VÝSTAVY

Městská divadla pražská otevíráme nejen českému a zahraničnímu divadlu, ale také hudbě, literatuře a výtvarnému umění. Na této stránce vás budeme informovat o probíhajících výstavách a o dílech vizuálních umělců, kteří budou mít v Městských divadlech pražských své výstavy a instalace. 

AKTUÁLNÍ VÝSTAVY

Křehké vazby

od 3. 10. 2026 v Komedii

Proces, který je organický. Přichází postupně, nemá předepsanou strukturu. Vazby se neustále transformují, pulzují, jsou dynamické. Chvění přichází do kontaktu s něčím statickým, přesně definovaným. Vazby chápeme jako amorfní formy, které zastupují různé hmoty. Jevy vytvořené přírodou i člověkem samotným. Zdají se být věčně, ale vážně jsou?

Júlia Káčerová (*2000) je mladá sochařka, jejíž umělecká tvorba zkoumá napětí mezi pevností a křehkostí, mezi stabilitou a procesy postupné transformace. Chápání umělecké tvorby ji tak zajímá nejen jako vytváření objektů, ale také jako proces zasazený do sítě materiálních, ekologických a filozofických vztahů. V letech 2015–2019 studovala na Škole užitkového výtvarnictví Josefa Vydry v Bratislavě, obor Propagační výtvarnictví. V letech 2019–20 navštěvovala Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, obor Scénografie alternativního a loutkového divadla. V letech 2022–23 se zúčastnila zahraniční stáže na Académie royale des Beaux-Arts – École supérieure des Arts v Bruselu. Studium zakončila na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru volného sochařství u Mgr. art. Mateja Gavuly a Mgr. art. Štefana Papči, ArtD. Představila se na několika kolektivních i individuálních výstavách (DIPLOM 2026, Galéria Umelka, Bratislava, 2026; TUF, RARE cultural space, Bratislava, 2026; Palma Live, Bratislava, 2026; MARA 50 / Hladina horizontu - horizont hladiny´, Liptovská galéria P. M. Bohúňa, Liptovský Mikuláš, 2025; Socha v meste X.: Chcem počuť ako sadá prach, Turčianskej galéria, Martin, 2025; samostatná výstava Hniezda, Staromestská galéria Zichy, Bratislava, 2024; a další). Zúčastnila se několika výzkumných a rezidenčních pobytů (Prehistoricsoul LAB, Bali - Denpasar, Indonézia, 2025; The Nanjing Institute of Geology and Palaeontology of the Chinese Academy of Sciences (NIGPAS), Čína, 2024; The Bigal River Biological Reserve, NP Sumaco, Ekvádor, 2021).

Její umělecká tvorba zkoumá napětí mezi pevností a křehkostí, mezi stabilitou a prosesy postupné transformace. Každé dílo v sobě nese příběh a prožitou zkušenost. Materiálnost a formální jazyk jejích děl vycházejí z přírodních zdrojů, často se zabývá vztahem mezi přírodními strukturami a lidským zásahem do krajiny. Pracuje na rozhraní mezi geometrickými a organickými formami, které připomínají hnízda, embryonální nebo strukturální tvary – symboly zrodu, přeměny a ochrany. Tyto formy pro ni představují nejen biologické či přírodní struktury, ale také způsob uvažování o vztazích mezi různými způsoby existence a o křehké rovnováze mezi lidskou činností a širšími ekologickými systémy.

Jana Masárová pochází z Bratislavy, kde v současnosti studuje malířství na Katedře malby Vysoké školy výtvarných umění pod vedení Klaudie Kosziby a Dominika Hlinky. Před studiem malby absolvovala dva roky na Katedře restaurování, kde získala základy restaurování nástěnných maleb a věnovala se také sochařské přípravě. Následně se rozhodla věnovat volné malbě. Postupně přešla od skicovitého zaznamenávání prostředí a situací k selektivnějšímu způsobu pozorování, při němž se soustředí na atmosféru, světlo, architekturu a nenápadné detaily. Následně do jejích obrazů vstoupily postavy a figury, které se z pouhé součásti prostředí stávají jeho významovými aktéry. Po dobu studia se zúčastnila několika kolektivní i individuálních výstav.

Současná malba Jany Masárové se soustředí na člověka jako základní měřítko, jehož prostřednictvím vnímá a čte vnější svět. Jeho přítomnost nalézá v přírodním i člověkem vytvořeném prostředí – v materiálech, strukturách, architektuře a prostorových vztazích. Toto propojení zkoumá ve dvou rovinách: v té první vychází z analogie mezi organizací lidského těla a strukturami okolního světa, přičemž kosti, svaly, vrstvení či vzájemné napětí mezi jednotlivými částmi těla se stávají formálním modelem, prostřednictvím kterého hledá paralely v přírodě, architektuře a urbánním prostředí; druhá rovina je metaforická a pracuje s motivy a významovými schématy vycházejícími ze sociokulturního povědomí, lidové slovesnosti a kolektivní paměti. Prostřednictvím malby tak propojuje tělesnou zkušenost člověka s kulturními a společenskými vzorci a zkoumá vztah mezi jednotlivcem a světem, který jej obklopuje.

Ekosystém UA: Charkov

24. 2. 2026 - 27. 6. 2026 v Komedii

Jak vzniká umění za války? Jak se s takovým uměním žije? Lze podobnou zkušenost sdílet? Lze jí zhodnotit? A lze se obejít bez ní? Charkov, výspa moderní Ukrajiny, dnes kulturní pevnost s nervy ze železa, v níž navzdory okolnostem panuje pocit bezpečí a smysluplnosti, situaci se čelí životem v komunitě a frenetickou prací. Umění, o němž se vyprávějí legendy už ve chvíli, kdy vzniká.

Měsíc Ukrajiny nabídne krom výjimečných divadelních kusů také ojedinělý vhled dovnitř umělecké scény těžce bombardovaného města. Srdce Městských divadel pražských jí poskytne dočasné útočiště, stane se pomyslným shelterem, také ale místem sdílení, kreativity, osobní svobody. Válka není věčná, válka skončí, vyhraje nad ní právě odhodlání snít a tvořit.

V rámci projektu se představí umělci, spisovatelé, výtvarníci Konstiantyn Zorkin, Pavlo Makov a Vladyslav Krasnoshchok, připomenuta bude činnost jednotlivců i institucí jako je Jermilovovo centrum současného umění. Kurátorka výstavy: Barbora Kundračíková.

Možnost domluvy prohlídky výstavy v jiném než uvedeném čase na telefonním čísle +420 603 226 250.

Konstiantyn Zorkin (*1985, Charkov) patří k výrazným osobnostem současné ukrajinské umělecké scény. Ve své tvorbě se pohybuje na pomezí sochy, instalace, kresby, ilustrace, loutkového divadla a performativních forem. Pracuje převážně s elementárními materiály, jako jsou dřevo, kov či textil, a jeho díla se vyznačují redukovaným, expresivním tvaroslovím a silnou symbolickou rovinou, čerpající mimo jiné z evropské mytologie a lidových tradic.

Pavlo Makov (*1958, Leningrad), žije a působí v Charkově. Patří ke klíčovým osobnostem současného ukrajinského výtvarného umění a je dlouhodobě spojen s charkovským uměleckým prostředím. Studoval na Charkovském umělecko-průmyslovém institutu (dnes Charkovská státní akademie designu a umění).

Vladyslav Krasnoshchok (*1980, Charkov), žije a působí v Charkově. V letech 1997–2002 studoval na Charkovské lékařské univerzitě. V období 2004–2018 působil jako maxilofaciální chirurg ve Státní nemocnici urgentní medicíny v Charkově, nyní se věnuje soukromé stomatologické praxi.

Tichý horizont

14. 9. 2025 – 12. 2. 2026 v KomediI

Výstava Tichý horizont představuje soubor obrazů a objektů inspirovaných krajinou, k níž má autorka osobní vztah. Nejde o realistické záznamy, ale o malířské studie, v nichž se odráží dialog mezi krajinou a vnímáním umělkyně.

Obrazy nejsou kopií skutečnosti – jsou jejím odrazem, interpretací. V nich se prolíná realita s iluzí. Skutečnost přitom není jen ta vnější, viditelná, ale i ta, kterou si nosíme uvnitř: naše vzpomínky, dojmy a emoce. Paměť zde nefunguje pouze jako archiv, ale jako tvůrčí prostor, kde se reálné proměňuje v obrazy a objekty odrážející svět kolem nás.

Každý z nás má svůj vlastní kraj, k němuž se rád vrací – kraj, který je neoddělitelně spojen s našimi vzpomínkami. Právě tyto niterné návraty se stávají inspirací pro tvorbu a zvou diváka k zamyšlení nad krajinou nejen takovou, jaká je, ale i takovou, jak ji cítíme.

Adéla Kostkanová (1986) je absolventkou ateliéru Intermediální konfrontace na UMPRUM. Během studií absolvovala stáž na Akademii výtvarných umění v ateliéru Nová Média Anny Daučíkové, dále na UMPRUM v ateliéru hostujících pedagogů. Autorka k malbě přistupuje sochařským způsobem. Má potřebu obraz destruovat a dávat malbě nový rozměr. Často kombinuje techniky. Obrazy pohybující se mezi abstrakcí a figurou jsou paměťovým záznamem autorčiny každodenní reality.

Dočasná místa

„Domov je místo, kde začíná náš příběh.“ T. S. Eliot

Co je to domov? Je to bod na mapě, údaj v rodném listě, nebo místo, kde se protínají naše vzpomínky, emoce a sny o budoucnosti? Výstava Dočasná místa zve k zamyšlení nad povahou prostoru, který nazýváme domovem, a nad tím, jak zkušenosti z nových míst mění naše vnímání sebe sama i světa kolem nás.

Výstava Dočasná místa představuje díla umělců, kteří po začátku ruské invaze na Ukrajinu museli opustit svá rodná místa a vydali se hledat bezpečí. Někteří narychlo prchali z okupovaných území, jiní se rozhodli pro nelehký přesun kvůli budoucnosti svých dětí. Každý dočasný prostor, do kterého se dostali, se stal zároveň zkouškou i zdrojem inspirace. Přes reflexi těchto „dočasných míst“ se postupně přibližovali hlubšímu pochopení toho, co znamená domov.

Každý umělec je jedinečný, každý příběh neopakovatelný. Někdo zobrazuje cestu jako metaforu neustálého pohybu vpřed, jiný se soustředí na intimní momenty přizpůsobování novému prostředí, další zkoumá fenomén domova abstrakcí a symbolikou. Dočasná místa nejsou jen přehlídkou uměleckých děl. Jsou reflexí života v pohybu, v němž se dočasné zastávky stávají formativními momenty budoucnosti. Je to dialog o síle lidského ducha a schopnosti nalézt harmonii i v nejistotě.

Může se dočasné místo stát domovem? 

A co vlastně dělá z místa domov?

Vystavující umělci: Anna Naduda/Ani Svami, Anna Banytiuk, Viktoriia Bobko, Julie Čujenko, Sofiia Kolopeniuk, Anastasiia Lisnycha, Heorhii Rublik, Anna Solianyk, Mykhailo Schostak, Ruslan Vysokikh.

Venuše v krajině snů

Společná výstava Vavřince Vyorala, Anny Huškové a Michaela Jana Bublíka

3. 10. – 20. 12. 2024 v divadle Komedie

V zákoutích divadla Komedie se tentokrát představí tři výtvarníci nejmladší generace. Jejich díla spojuje křehkost a pomíjivost, zobrazování tužeb, a to těch z říše snů, i těch reálných, tělesných. Mlhavý opar surreálných soch Vavřince Vyorala se protíná s ladnými liniemi a zřetelnými konturami ženských těl, doslova se zadírajících pod kůži, na fotografiích Anny Huškové. Tušené motivy, které mohou vyvolat rozmanité evokace vnímatelů, se prolínají s čistě a pevně zobrazeným ženským tělem. Nahota a obnaženost žen je vnitřní i vnější. Stávají se subjekty i objekty, materiálem i božstvem. Rodí a rodí se v krajině: vyplouvají z mramorového obložení divadla, samy stvořeny z hlíny, sádry, pryskyřice, kovu. Svět naší výstavy není ale vyčleněn pouze jim, zahajují ji dva ostří Pozorovatelé Michaela Jana Bublíka a uzavírá majestátní Polyamorf Vavřince Vyorala. Svět se tak stává téměř úplným.

Lenka Dombrovská, programová kurátorka divadla Komedie

Vavřinec Vyoral studoval ateliér Socha 1 na AVU, kde byl do třetího ročníku jeho pedagogem Lukáš Rittstein, jenž ho inspiroval a výrazně utvářel jeho umělecký projev. V současné době studuje ateliér figurálního sochařství a medaile pod vedením Vojtěcha Míči. Ve své tvorbě kombinuje klasické a moderní techniky. Pracuje především se sádrou, kovem, dřevem, betonem či pryskyřicí, ale také s 3D-tiskem a novými/moderními technologiemi. Skrze ně vyjadřuje svou vizi a posouvá hranice mezi formou a abstrakcí.

Anna Hušková studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v ateliéru Nová média u Vladimíra Merty. Ve své tvorbě se pohybuje mezi různorodými médii – pracuje s objektem, fotografií, videoartem a performancí. V její tvorbě hraje zásadní roli tělesnost. Zajímá se jak o vnější podobu těla, tak o to, co se skrývá uvnitř. Symbolem, který v návaznosti na toto téma často zobrazuje, je vejce – nebo kokon, které ve své celistvosti a křehkosti skrývá střípky něčeho tajemného, co čeká na vylíhnutí – podobně jako naše tělesná schránka.

Michael Jan Bublík absolvoval obor řezbářství a produktový design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od roku 2019 studuje v ateliéru sochařství pod vedením Lukáše Rittsteina a Michala Cimaly na AVU. Vizualita jeho sochařského díla je založena na využití tradičních – dřevo, kov, vosk, keramika a hlína – i odpadových nebo nalezených materiálů, které začleňuje do svých soch a objektů. Vědomě ve svém díle tematizuje nedokončenost a deformaci, pohyb a živost.

Výtvarníci o propojení svých děl řekli: „Vtahujeme diváky do světa, kde se sny a skutečnost proplétají a vytvářejí členitou krajinu imaginace. V tomto prostoru přebývají ženy, které jsou zhmotněním tužeb, fantazií a pohledů, které se rodí ve snové říši Morfea, boha snů. Každá z vystavených Venuší představuje jiný přístup k ženské postavě. Některé jsou zpodobněny v celé své smyslnosti, jiné jako vysněné bytosti, které se vymykají konvenčnímu vnímání reality. Přítomen je také Morfeus, a to jako neviditelný pozorovatel, který si tyto Venuše vysnil a obklopil se jimi ve své říši.“

Scénické krajiny

Jitka Mikolášková a Sára Svobodová

6. 4. 2024 - 30. 6. 2024 ve foyer divadle Komedie

Malířka Jitka Mikolášková a sochařka Sára Svobodová vystaví v divadle Komedie tvorbu, která se vyznačuje realistickým zobrazováním přírody – flóry i fauny –, jež je ovšem často narušována netradiční, výraznou barevností a dramatičností. Nejedná se o provokaci, ale dodávání dalších významů – Jitka ve svých krajinomalbách vytváří světelné aury, opary, které vypadají snově, mají však i silně znepokojující – až environmentální – akcenty. Sochy Sáry nepostrádají hravost a humor a také víceznačnost, interpretační pole je zde rozlehlé. V Komedii tentokrát potkáte výtvarná díla, která jsou humorná, groteskní, niterná a tragická.

Lenka Dombrovská, programová kurátorka divadla Komedie

Jitka Mikolášková (* 1995) je absolventka ateliéru Malířství IV (u Martina Mainera a Marka Meduny) na Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce zahrnuje převážně krajinomalbu s důrazem na atmosféru prostředí, scéničnost, včetně figurativních výjevů, což má znázorňovat aktivní účastníky děje, již stojí v kontrastu k okolnímu pasivnímu prostředí. Ve své tvorbě se vrací ve vzpomínkách do dětství na chalupu a její okolí, kde pozorovala nejrůznější světelné jevy neznámého charakteru. Zajímá ji dualita mezi světlem a temnotou, což interpretuje jako duchovní obraz krajiny a jako paradoxní sepětí strachu a naděje.

Sára Svobodová (* 1996) absolvovala sochařství v ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystudovala SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově – obor kamenosochařství, kde od roku 2015 vystavuje na Vánočních slavnostech svůj debut sochu medvěda. Její předešlá studia na AVU se ubírala k restaurování kamene, ale časem změnila obor na moderní sochařství. Ve své aktuální sochařské tvorbě se Sára zajímá o zvířecí tématiku, dále o podobnosti mezi zvířetem a člověkem – ať už tělesné či povahové.

Na hranici skutečnosti

Lea Drozdová a Ema Auri

15. 12. 2023 - 31. 3. 2024 ve foyer divadle Komedie

Vernisáž výstavy obrazů a kreseb Ley Drozdové a porcelánových objektů Emy Auri. "Díla obou umělkyň spojují především výrazná barevnost, hra s měkkostí i ostrostí tvarů a (ne)konkrétnost, což nabízí možnosti vzrušující subjektivní interpretace. Ema Auri v Komedii vystavuje „pichlavé objekty“ ze série Synesthesis, v nichž lze vidět zástupce rostlinné i živočišné říše. Lea Drozdová představuje malby a kresby, na kterých se prolíná i protíná svět skutečný a nereálný či snový. V jejím díle nalézáme něhu i děsivou expresi," říká o výstavě kurátorka Lenka Dombrovská.

Lea Drozdová (*1999) studuje v ateliéru malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Ve své tvorbě experimentuje s možnostmi lazurní vrstvené malby, kterou konfrontuje akcenty pastózní malby. Tento střet je zároveň odrazem zdánlivého rozporu mezi snem a realitou, což je podstatným tématem jejího díla. Stylizované figury jsou na jejích obrazech vystavovány téměř konkrétním situacím a malířka se snaží zachytit, jak se nitro zračí v mimice i v gestice.

Ema Auri (*1999) studuje v ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Dvakrát spolupracovala s Uměleckoprůmyslovým muzeem Moravské galerie v Brně. Ve své tvorbě téměř výhradně pracuje s porcelánem. Klade důraz na procesuálnost a specifika materiálu, zkoumá jeho vlastnosti a hranice, experimentuje a vymýšlí vlastní techniky. Inspiraci nejčastěji nachází v historické keramice. Zajímá se o její dobové vnímání a přesah do současnosti.

Mapa duše a anatomie krajiny

Výstava obrazů Kláry Sedlo

4. 10. – 10. 12. 2023 ve foyer divadle Komedie

Výstava prezentuje dílo Kláry Sedlo za poslední dva roky. Má tři tematické části – sny a podvědomí, tajemné krajiny a teatralitu. Všechny se prolínají, jsou v nich používány podobná symbolika, bizarnost, nadsázka i humor. Díla spojuje smysl pro vyprávění příběhů, malířka totiž zachycuje i vymýšlí situace, vztahy, emoce, které diváky lákají k interpretacím a domýšlení významů. Ve světě obrazů Kláry Sedlo potkáte velká i malá témata, světýlka i záře, sladké sny i noční můry, račte vstoupit!

Klára Sedlo (*1993) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2014–2018 studovala malbu v ateliéru Michaela Rittsteina, 2018–2020 v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Je finalistkou BBA Artist Prize 2019 (Německo) a Mostyn Open 21 (Velká Británie). Pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí.. 

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

Tušené krajiny a dějiny

Výstava soch a objektů Lindy Wrong a obrazů Alžběty Rajchlové

1. 12. 2022 – 18. 4. 2023

V tvorbě Lindy Wrong a Alžběty Rajchlové nalézáme množství dráždivých motivů z fauny a flóry. Svět, kterým se zabývají, je minulý či bájný a exotický. Jejich dílo lze označit jako ekologické, jelikož je výsostně zajímá prostředí, v němž žijeme, nezpodobňují ho ovšem realisticky. Naopak, v jejich díle cítíme tajemství, nebezpečí, uměleckou nadsázku a vědomí, že nikdy není možné vyjádřit vše. Křehkost a zamlženost Alžbětiných obrazů se mísí s divokostí a teatrálností Lindiných soch a objektů. Můžete se tak projít smrkovým lesem vzpomínek i prosekat džunglí plnou tvorů a symbolů. 

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

PRÁCE

Výstava obrazů Leoše Suchana

9. 9. – 30. 11. 2022 v divadle Komedie

Malíř Leoš Suchan vystavuje v Komedii obrazy vytvořené za poslední rok. Jeho olejomalby se vyznačují neobvykle pestrými náměty. V horních patrech je divák udivován díly, na kterých zachytil ladnost tvarů, rozmanitost i barevnost předmětů zcela všedních, dokonce i pro většinu z nás zbytečných a rozhodně ne estetických. Vnímatel ovšem musí na obraz upřít více než jen letmý pohled, aby rozeznal pravý stav ztvárněných věcí. V dolním foyer je vystaven především cyklus pláten (jenž dal název výstavě) na kterých Suchan realisticky zachycuje dělníky při těžké práci. I zde malíř použil prvky abstrakce, jež přinášejí do nám známého světa, který umíme interpretovat, tajemství a jinou realitu.

Lenka Dombrovská

programová kurátorka Komedie

Leoš Suchan (*1989) je absolventem ateliérů malířství prof. Zdeňka Berana a prof. Michaela Rittsteina na pražské AVU. Ohniskem jeho tvorby jsou olejomalby, na kterých můžeme snoubí pečlivost realistické malby s vícevýznamovostí abstrakce.

ROZCESTÍ EROTIKY A SPIRITUALITY

Výstava soch Kateřiny Komm a obrazů Michala Nagypála

25. 2. - 16. 6. 2022 v divadle Komedie

Práci obou umělců spojuje inspirace minulostí a symboličnost. Tematicky se jejich tvorba pohybuje na vzrušující škále od tělesnosti a erotiky k nadpřirozenu a duchovnu. Sochařka Kateřina Komm (*1990) a malíř Michal Nagypál (*1992) si jako inspiraci pro mnohá svá díla vybírají archetypální a ikonické artefakty – tedy díla prověřená časem, díla starých mistrů. Tvorba obou mladých umělců vyniká přesným a zručným zpracováním, v jistém směru realistickým. Témata a motivy ovšem posunem v zobrazení nabývají nový náboj a svěží souvislosti. 

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

BOŽSKÁ TRAGIKOMEDIE

Výstava obrazů Markéty Kolářové a soch Nikoly Emmy Ryšavé

Výstava Božská tragikomedie otevírá svět magický a fantazijní, někdy i groteskní či bláznivý. Diváci se během poutě po divadle Komedie mohou nechat vtáhnout do sugestivních děl a ocitnout se v ráji, očistci i pekle. U obou autorek je patrný zájem o mytologii, biblická témata i křesťanské umění, který stavějí do kontrastu se zpracováním děl. Dílo výtvarnic spojuje také téma transformace lidské figury. Jejich postavy často procházejí vnitřním bojem a sdělení se k divákům dostává pomocí řeči těl, použitých artefaktů či působením barev. Diváci spatří vtipné, bizarní až děsivé deformace, které vyjadřují úzkost a strastiplné pocity z doby, kdy se člověk vypořádává se samotou, a také imaginativní svět, do něhož mohou na chvíli uniknout, nebudou-li se bát.

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

Nikola Emma Ryšavá (* 1990) je absolventka ateliéru Sochařství I. na pražské AVU. Její dílo zahrnuje plejádu neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, jindy strašidelných. Sochy se nacházejí na pomezí mezi fikcí a realitou a často také balancují mezi pohádkou a hororem. Její torba je inspirována vlastními zkušenostmi, stejně jako mytologií, sny a smrtí.

Markéta Kolářová (* 1993) je absolventka ateliéru Malba III. na pražské AVU. Pro její tvorbu je typické uvolněné malířské podání, figury i krajinné motivy jsou abstrahovány do dynamických, gesticky formovaných tvarů a rozostřených, mlžnatých útvarů. Výchozí je pro ni tělesná i emocionální zkušenost. Maluje spontánně, bez předchozích skic, díky čemuž si její obrazy uchovávají energii aktuálního kreativního nasazení.

VÝSTAVA KOMEDIE VLASTY BURIANA

Výstava Komedie Vlasty Buriana vznikla ke dvěma příležitostem – 90. výročí otevření dnešního divadla Komedie a 130. výročí narození Vlasty Buriana.

ELENA PECENOVÁ: PŘENOS

Když je uvnitř, co bývá venku…

Na šesti oknech zavřené kavárny divadla Komedie můžete do konce dubna 2021 vidět kresby Eleny Pecenové. Název cyklu Přenos v první řadě asociuje současnou pandemickou situaci, má však spíše být vstupem venkovní – graffitové – tvorby do prostoru vnitřního. (Některé kresby přímo na tagy odkazují.) Z vandalství se stává dekorace, z exhibicionismu umělecké dílo. Kresby Elen mají velice křehký život, jelikož jsou vytvořeny z vnitřní strany výlohy křídou – kdyby byly vně, za chvíli by jistě neexistovaly, ať už zásahem přírodním, či lidským.

Nejintimnější rovinou instalace je pak fotografie autorky, jež předvádí další možný význam přenosu. Snímek je umístěn v jedné z kreseb a při letmém pohledu není téměř viditelný. Je dobré se tedy v pasáži Vlasty Buriana na malou chvíli zastavit a přemýšlet nad tím, co má být uvnitř a co venku.

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

Elena Pecenová (*1994) působí převážně v Praze, kde studuje na Akademii výtvarných umění obor Intermédia II. V současnosti vede s Lubošem Svobodou Psí víno (digitální kurátorovaná platforma pro současnou poezii). Vystavovala například v Kasselu či v New Yorku.

V+W NA SCÉNU! 

Ve foyer divadla ABC se můžete těšit na výstavu s názvem V+W na scénu!, která vznikla k příležitosti 90. výročí Osvobozeného divadla. K vidění jsou grafiky a plakáty od Adolfa Hoffmeistra, Toyen nebo Františka Zelenky.

V ulici V Jámě je dodnes k vidění na fasádě jednoho z domů reklama zvoucí k návštěvě Osvobozeného divadla. Karikatura kreslená rukou Adolfa Hoffmeistera zpodobňuje postavy Jiřího Voskovce a Jana Wericha, legendární autorskou dvojici, která před 90-ti lety začala psát divadelní historii podzemí paláce U Nováků, dnešního divadla ABC.

U PRAMENE

Výstava obrazů Ivany Mrázkové proběhla od 24. ledna 2020 do 22. března 2020 v divadle Komedie

Pro výstavu v našem mramorovém divadle jsme s malířkou Ivanou Mrázkovou vybraly rozměrné i malé olejomalby, na kterých zachycuje klidnou a rozbouřenou, temnou a jiskřivou, zmrzlou i valící se vodu. Tento nezkrotný živel, realisticky – někdy až impresionisticky – zobrazený, vytváří k divadelnímu prostoru kontrast, někdy však s jeho zdmi nečekaně splyne v uklidňující symbióze.

Lenka Dombrovská

programová kurátorka divadla Komedie

Ivana Mrázková (*14. 5. 1995 Havlíčkův Brod) vystudovala grafický design na Střední umělecké škole Jihlava a nyní dokončuje studium malby na Akademii výtvarných umění v Praze. O své tvorbě prozradila: „Obraz poskytuje jedinečnou možnost vyjádření, podává výpovědi o autorovi i námětu, který zobrazuje, a hraje významnou roli v mezilidské komunikaci a vzájemném sdílení. Barvy nahrazují slova a pomáhají nám pojmout, poznat a procítit ten neuchopitelný svět kolem nás i v nás. Když člověk navštíví nějakou oblast, neodnáší si pouze vizuální vzpomínku na to, co viděl, ale prožitek a specifičnost místa se do něj zapíše v několika dalších rovinách, přičemž ovlivní a prohloubí jeho vnímání. Naše těla i ostatní živé formy se tvoří ve vzájemné propojenosti se Zemí, a tudíž jsou podmíněny jejím zákonitostem. Její procesy formují a ovlivňují naše bytí, stejně jako i my utváříme podobu přírody. Touha poznat a spatřit spletitost a celistvost těchto forem je základním puzením tvorby.“

DIVADLO A REVOLUCE

Výstava proběhla od 17. listopadu 2019 do 17. ledna 2020 v divadle Komedie

Výstavou chceme připomenout úlohu kultury při formování demokratické opozice v období před rokem 1989 a zejména pak divadel během sametové revoluce. Události vysoké politiky se z jevišť pod pozlacenými portály, zkušeben a zakouřených šaten záhy přenesly jinam, role divadla proto zůstává dnes trochu opomenuta. Podstatou revoluce je přitom pohyb v celé společnosti – pohyb, který v listopadu 1989 rozpoutali divadelníci a studenti.

Výstava představuje výběrový průřez scénami, kudy se revoluce v listopadových a prosincových dnech roku 1989 ubírala, a to na ose Plzeň, Praha, Ústí nad Labem, Brno, Olomouc, Ostrava. Doplňují ji dobové artefakty, plakáty, dokumenty a především obraz Petra Nikla. Jeho dílo Narození kočky pochází z roku 1987, kdy také vznikla skupina Tvrdohlaví, kterou založil s Františkem Skálou, Čestmírem Suškou, Jaroslavem Rónou, Jiřím Davidem, Zdeňkem Lhotským, Stanislavem Divišem, Michalem Gabrielem, Stefanem Milkovem a Václavem Marhoulem. Tuto skupinu můžeme chápat jako uměleckou předzvěst uvolňujícího se ovzduší.

Výstava Divadlo a revoluce vznikla ve spolupráci Institutu umění – Divadelního ústavu a Městských divadel pražských, exponáty ve vitrínách shromáždil a zapůjčil Libor Vodička a obraz v kavárně autor Petr Nikl.

TĚSNĚ POD MRAKY

Od 14. září 2019 v divadle Komedie

V sobotu 14. září bude v divadle Komedie uveden projekt Těsně pod mraky. Koná se v celém prostoru divadla a propojuje několik uměleckých disciplín. Vernisáž výtvarníků Petra Švolby a Aleše Zapletala se prolne s koncertem herečky a zpěvačky Dany Markové a dvojice Terezor (Myko & Spok). Jejich elektrobalady vycházejí z české poezie – především z textů Anice Jenski a Jana Borny. Koncert doprovodí světelný design od Lukáše Dřevjaného z vizuální skupiny lunchmeat. 

Petr Švolba (*1985) absolvoval Ateliér sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity a stáž na belgické école supérieure des Arts Saint Luc Liege. Ve své tvorbě se soustředí na ohledávání a tematizování vztahů městského a venkovského prostředí, civilizace a přírody.

Aleš Zapletal (*1990) studoval na brněnské Fakultě výtvarných umění a pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kterou dokončil v roce 2016 v ateliéru Jiřího Davida. Ve své převážně malířské tvorbě kritickým způsobem propojuje rozdílné kulturní a historické kontexty.

Miroslav horníček 100 let

Od září 2018 do června 2019 v horním foyer divadla ABC

10. listopadu 2018 by oslavil 100. narozeniny český divadelní a filmový herec, režisér, spisovatel, ale také uznávaný výtvarník a fotograf Miroslav Horníček. Výstavou, která vznikla u příležitosti tohoto významného jubilea, vzdávají Městská divadla pražská hold tomuto velkému umělci, neboť jsou to právě jejich jeviště, na kterých Miroslav Horníček sekundoval Janu Werichovi a pro která později sám psal a režíroval.

tomáš bambušek - Za stodolou se rozběhni

Od 4. května do 22. června 2019 v prostorách divadla Komedie

Tam, kde zastavěné území volně přechází v otevřenou krajinu. Za stodolou. Tak tam se rozeběhni. Neotáčej se a upaluj. Přeskoč plůtek, vyhni se krocanovi, nenakopni slunečnici. Utíkáš třešňovým sadem, přeskakuješ ohradníky, šustíš v kopřivách. Vstříc horizontu. Zastav se, vydechni, rozhlédni se. Dívej se. Díváš se. Vidíš.

Kresby terezy kovandové

Od poloviny března do konce dubna 2019 ve foyer divadla Komedie
Tereza Kovandová (*1992). Během studia grafiky na VOŠ Václava Hollara dostala příležitost ilustrovat časopis. Od té doby se nabídky kupily a zpečetily tak její výtvarnickou budoucnost. K časopisům přibyla další tvorba – stolní hry, dětské knihy, plakáty i návrhy tetování. K vysněnému povolání ilustrátorky se díky studiu na Filmové akademii múzických umění přidalo stejné nadšení pro animaci a tvorbu storyboardů. V současné době putuje její bakalářský film Krvavé pohádky po světových festivalech. Na francouzském festivalu Court Mais Bon získaly Cenu publika.

David Cajthaml a Michal Nagypál 

Od prosince 2018 do března 2019 ve foyer divadla Komedie
Společnou výstavu v prostorách divadla Komedie budou mít výtvarníci dvou generací. Oba se vyznačují magickými a filosofickými díly, v nichž nechybí nadsázka a humor. Vystaveny budou obrazy, sochy, grafika, keramika i umělecké milostné dopisy. Po vernisáži proběhne koncert dua David Cajthaml (zpěv a basová kytara) a Johanka Pastorová (bicí). Možná se připojí i Michal Nagypál s foukací harmonikou. Oba umělci jsou totiž renesančními muži...

Josefína Jonášová 

V říjnu 2018 v divadle Komedie

Sochařka, malířka a houslistka Josefína Jonášová (1986) absolvovala sochařský ateliér Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění. Za svou diplomovou práci obdržela v roce 2013 cenu rektora za nejlepší absolventský počin. V roce 2016 získala cenu XV. ročníku přehlídky současného výtvarného umění Art Prague.