Napsali o nás

16.11.2006

Režisér Fedotov přelstil šibala Scapina

MOLIÉRE V DIVADLE ABC

Praha, 15. 11. 2006

Také divadla, orientující se spíše komerčně, potřebují alespoň občas osvěžení něčím náročnějším. Když už ne kvůli publiku, tak určitě kvůli hercům, v rámci jakési psychohygieny. Takové osvěžení nemůže ovšem spočívat pouze v dramaturgii, v nasazení klasiky nebo naopak umělecky ambiciózní novinky. Rozhodující je, ve středoevropském divadelnictví už skoro sto let, režisér. A tak si i do pražského Divadla ABC pozvali Sergeje Fedotova, aby nastudoval Moliérovu komedii Scapinova šibalství.

Ruský režisér Fedotov inscenuje většinou ruské klasiky, takže Scapinova šibalství jsou jakýmsi experimentem nejenom pro soubor, ale také pro režiséra.
Použitý překlad Svatopluka Kadlece není sice nejnovější, ale dramaturg Jiří Janků jej šikovně modernizoval, přičemž inscenátoři odolali pokušení laciných aktualizací. Naopak, slyšíme-li zjevně původní, nepřipsanou Scapinovu tirádu na téma "obtížné vymahatelnosti práva", pociťujeme zadostiučinění, že už v sedmnáctém století v daleké Francii měli problémy velice podobné našim dnešním.

Dobré divadlo na divadle

Klasicistní komedie v podstatě dodržuje klasicistní normu tří jednot - sevřený děj se odehrává na témže místě v krátkém časovém úseku. Tradicionalistická scéna Adama Pitry navozuje atmosféru středomořského přístavního města.
Hra ukazuje už jménem titulní postavy ke komedii dell'arte, typové postavy jsou částečně zdvojené. Harlekýn - Scapino, připomínající pozdějšího Figara, je sice jenom jeden, ale jsou tu dva mladé zamilované páry a dva komičtí starci. Dějové prvky pak odkazují až do antiky, což vrcholí závěrečnou dvojitou anagnórizí: nevěsty se "překvapivě" ukážou být dcerami obou obchodníků.
Jestliže se dnes někdy setkáváme se snahou režisérů, aby se diváci smáli spíš gagům vymyšleným jimi než vtipům klasika, ve Fedotovových režiích nic takového není. Akční humor, dokazující invenci režiséra i herců, rozhodně nechybí, ale hlavní důraz je přece jenom kladen na promluvy a na rozehrávání situací z nich vyplývajících.
Málokdy se dnes v divadle můžeme těšit tak příkladnou jevištní řečí všech herců jako zde, což je v režii cizince přímo překvapivé. Pečlivě jsou vyhrávány falešné monology (postava netuší, že jí někdo další slyší), velký komický účin mají výstupy typu "divadlo na divadle", kdy si ta či ona postava zkouší své chování v připravované intrice: Scapino zde vlastně "režíruje" své klienty a spoluhráče, učí je mystifikovat protivníky. Ne náhodou byl prvním představitelem Scapina v této hře sám její autor.

Vychutnaná příležitost

Na stylové sjednocení hereckých výkonů jsme už ve Fedotovových režiích zvyklí, tím spíš, že v českém divadelnictví jde, žel, spíš o výjimku než o pravidlo. Vyrovnanost hereckých výkonů je ovšem něco jiného, té hostující režisér u nevyrovnaného souboru dosáhnout nemůže. Ne snad, že by zde byly vyslovené slabiny, ale například titulní roli (Vasil Fridrich) bychom si dovedli představit v suverénnější poloze zkušeného muže, který mentálně a snad ani věkem není vrstevníkem mladých milovníků.
Naproti tomu skvěle sehrávají své party oba "Pantalonové", Jan Vlasák a Jaroslav Vlach, kteří opravdu až do dna vychutnávají příležitost poskytovanou jejich postavami. Z mladých herců je o poznání lepší dvojice Jiří Hána a Lucie Pernetová: oba dokázali stylizačně vyhrotit specifické charakteristiky svých postav (nemotornost, plačtivost), mají intenzívní kontakt s publikem a adekvátní smíchové reakce.
Moliére, to je především satira. Má-li být komediálně účinná, musí v ní lidé poznávat nejenom své okolí, ale také sebe samy. Na představeních Scapinových šibalství v Divadle ABC sám sebe nepozná jenom dokonalý pokrytec, který si lže do kapsy. Ostatní alespoň chvílemi pocítí, kde "je svědí".

Moliere: Scapinova šibalství. Praha, Divadlo ABC. Premiéra 29. 10.


Petr Pavlovský

http://kultura.ihned.cz/c4-10136500-19758500-J06000_d-reziser-fedotov-prelstil-sibala-scapina