Napsali o nás

Anglický venkov, dámský klub, ženy zralého věku, štrikování, pečení, vaření povidel, aranžování květin. Nuda, řeknete si. Kdepak. Divadelní ztvárnění pravdivého příběhu z Velké Británie, která je považovaná za zemi vcelku konzervativní, Vám dokáže, že i tam se lidé dokáží vzepřít konvencím, bavit se podle svého gusta a dokonce nečekanými činy stvořit celosvětový fenomén.

Celia (K. Macháčková), Annie (D. Batulková), Ruth (J. Smutná), Chris (V. Gajerová) (Zdroj: www.mestskadivadlaprazska.cz)

Vůdčí osobností celé iniciativy je Chris, žena, která do spolku vstoupila jen proto, aby uklidnila svou tchýni. Žena, která nesnáší povidla, pletení a dorty kupuje v Marks & Spencer. Právě ona se s vervou pustí do organizování a marketingu celého projektu. Otázkou zůstává, zda to dělá ve všeobecném zájmu nebo v soukromém... Každá členka spolku je jiná, osobitá, a právě díky tomu může vzniknout tak neotřelý kalendář, jenž se zapíše do dějin.

Scénář Tima Firtha, který napsal i scénář ke stejnojmennému filmu, převedl na prkna Divadla ABC režisér Ondřej Zajíc. Myslím, že umně zachytil ducha celé hry. První část představení byla mému oku i srdci bližší. Byla dynamická a nechyběly v ní neotřelé vtipy, jako například model kapely Westlife z borovicových šišek či famózní králík stepní v podání Jitky Smutné. Naproti tomu ta druhá byla o poznání melancholičtější. Nu, což o to, hru je samozřejmě třeba dovést k závěru a nesmí v ní chybět prostor pro zamyšlení, ale i přesto bych se přimlouvala za drobné úpravy, možná i vypuštění některých scén, aby měla druhá polovina větší spád a aby hra netrvala celé tři hodiny.

Jak se fotí akt? Celia (K. Macháčková), Lawrence (P. Juřica) (Zdroj: www.mestskadivadlaprazska.cz)

Nejtěžším úkolem bylo dle mého názoru vymyslet, jakým způsobem bude na jevišti probíhat samotné focení aktů. Konečné řešení je více než důmyslné. Diváci se baví a čest hereček zůstane díky doslova „zastíracím“ manévrům nedotčena. I přesto samozřejmě patří všem protagonistkám můj hluboký obdiv, neboť tento krok jistě vyžaduje velkou odvahu. Úžasné je i to, jak si ze sebe herečky dokáží během představení udělat srandu. To vytváří příjemný náboj a podmanivou atmosféru.

V žádném případě se nejedná o plytkou komedii, nýbrž o dílo s posláním, které má v divácích vzbudit nejen salvy smíchu, ale i potřebu zamyslet se nad životem, jeho pomíjivostí a nad tím, že nemoci si nevybírají.  To vše se odehrává v linii jemných narážek, krátkých, ale úderných zkazek.

Na závěr si dovolím citovat ze hry samotné: „Kdy jindy, když ne teď?“ Správně. Kdy? Neodkládejte věci, které můžete udělat nyní na neurčito, třeba už na ně pak nebude čas. Nevíte jak začít? Jednoduše. Kupte si lístky na fascinující Holky z kalendáře.