Napsali o nás

14.11.2006

Recenze Marvinova pokoje

Marvinův pokoj

6. listopadu 2006

Tragikomický příběh o moderní nesourodé rodině, kterou dá dohromady až smrt, napsal Scott McPherson (zemřel na AIDS v roce 1992). Hru na scéně Rokoka inscenoval ředitel MDP Ondřej Zajíc, z překladu Dany Hábové. Vyzdvihl civilnost děje i hereckých projevů, ovšem s popuštěním volnosti komickým momentům, vyvažujícím jinak vážné téma (komično na scénu vnášejí Lubomír Lipský jako mírně zmatkářský lékař Dr. Wally a Ljuba Skořepová jako excentrická tetička Ruth).

Hlavními postavami jsou sestry Bessie a Lee, jež se dlouhá léta neviděly a dohromady je svede až Bessino onemocnění smrtelnou chorobou – leukémií. Přes peripetie osobních nedorozumění a rodinných zmatků spěje nakonec příběh k poznání potřeby vzájemnosti na obou stranách. Vždy je možné žít pro budoucnost, a tou je v tomto případě především Hank, starší syn Lee. Jeho teenagerovská vzdorovitost se prolomí po poznání rodinného zázemí, jež se snaží i za krušných podmínek stmelit Bessy.

Scott McPherson se částečně inspiroval vlastním rodinným zázemím; jeho dědeček se jmenoval Marvin a tetičky Ruth a Bessie. Z jejich charakterů vyšel při psaní, ale, jak sám řekl, s pokračujícím textem se postavy hry vyvinuly k vlastnímu obrazu. Hra je ve své podstavě divácky vděčnou moralitou o rodinném životě. Kombinuje pláč a smích, aby nakonec dospěla ke starým pravdám.

Motorem představení jsou herecké výkony představitelek obou sester: až obsedantně starostlivou Bessy hraje Dana Batulková, ráznou Lee, jež občas přestřelí a pak toho lituje, Veronika Gajerová. Zejména Gajerová projevuje cit pro dramatický výstup, jenž je základní potravou divadla. Kryštof Hádek jako Hank potvrzuje svou schopnost budovat psychologicky prokreslenou postavu i ze střídmého textu. Komično jako pestrou nit celou inscenací provléká Ljuba Skořepová, která pojala absurdno milující tetičku Ruth svým obvyklým stylem. V dvojroli psycholožky výchovného ústavu i ředitelky domova důchodců předvádí Hana Doulová obecné typy, jaké bychom nejspíš v podobných funkcích očekávali.

Scéna (Adam Pirta) se na malé scéně Rokoka uchýlila k základní dispozici objektů proměňovaných dle potřeby rychlými přestavbami mezi jednotlivými akty. Využívá omezený prostor jeviště i do výšky. Pohyb herců po scéně je režisérem zvládnutý i při kolektivních rodinných setkáních, ústředním bodem domácnosti je pokoj zvolna umírajícího dědečka Marvina. Odtud zaslechneme občas i nějaký neurčitý zvuk a hlavně se můžeme bavit neúnavnou lež poněkud zvláštní péčí, jež Marvinovi věnuje Ruth. Kostýmy ze současnosti nemají přímou vazbu na dobu, v níž hra vznikala. Střídmé nasvícení scény podtrhuje realistický dojem.

Marvinův pokoj je hra svým způsobem banální (bereme-li v potaz, kolik podobných příběhů je k mání prostřednictvím literatury, filmu i divadla). Pro současné divadelní publikum, jež se vesměw neskládá z divadelních znalců, má zájem se bavit a občas i trochu zamyslet, je však McPhersonova hra dobrou dramaturgickou volbou. Příběh jde přeci jen kousek za horizont daný telenovelami či harlekýnkami. Městská divadla pražská byla tradičně schopna nabídnout divákům nejen dramatické lahůdky, ale i vkusný divadelní „střední proud“. A do této oblasti dramatu, jež může tak trochu oslovit každého, Marvinův pokoj spolehlivě patří.



Stanislav Buzek

http://dodivadla.tiscali.cz/article.asp?id=2128