přináší na scénu ztišené, hořké tóny, které jen občas prolomí vzdálený temperament mladických let,“ pokračuje.
Inscenace vznikla na základě volného přebásnění původního Ibsenova díla Bohumilem Mathesiem.

Henrik Ibsen: Peer Gynt, překlad a úprava: Bohumil Mathesius, inscenační úprava: Jiří Janků, Petr Svojtka, hudba: Martin Horáček s použitím motivů E. Griega, scéna: Ondřej Nekvasil, kostýmy: Petra Vasquez, pohybová spolupráce: Martin Pacek, dramaturgie: Jiří Janků, režie: Petr Svojtka
Divadlo Rokoko, premiéra 4. a 7. března 2007

Hodnocení LN ***