JAK TENKÁ JE HRANICE MEZI VÍROU A VĚDOU
Dvojrozhovor se scénografkou Olgou Ziębińskou a režisérem Jakubem Maksymovem o jejich autorské inscenaci Tesla, která bude uvedena v divadle Komedie.
Dvojrozhovor se scénografkou Olgou Ziębińskou a režisérem Jakubem Maksymovem o jejich autorské inscenaci Tesla, která bude uvedena v divadle Komedie.
Co se vám vybavilo před rokem, když se řeklo jméno Nikola Tesla, a co vás při vyslovení jeho jména napadá dnes?
JM: Před rokem bych si nejspíš vybavil jednotku elektromagnetické indukce, nápis v pasáži Světozor, elektromobil, a díky němu bych se pravděpodobně rozpomenul na legendu o podivínském vynálezci prohánějícím se v autě na elektrický proud po New Yorku na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dnes vidím blesky, televize, dráty a kabely, stodinárovou bankovku, slyším lidové písně z Liky, vrkání holubů, cítím ozón, či se rozpomenu na brnění v prstech a předloktí, které mi způsobil zásah proudem, když jsem nedávno vyměňoval žárovku v koupelně.
OZ: Upřímně řečeno, o Teslovi jsem věděla jenom to, že je to nějaká luxusní, futuristická automobilová značka. Teď když o něm vyprávím, tak nejradši jako o milovníkovi holubů, o dítěti, které tak láskyplně a urputně hladilo kočku, až její kožich začal jiskřit, a to dítě pochopilo, co je elektřina. Vidím ho jako stařečka, který se umí při pádu ve vzduchu obrátit o 180 stupňů a dopadnout na všechny čtyři – to se taky naučil od kočky. O Teslovi-fyzikovi mluvím málo, fyzika nebyla nikdy moje silná stránka a takhle to už asi zůstane. Elektřina pro mě zůstává nadále kouzelným jevem, který si teď představuju jako Teslova ducha kroužícího v kabelech. Možná ale přeháním, od Jakuba jsem si poslechla pár přednášek o fyzice, takže Teslův duch je asi už trochu navíc.
Jakube, dokázal byste vysvětlit, jaký je rozdíl mezi jednosměrným a střídavým proudem?
JM: Z fyziky jsem maturoval, a ne že bych si z té doby všechno pamatoval, ale na obecné úrovni to, nač se ptáte, není až tak složité vysvětlit. Stejnosměrný proud má v čase průběh konstantní, kdežto střídavý se v čase
mění. Všechno se začíná komplikovat, až když se začneme ptát, proč tomu tak je a k čemu je to dobré… Přestože naše inscenace nebude primárně o fyzice, tak mě přípravy na zkoušení i zvídavé otázky herců donutily si značně rozšířit obzory.
Olgo, bylo pro vás nezbytné, abyste
pochopila Teslovy výzkumy a objevy při
navržení scénografie pro tuto inscenaci?
OZ: Důležitější pro mě bylo pochopit Teslu jako člověka, pochopit fenomén Tesla. Pozoruhodné bylo zjišťovat, koho přitahuje, co všechno je signováno jeho jménem, kdo jsou jeho následovníci. Pozorně jsme prostudovali jeho život, výzkum a vynálezy. Na jevišti se objeví například Teslova cívka, nemusela jsem ji sice vyrábět, ale její přítomnost musí silně komunikovat se scénografickým návrhem. Aby všechno bylo bezpečné a funkční, bylo také nutné pochopit, jak cívka funguje, jak se uzemňuje, nebo také, jak funguje Faradayova klec a co se stane, když člověka zasáhne blesk.
Proč jste si vybrali pro svou inscenaci právě Nikolu Teslu? Proč je pro vás zajímavější personou než třeba Thomas Alva Edison?
JM: Může za to moje emoční vazba na Srbsko. Díky své práci jsem tam strávil dohromady téměř půl roku. Proběhla tam jedna z mých prvních profesionálních režií, díky níž jsem si tam našel pár lidí, se kterými jsme si sedli. Bylo by jen velmi obtížné se v Srbsku minout s Teslou. Jmenuje se tam po něm každá druhá ulice, kavárna či pekárna. Hlouběji jsem se však o něj začal zajímat přibližně před rokem, kdy mě Lazar Novkov, hudební skladatel a multiinstrumentalista, oslovil, zda bych s ním něco nevytvořil v rámci Nového Sadu 2020 – hlavního evropského města kultury. Hledali jsme téma a Tesla se přímo nabízel. Ovšem pak přišla pandemie a náš plán padl. Tesla však ve mně neusnul. Hlodal dál, a když přišla nabídka z Městských divadel pražských, vzpomněl jsem si na něj. Adaptoval jsem naše původní představy na jiný prostor, ale výchozí energie zůstala stejná. A Lazar je přitom nakonec také.
Edison pro mě byl v té době, před rokem, bez příchuti, proto jsem si ho nevybral. Neměl jsem jej spojeného s žádnou emocí. Dnes bych si ale dokázal představit, že bych ho někdy jako téma mohl zpracovat. Ale k tomu poznání jsem dospěl až díky Teslovi.
Myslíte, že existuje téma, které není pro zpracování v divadle vhodné?
OZ: To je těžká otázka. Když přemýšlím o českém divadle, tak takové téma nenacházím. Možná ale českou společnost ještě málo znám. V Polsku máme hodně tabu, hodně traumat a bolesti, není těžké udělat kontroverzní inscenaci, která vzbudí hněv, konflikty i protesty. Nechci tím říct, že by se neměla inscenovat kontroverzní díla, divadlo by ale nemělo nikomu neprávem ubližovat. Nevím, jestli existují nevhodná témata, spíš
bych řekla, že některá témata lze nevhodně zpracovat.
Z jakých materiálů jste při tvorbě inscenace vycházeli?
JM: Informací o Teslovi existuje celá řada. Dlužno dodat, že různých kvalit. V základním zorientování se nejen v Teslově životě a práci, ale hlavně v širším dobovém kontextu, nám zásadně pomohla Seiferova monografie Nikola Tesla: Vizionář – génius – čaroděj. Nicméně přečetli jsme toho mnohem víc, Teslovu autobiografii My Inventions, sbírky jeho novinových článků, které vyšly v podivné edici Tajemství nakladatelství Dialog, googlovali jsme konspirační teorie okolo jeho vynálezů, dívali se na hrané filmy i dokumenty, četli jeho beletrizované životopisy. Lidí, kteří na Teslu mají nějaký názor, je opravdu hodně. Je to dáno i tím, že sám vynálezce kolem sebe rád vytvářel auru tajemna a řadu věcí, o kterých poutavě vyprávěl, nikdy neobjasnil. Měli jsme tedy z čeho vybírat. Ale v jednu chvíli bylo potřeba si říct „dost“ a opřít se o to, co jsme do té doby stačili nasát a co se v nás usadilo.
Která z životopisných historek pro vás byla tak důležitá, že jste okamžitě věděl, že inscenaci nemůže chybět?
JM: Mám rád Teslovu autobiografii My Inventions a z ní mám nejraději moment, o kterém již hovořila Olga – když se malý Nikola poprvé setkává s elektrickým proudem. Ve chvíli, kdy pohladí svého kocoura po zádech a v jeho srsti to zajiskří.
Olgo, proč je na jevišti pracovní pult také oltářem? Je v inscenaci Tesla vedena paralela mezi vědou a náboženstvím?
OZ: Příběh Nikoly Tesly ukazuje, jak tenká je hranice mezi vírou a vědou. Tesla se neustále nacházel mezi tím, co věděl, a tím, čemu silně věřil. Jeho nápady byly často abstraktní, nereálné, některé se povedly realizovat, jiné se uskutečňují až dnes, většina jeho vynálezů se však zdá být jen naivním snem. V naší inscenaci jsme se snažili tu tenkou hranici zachovat a ukázat. Velká skupina lidí, kteří se kolem něj seskupovali a seskupují, ho považovala za věštce, vizionáře, génia. Snažíme se tento fenomén pochopit, najít pravdu nejen o Teslovi-vynálezci, ale také o Teslovi-osobnosti, která stále má ohromující sílu.
Olgo, jak vypadá vaše spolupráce s Jakubem? Mám pocit, že se Jakub nechává vašimi scénografickými návrhy při inscenování dosti inspirovat, směrují i jeho myšlení…
OZ: S Jakubem spolupracuju na koncepci vždy již od začátku, scénografie vniká souběžně s dramaturgickým návrhem. Společně přemýšlíme a vzájemně se inspirujeme. V loutkovém či objektovém divadle hraje scénografie podstatnou roli, často rovnocennou s rolí herce. Stává se jedním z jazyků vyprávění příběhu, nemůže vznikat později než koncepce inscenace, nebo někde paralelně.
Jakube, jak moc vaši práci ovlivňuje scénografka a jak moc dramaturg?
JM: Olga, s níž jakožto s výtvarnicí poslední tři roky takřka výlučně spolupracuji, ovlivňuje naše projekty opravdu hodně. Konzultujeme spolu zpravidla už výběr titulu, scénografický návrh vzniká často ještě dříve, než dokončím scénář. Její výtvarné řešení tak dramaturgii inscenací silně ovlivňuje. Často během zkoušení sedí v hledišti a dělá mi supervizi. Věřím její intuici a dost na ni dám. S dramaturgem Karlem Kratochvílem jsme se během přípravy tohoto projektu potkali vůbec poprvé. Nemáme tedy zaběhnuté žádné stereotypy, nevíme, co od sebe očekávat. Dohromady nás svedl společný zájem o téma. Těším se na to, co se z naší spolupráce vyklube.
Co by měli vědět diváci před tím, než se na Teslu do Komedie vypraví?
JM: Snažíme se inscenaci budovat tak, aby se v ní orientoval i nezasvěcený divák. Žádné vstupní znalosti o tématu neočekáváme. Nicméně výhodné by pro nás bylo, kdyby se diváci dokázali rozpomenout na slavný československý koncern vyrábějící (nejen) spotřebiče pro domácnosti pod značkou Tesla.
LENKA DOMBROVSKÁ
autorka je šéfredaktorka Moderního divadla
Co se vám vybavilo před rokem, když se řeklo jméno Nikola Tesla, a co vás při vyslovení jeho jména napadá dnes?
JM: Před rokem bych si nejspíš vybavil jednotku elektromagnetické indukce, nápis v pasáži Světozor, elektromobil, a díky němu bych se pravděpodobně rozpomenul na legendu o podivínském vynálezci prohánějícím se v autě na elektrický proud po New Yorku na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dnes vidím blesky, televize, dráty a kabely, stodinárovou bankovku, slyším lidové písně z Liky, vrkání holubů, cítím ozón, či se rozpomenu na brnění v prstech a předloktí, které mi způsobil zásah proudem, když jsem nedávno vyměňoval žárovku v koupelně.
OZ: Upřímně řečeno, o Teslovi jsem věděla jenom to, že je to nějaká luxusní, futuristická automobilová značka. Teď když o něm vyprávím, tak nejradši jako o milovníkovi holubů, o dítěti, které tak láskyplně a urputně hladilo kočku, až její kožich začal jiskřit, a to dítě pochopilo, co je elektřina. Vidím ho jako stařečka, který se umí při pádu ve vzduchu obrátit o 180 stupňů a dopadnout na všechny čtyři – to se taky naučil od kočky. O Teslovi-fyzikovi mluvím málo, fyzika nebyla nikdy moje silná stránka a takhle to už asi zůstane. Elektřina pro mě zůstává nadále kouzelným jevem, který si teď představuju jako Teslova ducha kroužícího v kabelech. Možná ale přeháním, od Jakuba jsem si poslechla pár přednášek o fyzice, takže Teslův duch je asi už trochu navíc.
Jakube, dokázal byste vysvětlit, jaký je rozdíl mezi jednosměrným a střídavým proudem?
JM: Z fyziky jsem maturoval, a ne že bych si z té doby všechno pamatoval, ale na obecné úrovni to, nač se ptáte, není až tak složité vysvětlit. Stejnosměrný proud má v čase průběh konstantní, kdežto střídavý se v čase
mění. Všechno se začíná komplikovat, až když se začneme ptát, proč tomu tak je a k čemu je to dobré… Přestože naše inscenace nebude primárně o fyzice, tak mě přípravy na zkoušení i zvídavé otázky herců donutily si značně rozšířit obzory.
Olgo, bylo pro vás nezbytné, abyste
pochopila Teslovy výzkumy a objevy při
navržení scénografie pro tuto inscenaci?
OZ: Důležitější pro mě bylo pochopit Teslu jako člověka, pochopit fenomén Tesla. Pozoruhodné bylo zjišťovat, koho přitahuje, co všechno je signováno jeho jménem, kdo jsou jeho následovníci. Pozorně jsme prostudovali jeho život, výzkum a vynálezy. Na jevišti se objeví například Teslova cívka, nemusela jsem ji sice vyrábět, ale její přítomnost musí silně komunikovat se scénografickým návrhem. Aby všechno bylo bezpečné a funkční, bylo také nutné pochopit, jak cívka funguje, jak se uzemňuje, nebo také, jak funguje Faradayova klec a co se stane, když člověka zasáhne blesk.
Proč jste si vybrali pro svou inscenaci právě Nikolu Teslu? Proč je pro vás zajímavější personou než třeba Thomas Alva Edison?
JM: Může za to moje emoční vazba na Srbsko. Díky své práci jsem tam strávil dohromady téměř půl roku. Proběhla tam jedna z mých prvních profesionálních režií, díky níž jsem si tam našel pár lidí, se kterými jsme si sedli. Bylo by jen velmi obtížné se v Srbsku minout s Teslou. Jmenuje se tam po něm každá druhá ulice, kavárna či pekárna. Hlouběji jsem se však o něj začal zajímat přibližně před rokem, kdy mě Lazar Novkov, hudební skladatel a multiinstrumentalista, oslovil, zda bych s ním něco nevytvořil v rámci Nového Sadu 2020 – hlavního evropského města kultury. Hledali jsme téma a Tesla se přímo nabízel. Ovšem pak přišla pandemie a náš plán padl. Tesla však ve mně neusnul. Hlodal dál, a když přišla nabídka z Městských divadel pražských, vzpomněl jsem si na něj. Adaptoval jsem naše původní představy na jiný prostor, ale výchozí energie zůstala stejná. A Lazar je přitom nakonec také.
Edison pro mě byl v té době, před rokem, bez příchuti, proto jsem si ho nevybral. Neměl jsem jej spojeného s žádnou emocí. Dnes bych si ale dokázal představit, že bych ho někdy jako téma mohl zpracovat. Ale k tomu poznání jsem dospěl až díky Teslovi.
Myslíte, že existuje téma, které není pro zpracování v divadle vhodné?
OZ: To je těžká otázka. Když přemýšlím o českém divadle, tak takové téma nenacházím. Možná ale českou společnost ještě málo znám. V Polsku máme hodně tabu, hodně traumat a bolesti, není těžké udělat kontroverzní inscenaci, která vzbudí hněv, konflikty i protesty. Nechci tím říct, že by se neměla inscenovat kontroverzní díla, divadlo by ale nemělo nikomu neprávem ubližovat. Nevím, jestli existují nevhodná témata, spíš
bych řekla, že některá témata lze nevhodně zpracovat.
Z jakých materiálů jste při tvorbě inscenace vycházeli?
JM: Informací o Teslovi existuje celá řada. Dlužno dodat, že různých kvalit. V základním zorientování se nejen v Teslově životě a práci, ale hlavně v širším dobovém kontextu, nám zásadně pomohla Seiferova monografie Nikola Tesla: Vizionář – génius – čaroděj. Nicméně přečetli jsme toho mnohem víc, Teslovu autobiografii My Inventions, sbírky jeho novinových článků, které vyšly v podivné edici Tajemství nakladatelství Dialog, googlovali jsme konspirační teorie okolo jeho vynálezů, dívali se na hrané filmy i dokumenty, četli jeho beletrizované životopisy. Lidí, kteří na Teslu mají nějaký názor, je opravdu hodně. Je to dáno i tím, že sám vynálezce kolem sebe rád vytvářel auru tajemna a řadu věcí, o kterých poutavě vyprávěl, nikdy neobjasnil. Měli jsme tedy z čeho vybírat. Ale v jednu chvíli bylo potřeba si říct „dost“ a opřít se o to, co jsme do té doby stačili nasát a co se v nás usadilo.
Která z životopisných historek pro vás byla tak důležitá, že jste okamžitě věděl, že inscenaci nemůže chybět?
JM: Mám rád Teslovu autobiografii My Inventions a z ní mám nejraději moment, o kterém již hovořila Olga – když se malý Nikola poprvé setkává s elektrickým proudem. Ve chvíli, kdy pohladí svého kocoura po zádech a v jeho srsti to zajiskří.
Olgo, proč je na jevišti pracovní pult také oltářem? Je v inscenaci Tesla vedena paralela mezi vědou a náboženstvím?
OZ: Příběh Nikoly Tesly ukazuje, jak tenká je hranice mezi vírou a vědou. Tesla se neustále nacházel mezi tím, co věděl, a tím, čemu silně věřil. Jeho nápady byly často abstraktní, nereálné, některé se povedly realizovat, jiné se uskutečňují až dnes, většina jeho vynálezů se však zdá být jen naivním snem. V naší inscenaci jsme se snažili tu tenkou hranici zachovat a ukázat. Velká skupina lidí, kteří se kolem něj seskupovali a seskupují, ho považovala za věštce, vizionáře, génia. Snažíme se tento fenomén pochopit, najít pravdu nejen o Teslovi-vynálezci, ale také o Teslovi-osobnosti, která stále má ohromující sílu.
Olgo, jak vypadá vaše spolupráce s Jakubem? Mám pocit, že se Jakub nechává vašimi scénografickými návrhy při inscenování dosti inspirovat, směrují i jeho myšlení…
OZ: S Jakubem spolupracuju na koncepci vždy již od začátku, scénografie vniká souběžně s dramaturgickým návrhem. Společně přemýšlíme a vzájemně se inspirujeme. V loutkovém či objektovém divadle hraje scénografie podstatnou roli, často rovnocennou s rolí herce. Stává se jedním z jazyků vyprávění příběhu, nemůže vznikat později než koncepce inscenace, nebo někde paralelně.
Jakube, jak moc vaši práci ovlivňuje scénografka a jak moc dramaturg?
JM: Olga, s níž jakožto s výtvarnicí poslední tři roky takřka výlučně spolupracuji, ovlivňuje naše projekty opravdu hodně. Konzultujeme spolu zpravidla už výběr titulu, scénografický návrh vzniká často ještě dříve, než dokončím scénář. Její výtvarné řešení tak dramaturgii inscenací silně ovlivňuje. Často během zkoušení sedí v hledišti a dělá mi supervizi. Věřím její intuici a dost na ni dám. S dramaturgem Karlem Kratochvílem jsme se během přípravy tohoto projektu potkali vůbec poprvé. Nemáme tedy zaběhnuté žádné stereotypy, nevíme, co od sebe očekávat. Dohromady nás svedl společný zájem o téma. Těším se na to, co se z naší spolupráce vyklube.
Co by měli vědět diváci před tím, než se na Teslu do Komedie vypraví?
JM: Snažíme se inscenaci budovat tak, aby se v ní orientoval i nezasvěcený divák. Žádné vstupní znalosti o tématu neočekáváme. Nicméně výhodné by pro nás bylo, kdyby se diváci dokázali rozpomenout na slavný československý koncern vyrábějící (nejen) spotřebiče pro domácnosti pod značkou Tesla.
LENKA DOMBROVSKÁ
autorka je šéfredaktorka Moderního divadla