Napsali o nás

23.11.2009

Rozhovor s Danou Batulkovou v TV Pohoda

Člověk si musí najít SVĚTLÉ BODY ŽITÍ

Herečka Dana Batulková, kterou můžeme každý vídat v repríze úspěšného sitcomu Comeback, před necelým rokem zvýraznila svoji popularitu vítězstvím na tanečním parketu, ale životní vlny ji nesou znovu do vyjetých kolejí herecké profese.

* Na čem právě pracujete?

Ve chvíli našeho setkání zkoušíme benefici Květy Fialové, která měla v září osmdesátiny. Premiéra bude v listopadu a večer podle scénáře režiséra Petra Svojtky je koncipován jako vyprávění se scénkami a písničkami. Vždy přijde jeden host, Květě do poslední chvíle utajený, aby bylo překvapení. Čtyři kolegové, včetně mě, budou představením provázet a dávat tím pevný rámec. Je to večer o ní a pro ni.

* Jak dlouho spolu hrajete?

Je to čtyřiadvacet let. Naše první pracovní setkání bylo – pamatuju si to jako dnes – v televizi, kdy jsme točily detektivku Čtvrtá strana trojúhelníku. Střídají se období, kdy spolu hrajeme, pak se vzdálíme a zase sejdeme, tak společně putujeme. Dělaly jsme také zájezdovku, tu režíroval její muž Pavel Háša, teď na prknech Městských divadel hrajeme hru Andělika a laskavec. A konečně zmiňovanou benefici.

* V Rokoku stojí za povšimnutí vaše role Mary v představení Vzpomínky na vodě v režii Lídy Engelové. Není to jen konverzačka, přináší řadu podnětů k zamyšlení.

Ano, ta hra se mi líbí proto, že se jedná o jakýsi kompilát kořeněný černým anglickým humorem. Lída Engelová má tenhle typ ráda a bývá skoro pravidlem, že si takové hry sama z ciziny přiveze. Je to drsný náhled na situaci: třem sestrám zemře matka a ony se setkávají a společně celý život analyzují. Dozvídáme se o životě všech postav, z nichž každá má svůj překvapivý škraloup. Na konci dochází ke smíření, jak to má v životě být.

* Postava vaší Mary je pro herce asi zajímavé objevování...

To určitě, ona nemá nijak záviděníhodný osud a ani jí nečeká pozitivní perspektiva. Ale člověk si musí najít světlé body žití. Zvláštním momentem dramatu jsou tři snové obrazy, kdy se Mary setkává s matkou, probírají všechny palčivé otázky, které si za života nestihly vyříkat a nakonec dochází k odpuštění a smíření. Můžeme si to vyložit jako toužebné a už nesplnitelné přání Mary vyjasnit si nepříjemnosti, ke kterým došlo a prožít společnou katarzi.

* Vyznívá to autenticky.

Mnohokrát se v životě stane, že se věci nedořeší, lidi se rozejdou nebo jeden odejde navždy, nestihnou se rozloučit a už není možnost objasnění otazníků. Tomu říká Květa Fialová Zamést si před svým prahem. Mám ráda, když si třeba neporozumíme s dcerou, ona přijde za mnou a urovnává to. Je nepříjemné, když se jedna ze stran naštve, odejde, zasekne se – to jsem já, beton. Právě od svých dětí se to učím: přijít, vyjasnit si situaci. Nikdy nevíte, co se může stát, když ráno vyjdete na ulici; někdo má třeba v rodině mezi sebou problémy řadu let.

* Existuje docela příhodné úsloví: Ať nad vaším hněvem nikdy nezapadá slunce. Než lidi ulehnou ke spánku, mají si vzájemné vztahy mezi sebou vyčistit. A propos – vy se zabýváte esoterikou?

Nemám to jako Květa, která tím žije, jezdí na festivaly, čaruje... Já to mám „po svým“, ale naprosto tomu věřím, důvěřuju a cítím. Je to jen o vnímavosti. Když vám není právě dobře, všechno se zastaví a vy vnímáte daleko ostřeji, ovšem jen když umíte být sama se sebou. Někdo to totiž nedokáže, pořád to přebíjí úprkem, společností, jinými vjemy, jen aby proboha nezůstal sám. Osobně to mám naopak ráda a takové okamžiky jsou pro mě vzácností. Jsou to ty nejcennější chvilky. Když vás třeba zasáhne nějaká těžká věc, tím víc se to ve vás mele a máte tak šílené pocity, že si jich nejde nevšímat. Někdy cítíte, jak vás to vyloženě vede tam, kam máte směřovat. V dnešním shonu života spousta lidí nic podobného nepostřehne. Věřím na takové věci, jako jsou andělé, duše, energie. Je potěšující, že člověk není sám, že ho někdo chrání. Jen když jsme schopni a ochotni to akceptovat.

* Máte svého anděla strážného?

Ano, určitě mám.

* Co vám dělá radost mimo práce?

Odpovím paradoxně: když pracovat nemusím... Ovšem když nepracuju déle, říkám si: Kdo mě bude živit? Bydlím na venkově, jsem tam moc ráda, a když mám volný den, jsem dokonale šťastná.

* Co vás hlavně baví na statku v Kolodějích?

Mám dva psy, jednu kočičku, zahradu, které nechávám přirozený prostor pro život, po záhoncích se neplazím. Mám velkou kůlnu, kde je pořád dost práce. Brousím třeba starý nábytek, vyřádím se do sytosti.

* Jste docela praktická...

Snad ano, ještě líp je na tom moje maminka, která si poradí se vším. A pak znám ještě jednu šikulku, to je Lenka Skopalová. S tou bych klidně zůstala na pustém ostrově nebo v džungli, umí vyrobit cokoliv. Tak dokonalá nejsem. Odkoukala jsem něco od rodičů, různé věci ovládám. Teď mám před sebou úkol: naučit se s elektrickou vrtačkou.

titul: TV Pohoda
autor: Markéta Čaňková