V zákoutích divadla Komedie se tentokrát představí tři výtvarníci nejmladší generace. Jejich díla spojuje křehkost a pomíjivost, zobrazování tužeb, a to těch z říše snů, i těch reálných, tělesných. Mlhavý opar surreálných soch Vavřince Vyorala se protíná s ladnými liniemi a zřetelnými konturami ženských těl, doslova se zadírajících pod kůži, na fotografiích Anny Huškové. Tušené motivy, které mohou vyvolat rozmanité evokace vnímatelů, se prolínají s čistě a pevně zobrazeným ženským tělem. Nahota a obnaženost žen je vnitřní i vnější. Stávají se subjekty i objekty, materiálem i božstvem. Rodí a rodí se v krajině: vyplouvají z mramorového obložení divadla, samy stvořeny z hlíny, sádry, pryskyřice, kovu. Svět naší výstavy není ale vyčleněn pouze jim, zahajují ji dva ostří Pozorovatelé Michaela Jana Bublíka a uzavírá majestátní Polyamorf Vavřince Vyorala. Svět se tak stává téměř úplným.

Lenka Dombrovská, programová kurátorka divadla Komedie

Vavřinec Vyoral studoval ateliér Socha 1 na AVU, kde byl do třetího ročníku jeho pedagogem Lukáš Rittstein, jenž ho inspiroval a výrazně utvářel jeho umělecký projev. V současné době studuje ateliér figurálního sochařství a medaile pod vedením Vojtěcha Míči. Ve své tvorbě kombinuje klasické a moderní techniky. Pracuje především se sádrou, kovem, dřevem, betonem či pryskyřicí, ale také s 3D-tiskem a novými/moderními technologiemi. Skrze ně vyjadřuje svou vizi a posouvá hranice mezi formou a abstrakcí.

Anna Hušková studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v ateliéru Nová média u Vladimíra Merty. Ve své tvorbě se pohybuje mezi různorodými médii – pracuje s objektem, fotografií, videoartem a performancí. V její tvorbě hraje zásadní roli tělesnost. Zajímá se jak o vnější podobu těla, tak o to, co se skrývá uvnitř. Symbolem, který v návaznosti na toto téma často zobrazuje, je vejce – nebo kokon, které ve své celistvosti a křehkosti skrývá střípky něčeho tajemného, co čeká na vylíhnutí – podobně jako naše tělesná schránka.

Michael Jan Bublík absolvoval obor řezbářství a produktový design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od roku 2019 studuje v ateliéru sochařství pod vedením Lukáše Rittsteina a Michala Cimaly na AVU. Vizualita jeho sochařského díla je založena na využití tradičních – dřevo, kov, vosk, keramika a hlína – i odpadových nebo nalezených materiálů, které začleňuje do svých soch a objektů. Vědomě ve svém díle tematizuje nedokončenost a deformaci, pohyb a živost.

Výtvarníci o propojení svých děl řekli: „Vtahujeme diváky do světa, kde se sny a skutečnost proplétají a vytvářejí členitou krajinu imaginace. V tomto prostoru přebývají ženy, které jsou zhmotněním tužeb, fantazií a pohledů, které se rodí ve snové říši Morfea, boha snů. Každá z vystavených Venuší představuje jiný přístup k ženské postavě. Některé jsou zpodobněny v celé své smyslnosti, jiné jako vysněné bytosti, které se vymykají konvenčnímu vnímání reality. Přítomen je také Morfeus, a to jako neviditelný pozorovatel, který si tyto Venuše vysnil a obklopil se jimi ve své říši.“