PROGRAM
19:00
Zahájení
Nó - Benkei na lodi
Po porážce rodu Taira je Minamoto no Jošicune nucen prchat před nedůvěrou a pronásledováním ze strany svého bratra
Joritoma. Na cestě do západních provincií dorazí se svými věrnými druhy, mezi nimiž je i jeho sluha Benkei, k pobřeží
Daimocu-no-ura. Zde se musí bolestně rozloučit se svou milovanou Šizukou, která se na Benkeiho radu vrací do Kjóta.
Jakmile Jošicune a jeho družina vyplují na moře, strhne se bouře a z vln vystoupí duchové padlých bojovníků rodu
Heike, které v minulých bitvách právě Jošicune usmrtil. Nejhrozivější z nich, Taira no Tomomori, se pokouší stáhnout
Jošicuneho do mořských hlubin. Benkei však svou modlitbou přivolá pomoc ochranných buddhistických božstev a přízraky
se za úsvitu rozplynou.
Benkei na lodi patří k nejpůsobivějším kusům repertoáru nó. Spojuje lyrickou scénu rozloučení s dramatickým
výjevem bouře a útoku duchů a vyniká silným kontrastem jemnosti, odvahy a nadpřirozeného napětí. Zde si diváci
užijí provedení formou maibajaši, tedy výběru hlavního tanečního výstupu v kostýmu s doprovodem čtyřčlenného
orchestru a sboru. V japonštině s úvodním komentářem.
Kjógen - Lahodný jed
Pán odchází z domu a svým dvěma sluhům, Tarókadžovi a Džirókadžovi, svěří na starost sud, v němž je, dle
pánova výkladu, uložen prudký jed busu. Přísně jim zakáže k sudu se jen přiblížit. Zakáz však v obou probudí
zvědavost a sluhové tak nakonec sud otevřou a zjistí, že se v něm neskrývá jed, ale v té době velmi drahý cukr.
Neodolají a všechen snědí. Když si uvědomí, co provedli, pokusí se vymyslet záchranu. Aby své provinění zamaskovali,
začnou ničit další pánovy drahocennosti…
Lahodný jed patří k nejslavnějším a nejoblíbenějším kusům žánru kjógen. Její půvab spočívá v jednoduché,
ale dokonale vystavěné situaci, v dětské logice neposlušnosti i v živém hereckém tempu, které z ní činí jednu
z nejvděčnějších ukázek klasické japonské komedie. Provedena českým Divadlem kjógen v češtině.
Nó - Kovář mečů Kokadži Provedení klasické plné nó, v japonštině s českými titulky. Na příkaz samotného
císaře je proslulý mečíř Sandžó no Kokadži Munečika pověřen vykováním zvláštního meče. Munečika však ví,
že tak výjimečný úkol nemůže splnit sám. Proto se obrací s prosbou o pomoc k božstvu svatyně Inari. Jeho modlitba
je vyslyšena a zjevuje se mu tajemný chlapec, který mu slíbí pomoc. Později se ukáže, že jde o samotné božstvo
svatyně Inari v podobě liščího ducha. Ze spolupráce člověka a božstva vznikne slavný meč Kogicune-maru, do něhož
jsou vepsána jména obou tvůrců – Munečiky i „Malé lišky“, nadpřirozeného pomocníka. Po odevzdání meče císařskému
poslu se božstvo vrací na horu Inari.
Hra Kokadži patří k oblíbeným kusům repertoáru nó díky svižnému ději, výrazným vrcholům a silně působivým
scénám v obou částech. Vyniká zejména dynamickým spojením vyprávění, zpěvu a pohybu a působivě oslavuje posvátnou
sílu meče i božskou ochranu, která provází lidské umění.
Představení se koná pod záštitou Velvyslanectví Japonska v České republice.
Výtěžek ze vstupného bude věnován na podporu rozvoje kulturních vztahů mezi ČR a Japonskem.
Divadlo nó školy Hóšó - Kovář mečů Kokadži
| 18. 6. | čt | 19.00 | ABC ABC |
Divadlo nó je ztělesněním dokonalosti. 650 let kultivace jevištního tvaru nabízí jedinečný divácký zážitek, ale i pohled do naší lidské historie. Dnešní večer divákům představí dynamický taneční výstup z „akční“ hry Benkei na lodi, ale také plnohodnotné představení Kovář mečů Kokadži s českými titulky. V ČR působící Divadlo kjógen pak jako host představí v češtině komedii Lahodný jed. Divákovi se tímto nabízí naprosto jedinečná a velmi srozumitelná příležitost nahlédnout do hlubin té nejvytříbenější japonské kultury
Fotogalerie
Obsazení
Tvůrčí tým
Divadlo Kjógen
Kjógen (v překladu „bláznivá slova“) představuje komickou divadelní formu, která dosáhla svého rozkvětu v polovině 14. století a stejně jako divadlo nó je v nepřerušené tradici provozována dodnes. Kjógen je jakousi mezihrou, tradičně vkládanou mezi dvě hry obřadního divadla nó, která osobitým způsobem pranýřuje lidské nedostatky.V ČR se této formě věnuje Divadlo kjógen, který přímo spolupracuje s kjótskou rodinou Šigejama.
Takeda Takaši
Takeda Takaši (*1954, Tokio) je mistr divadla nó školy Hóšó a představitel hlavních rolí šite. Pochází z herecké rodiny – jeho otcem byl herec nó Takeda Jošinari. Umění nó studoval pod vedením svého otce a později také u 17. a 18. hlavy školy Hóšó. Na jevišti debutoval roku 1960 a od roku 1973 pravidelně vystupuje v hlavních rolích klasického repertoáru. Ztvárnil postavy v řadě významných her, mimo jiné Dódžódži, Šakkjó, Okina, Ataka či Sotoba Komači. Je členem vedení školy Hóšó, držitelem titulu nositele japonského nehmotného kulturního dědictví, členem asociace Nógakukai a emeritním pedagogem Tokyo school of fine arts.
Takeda Isa
Takeda Isa (*1990, Tokio) je herečka divadla nó školy Hóšó a představitelka rolí šite. Je nejstarší dcerou mistra Takedy Takašiho a umění nó studovala pod jeho vedením, dále u Takahaši Akiry a 20. hlavy školy Hóšó, Hóšó Kazufusy. Na scéně debutovala již v roce 1994 tanečním výstupem šimai, první hlavní roli v celovečerním představení nó ztvárnila v roce 2013. Za své studijní výsledky na Tokijské univerzitě umění získala významná ocenění Ataka Award a Graduate School Acanthus Music Award. Vystupovala a přednášela o divadle nó v Japonsku i v zahraničí, mimo jiné v USA, Itálii, Francii, Švédsku, Jižní Koreji, Spojených arabských emirátech a Dánsku, kde v roce 2017 zahájila umělecko-vzdělávací projekt NOH+DENMARK. Je členkou asociace Nógakukai a sdružení herců školy Hóšó.
Divadlo nó je jednou ze tří hlavních forem japonského klasického divadla vedle kabuki a loutkového bunraku. Jeho historie sahá až do 14. století a spojuje poezii, hudbu, tanec a stylizovaný herecký projev. V nepřerušené tradici je hráno dodnes. Klasickou podobu divadla nó utvářel především Zeami (1364?–1444?), herec, dramatik a teoretik, který zásadně ovlivnil jeho další vývoj. Nō vychází ze starších japonských i čínských divadelních a tanečních tradic a dodnes je považováno za jednu z nejvýznamnějších forem japonského scénického umění.
V roce 2001 bylo divadlo nó společně s komickými mezihrami kjógen zařazeny organizací UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.
Škola Hóšó
Škola Hóšó je jednou z pěti hlavních škol divadla nó a sdružuje herce role šite, tedy představitele hlavních postav. Její historie sahá do druhé poloviny 14. století a po staletí byla spojena s kulturním prostředím Kjóta a Nary i s podporou šlechty a významných buddhistických chrámů. V období Edo (1603–1868) se divadlo nó stalo oficiálním ceremoniálním uměním vládnoucí vrstvy vojenské šlechty – samurajů. Škola Hóšó tehdy získala silnou podporu vládnoucích kruhů a významných mecenášů. Její styl si obzvlášť oblíbili někteří tokugawští šógunové a škola si tak upevnila své významné postavení v dějinách japonského divadla. Umělecký projev školy Hóšó je charakteristický důstojným stylem, mimořádnou péčí věnovanou hlasovému projevu a způsobu podání zpívaných pasáží, který bývá ceněn pro svou jemnost, vytříbenost a bohaté odstínění. Taneční složka je oproti tomu vnímána jako abstraktnější.
A co dál...
Nana a Zabiják
| 14. 5. | 19.00 | ABC | |
| 10. 6. | 19.00 | ABC | |
Neboj bejby, to je jazz!
| 7. 6. | 19.00 | ABC | |
| 22. 6. | 19.00 | ABC | |
| 24. 9. | 19.00 | ABC | |
Zítra swing bude zníti všude
| 22. 9. | 19.00 | ABC |