Právníci, gayové, mormoni, rabín a andělé
Čtvrtstoletí poté, co ohromili celý divadelní svět, sestoupili Andělé v Americe i na české jeviště. Přečtěte si článek z Moderního divadla popisující dvoudílné epické drama amerického spisovatele Tonyho Kushnera, které vypráví o věcech mezi zemí a nebem.
Čtvrtstoletí poté, co ohromili celý divadelní svět, sestoupili Andělé v Americe i na české jeviště. Přečtěte si článek z Moderního divadla popisující dvoudílné epické drama amerického spisovatele Tonyho Kushnera, které vypráví o věcech mezi zemí a nebem.
Americký dramatik a scenárista Tony Kushner vtrhnul na divadelní jeviště způsobem, který doslova změnil dějiny současného anglofonního divadla. Jeho hra Andělé v Americe počátkem devadesátých let minulého století odstartovala vlnu tzv. divadla in-yer-face, divadla, které si nebere žádné servítky a diváky konfrontuje s drsnou realitou příslovečnou „ránou do ksichtu“. Je ironií osudu, že dodnes trvající „zlatý věk“ britského divadla z velké části inspirovali právě Američané – dramatici Tony Kushner a David Mamet a filmař Quentin Tarrantino.
Aleks Sierz ve své knize Divadlo In-Yer-Face píše, že uvedení Andělů v Americe v londýnském Národním divadle (1992) a americká sezona v divadle Royal Court, v jejímž rámci proběhla i britská premiéra Mametovy hry o úskalích politické korektnosti Oleanna (1993), všem „připomnělo typ her, ve kterých britští dramatici bývali tak dobří“. Tehdejší sebekritickou náladu mezi britskými autory dobře vystihl dramatik David Edgar: „Připouštím, že jsme ztratili schopnost zachytit ducha doby, protože to bylo příliš bolestivé. Je však kruté zjistit, že když jsme my hodili rukavici do ringu, zvedli ji zrovna Amíci.“ Čím tedy před čtvrtstoletím hra Andělé v Americe všechny tak uhranula, že Tony Kushner za ni získal krom celé řady divadelních ocenění dokonce i Pulitzerovu cenu? A, možná ještě důležitější otázka, čím může tato hra o vrcholící vlně AIDS ve Spojených státech během vlády republikánského prezidenta Ronalda Reagana oslovit diváky dnes?
Autor, který prolomil tabu
Abychom na tyto otázky mohli alespoň částečně odpovědět, je dobré vrátit se na začátek a k samotnému autorovi. Tony Kushner se narodil v roce 1956 na Manhattanu v židovské rodině. Krátce po jeho narození se však Kushnerovi přestěhovali do jižanské Louisiany, kde Tony strávil dětství. Mnohá témata, kterými se Kushner později zabývá ve svém díle, mají kořeny právě na konzervativním americkém jihu: především rasismus a netolerance k menšinám – mladý Kushner si v tehdejší době jako Žid a homosexuál nepochybně zažil své. Studentská léta však Kushner strávil opět v New Yorku, kde vystudoval Kolumbijskou univerzitu. Tehdy nejenže zavolal své matce z telefonní budky v bohémské čtvrti East Village a přiznal, že je gay, ale hlavně se začal věnovat divadlu. V letech 1977–1981 psal první literární pokusy a zkusil si i divadelní režii. V akademické letní pauze mezi ročníky Kushner uvedl svou prvotinu Soví maska (Masque of the Owls) a režíroval Shakespearův Sen noci svatojánské či Bouři. Když byl Kushner dotázán, kteří autoři jej v mládí nejvíce ovlivnili, jeho odpověď byla naprosto logická: Tennessee Williams. „Když jsem poprvé četl hru Tramvaj do stanice Touha, ihned jsem se do Williamse zamiloval – nejen proto, že je to jižanský autor a já vyrůstal v Louisianě, ale jeho hlas mi byl blízký, protože byl také gay. I když u Williamse otevřeně homosexuální postavy nenajdete, téma sexuální identity jsem v jeho hrách zřetelně vycítil hned pod povrchem,“ řekl v rozhovoru pro Ransom Center Magazine roku 2011. Kushner obdivuje i další giganty amerického dramatu 20. století – Eugena O´Neilla pro jeho nebojácné formální experimenty a na dřeň dovedené vnitřní zpytování a Arthura Millera pro jeho integritu a nemilosrdné otvírání závažných politických témat. V Andělech v Americe se Kushnerovi pozoruhodně daří skloubit to, čeho si u těchto třech nejvýznamnějších amerických dramatiků váží: je to hra politická, formálně odvážná, jazykově brilantní, nemilosrdná, humorná, ale i drsně osobní, která prolomila mlčení ohledně smrtící epidemie AIDS mezi newyorskou gay komunitou.
Nespoutaná imaginace
Kushner dramatický epos psal postupně – první část, s názvem Milénium se blíží, měla premiéru v květnu roku 1991 v San Franciscu, část druhá, pojmenovaná příznačně Perestrojka, o rok později. Autor je známý tím, že své texty neustále přepracovává a upravuje, proto se pro českou premiéru nepoužila verze původní, ale ta z roku 2013, kterou Kushner značně zrevidoval a upravil. Podstata Andělů v Americe však zůstává zachována – Kushner dramatickou situaci rozehrává pomocí dvou ústředních párů postav: třicátníka Priora Waltera, kterému byla diagnostikována nemoc AIDS, jeho neurotického židovského přítele Louise Aronsona, řadového zapisovatele u soudu, který nemocného opouští, protože není schopen snášet umírání svého partnera z bezprostřední blízkosti, a disfunkčního manželského páru Joe a Harper Pittových. Joe je mladý soudní úředník, bohabojný republikán s možnou kariérou ve Washingtonu, jeho manželka Harper mormonka z Utahu, která své problémy řeší nadměrnými dávkami valia – Joe je totiž tajný homosexuál a není již schopen svou pravou sexuální identitu potlačit, i když toto přiznání může zničit nejen jeho manželství, ale hlavně kariéru. Osudy obou párů se v průběhu Andělů několikrát protnou, Louis a Joe společně prožijí krátký románek, matka Harper se v druhé části dokonce stará o Priora v nemocnici. Tato realistická, vztahová linka je však pouze výchozí strukturou, na kterou Kushner postupně navěšuje další a další vrstvy příběhu: snové sekvence, dadaistická podobenství, vyšinuté vize, výlety do minulosti či do severních krajin atd. Právě v těchto scénách, kterých postupně přibývá, se ke slovu dostanou i eponymní andělé. Kushner diváky omamuje svou nespoutanou imaginací a vytváří tak divadelní podívanou, která je nesmírně fascinující a zábavná. Ostatně, podtitul Andělů v Americe zní Gay fantazie na národní témata. Tento groteskní kaleidoskop autorových nápadů ale logicky klade veliké nároky na inscenátory – už jen přítomnost anděla s předepsanými „velkolepými ocelově šedými křídly“, který má na konci první části za hrozivého lomozu „prorazit strop“ a snést se na jeviště, je bezesporu výzvou. Ve filmové verzi z roku 2003, kde Anděla nezapomenutelně ztvárnila britská herečka Emma Thompson, byla tato scéna řešena filmovými triky. Na divadelní scéně Kushner doporučuje řešit příchod „deus ex machina“ přiznanou asistencí černě oděných jevištních techniků, kteří představitelku Anděla navěšují a sundávají, jak je zrovna potřeba. Kushner také záměrně nechává některé herce hrát vícero rolí – vedle výše zmíněných ústředních postav Andělé v Americe totiž zahrnují i mnoho postav vedlejších, které pomáhají dokreslit Kushnerovu fantaskní vizi reaganovské Ameriky. Stejná herečka tak například hraje nejen mormonskou matku Hanu, ale i židovského rabína, amerického doktora a sovětskou špionku Ethel Rosenbergovou. Představitelka Anděla je zároveň i zdravotní sestrou, bezdomovkyní v Bronxu či realitní agentkou v Salt Lake City. Tato herecká zdvojení až ztrojení dodávají další významy Kushnerovu pečlivě promyšlenému dílu. Díky tomuto nápaditému řešení Kushner na jevišti předvádí příslovečné prolínání jednotlivých kultur, které jsou základem pověstného „tavicího kotle“ americké společnosti. Andělé v Americe obsahují několik scén, ve kterých do sebe jednotlivá náboženství doslova pronikají – buď je fyzicky hraje jeden herec, nebo je znázorní sexuální akt. Pro Kushnera jsou náboženství a sex blízce propojeny: Anděl není žádný asexuální symbol, ale stvoření, které již jen svou samotnou přítomností uvádí pozemšťany do orgasmického stavu. Kushner v nezapomenutelné scéně nechává nejen Anděla obcovat s homosexuálním Židem nakaženým AIDS, ale orgasmu se díky Andělovi dočká i nesmírně konzervativní stará mormonka Hana, a to se jí Anděl ani přímo nedotkne. Na podobném principu Kushner pracuje i s prolínáním rasovým či genderovým: Belize, zdravotní ošetřovatel v nemocnici, ve které se léčí Prior Walter, je nejenom černoch a bývalý Priorův milenec, ale rád se převléká do ženských šatů. Skrz tuto vedlejší postavu travestity Kushner dává nahlédnout do života dvakrát až třikrát tabuizovaného: i mezi minoritní gay komunitou totiž panuje rasismus a antisemitismus, stejně jako ve většinové společnosti. V Andělech v Americe Kushner píchnul do vosího hnízda a sahá tak současné Americe do svědomí: bylo by naivní se domnívat, že se během 25 let od premiéry tyto zásadní společenské a morální problémy podařilo vyřešit.
Duchové minulosti
Je tu však ještě jedna vedlejší role, která na sebe strhne největší pozornost – postava protřelého právníka Roye Cohna, jednoho z nejúžasnějších zlosynů divadelního, ale hlavně reálného světa. A je to právě ona inspirace reálnými událostmi, která Andělům v Americe v současnosti dodává na pikantnosti. Předobrazem pro Kushnerova Roye Cohna totiž není nikdo jiný než bezskrupulózní právník Roy Marcus Cohn (1927–1986), který nejenže se za mlada aktivně účastnil neblaze proslulých mccarthyovských „honů na čarodějnice“, ale od roku 1972 až do své smrti reprezentoval jednoho tehdy začínajícího realitního podnikatele, který se rozhodl zvýšit atraktivnost nemovitostí v Brooklynu, Staten Islandu a Bronxu tím, že pro všechny afroamerické nájemníky bylo už „obsazeno“ nebo pro ně platily „speciální“ nájemní podmínky. Státní orgány podnikatele zažalovaly pro porušení tzv. Zákona o férovém přístupu k bydlení. Cohn ihned odpověděl protižalobou, ve které po americké vládě žádal 100 milionů dolarů, protože obvinění považoval za neoprávněné. Soud jeho protižalobu zamítl a kauza se v roce 1975 vyřešila mimosoudním vyrovnáním s tím, že onen podnikatel v realitách musí povinně zasílat seznamy nájemníků příslušným správním orgánům. V roce 1978 se kauza opět dostala k soudu pro porušení dojednaných podmínek. Oním realitním podnikatelem, který měl již od počátku své kariéry opletačky se soudy, a proto potřeboval neustále navýsost obratného právníka, nebyl totiž nikdo jiný než současný americký prezident Donald Trump! Kushnerova čtvrtstoletí stará hra dnes ukazuje, od koho se Trump učil… Když se letos na jaře tehdejší Trumpův ministr spravedlnosti Jeff Sessions osobně distancoval od jakéhokoli dozorování speciálního vyšetřování ruského vlivu na americké volby, protože se před nástupem do úřadu několikrát setkal s ruským velvyslancem, Trump se rozčílil a vztekle napsal na svůj Twitter: „Kde je můj Roy Cohn?!“ Divadlo Neila Simona na Broadwayi této mediální pozornosti ihned využilo ve své reklamní kampani k Andělům: „Kde je Roy Cohn? Tady!“ Všechna představení byla ihned beznadějně vyprodána, stejně jako v Londýně. V Kushnerově hře sledujeme postavu Roye Cohna ve chvíli, kdy už ví, že umírá, a celý jeho svět se mu hroutí pod rukama. Přes veškerou jeho odpornost a zavrženíhodnost je to postava fascinující – vztekle nemoci vzdoruje, zuřivě se vzpírá smrti, mlátí kolem sebe hlava nehlava ve snaze zachránit si renomé – on je přece obávaný newyorský právník, na kterého se republikáni mohou spolehnout. Z tohoto důvodu také trvá na tom, aby se veřejně nevědělo, že má AIDS a že je homosexuál. Podle Cohna jsou totiž homosexuálové slaboši, kteří nic nedokážou, zato on „vodí chlapa, kterýho vopichuje, do Bílýho domu a prezident Reagan se na nás usmívá a potřásá nám rukou. Roy Cohn není homosexuál. Roy Cohn je heterosexuální muž, který tu a tam píchá s chlapama“. V Andělech se tato Cohnova silácká image postupně rozpadá, Kushner ho konfrontuje s duchy minulosti, s Ethel Rosenbergovou, které dopomohl na elektrické křeslo. Díky téměř magicko-realistickému formátu hry se minulost a přítomnost setkává na jevišti s naprostou samozřejmostí, mrtví ožívají a hovoří s živými na smrtelné posteli a andělé konfrontují smrtelníky s děsivou realitou – hovoří o sobě, o politice, dávných křivdách, ale hlavně o Americe. Díky premiéře v divadle ABC budou mít čeští diváci konečně příležitost do Kushnerova bytostně amerického světa nahlédnout.
Autorkou článku je anglistka a překladatelka Hana Pavelková.
Americký dramatik a scenárista Tony Kushner vtrhnul na divadelní jeviště způsobem, který doslova změnil dějiny současného anglofonního divadla. Jeho hra Andělé v Americe počátkem devadesátých let minulého století odstartovala vlnu tzv. divadla in-yer-face, divadla, které si nebere žádné servítky a diváky konfrontuje s drsnou realitou příslovečnou „ránou do ksichtu“. Je ironií osudu, že dodnes trvající „zlatý věk“ britského divadla z velké části inspirovali právě Američané – dramatici Tony Kushner a David Mamet a filmař Quentin Tarrantino.
Aleks Sierz ve své knize Divadlo In-Yer-Face píše, že uvedení Andělů v Americe v londýnském Národním divadle (1992) a americká sezona v divadle Royal Court, v jejímž rámci proběhla i britská premiéra Mametovy hry o úskalích politické korektnosti Oleanna (1993), všem „připomnělo typ her, ve kterých britští dramatici bývali tak dobří“. Tehdejší sebekritickou náladu mezi britskými autory dobře vystihl dramatik David Edgar: „Připouštím, že jsme ztratili schopnost zachytit ducha doby, protože to bylo příliš bolestivé. Je však kruté zjistit, že když jsme my hodili rukavici do ringu, zvedli ji zrovna Amíci.“ Čím tedy před čtvrtstoletím hra Andělé v Americe všechny tak uhranula, že Tony Kushner za ni získal krom celé řady divadelních ocenění dokonce i Pulitzerovu cenu? A, možná ještě důležitější otázka, čím může tato hra o vrcholící vlně AIDS ve Spojených státech během vlády republikánského prezidenta Ronalda Reagana oslovit diváky dnes?
Autor, který prolomil tabu
Abychom na tyto otázky mohli alespoň částečně odpovědět, je dobré vrátit se na začátek a k samotnému autorovi. Tony Kushner se narodil v roce 1956 na Manhattanu v židovské rodině. Krátce po jeho narození se však Kushnerovi přestěhovali do jižanské Louisiany, kde Tony strávil dětství. Mnohá témata, kterými se Kushner později zabývá ve svém díle, mají kořeny právě na konzervativním americkém jihu: především rasismus a netolerance k menšinám – mladý Kushner si v tehdejší době jako Žid a homosexuál nepochybně zažil své. Studentská léta však Kushner strávil opět v New Yorku, kde vystudoval Kolumbijskou univerzitu. Tehdy nejenže zavolal své matce z telefonní budky v bohémské čtvrti East Village a přiznal, že je gay, ale hlavně se začal věnovat divadlu. V letech 1977–1981 psal první literární pokusy a zkusil si i divadelní režii. V akademické letní pauze mezi ročníky Kushner uvedl svou prvotinu Soví maska (Masque of the Owls) a režíroval Shakespearův Sen noci svatojánské či Bouři. Když byl Kushner dotázán, kteří autoři jej v mládí nejvíce ovlivnili, jeho odpověď byla naprosto logická: Tennessee Williams. „Když jsem poprvé četl hru Tramvaj do stanice Touha, ihned jsem se do Williamse zamiloval – nejen proto, že je to jižanský autor a já vyrůstal v Louisianě, ale jeho hlas mi byl blízký, protože byl také gay. I když u Williamse otevřeně homosexuální postavy nenajdete, téma sexuální identity jsem v jeho hrách zřetelně vycítil hned pod povrchem,“ řekl v rozhovoru pro Ransom Center Magazine roku 2011. Kushner obdivuje i další giganty amerického dramatu 20. století – Eugena O´Neilla pro jeho nebojácné formální experimenty a na dřeň dovedené vnitřní zpytování a Arthura Millera pro jeho integritu a nemilosrdné otvírání závažných politických témat. V Andělech v Americe se Kushnerovi pozoruhodně daří skloubit to, čeho si u těchto třech nejvýznamnějších amerických dramatiků váží: je to hra politická, formálně odvážná, jazykově brilantní, nemilosrdná, humorná, ale i drsně osobní, která prolomila mlčení ohledně smrtící epidemie AIDS mezi newyorskou gay komunitou.
Nespoutaná imaginace
Kushner dramatický epos psal postupně – první část, s názvem Milénium se blíží, měla premiéru v květnu roku 1991 v San Franciscu, část druhá, pojmenovaná příznačně Perestrojka, o rok později. Autor je známý tím, že své texty neustále přepracovává a upravuje, proto se pro českou premiéru nepoužila verze původní, ale ta z roku 2013, kterou Kushner značně zrevidoval a upravil. Podstata Andělů v Americe však zůstává zachována – Kushner dramatickou situaci rozehrává pomocí dvou ústředních párů postav: třicátníka Priora Waltera, kterému byla diagnostikována nemoc AIDS, jeho neurotického židovského přítele Louise Aronsona, řadového zapisovatele u soudu, který nemocného opouští, protože není schopen snášet umírání svého partnera z bezprostřední blízkosti, a disfunkčního manželského páru Joe a Harper Pittových. Joe je mladý soudní úředník, bohabojný republikán s možnou kariérou ve Washingtonu, jeho manželka Harper mormonka z Utahu, která své problémy řeší nadměrnými dávkami valia – Joe je totiž tajný homosexuál a není již schopen svou pravou sexuální identitu potlačit, i když toto přiznání může zničit nejen jeho manželství, ale hlavně kariéru. Osudy obou párů se v průběhu Andělů několikrát protnou, Louis a Joe společně prožijí krátký románek, matka Harper se v druhé části dokonce stará o Priora v nemocnici. Tato realistická, vztahová linka je však pouze výchozí strukturou, na kterou Kushner postupně navěšuje další a další vrstvy příběhu: snové sekvence, dadaistická podobenství, vyšinuté vize, výlety do minulosti či do severních krajin atd. Právě v těchto scénách, kterých postupně přibývá, se ke slovu dostanou i eponymní andělé. Kushner diváky omamuje svou nespoutanou imaginací a vytváří tak divadelní podívanou, která je nesmírně fascinující a zábavná. Ostatně, podtitul Andělů v Americe zní Gay fantazie na národní témata. Tento groteskní kaleidoskop autorových nápadů ale logicky klade veliké nároky na inscenátory – už jen přítomnost anděla s předepsanými „velkolepými ocelově šedými křídly“, který má na konci první části za hrozivého lomozu „prorazit strop“ a snést se na jeviště, je bezesporu výzvou. Ve filmové verzi z roku 2003, kde Anděla nezapomenutelně ztvárnila britská herečka Emma Thompson, byla tato scéna řešena filmovými triky. Na divadelní scéně Kushner doporučuje řešit příchod „deus ex machina“ přiznanou asistencí černě oděných jevištních techniků, kteří představitelku Anděla navěšují a sundávají, jak je zrovna potřeba. Kushner také záměrně nechává některé herce hrát vícero rolí – vedle výše zmíněných ústředních postav Andělé v Americe totiž zahrnují i mnoho postav vedlejších, které pomáhají dokreslit Kushnerovu fantaskní vizi reaganovské Ameriky. Stejná herečka tak například hraje nejen mormonskou matku Hanu, ale i židovského rabína, amerického doktora a sovětskou špionku Ethel Rosenbergovou. Představitelka Anděla je zároveň i zdravotní sestrou, bezdomovkyní v Bronxu či realitní agentkou v Salt Lake City. Tato herecká zdvojení až ztrojení dodávají další významy Kushnerovu pečlivě promyšlenému dílu. Díky tomuto nápaditému řešení Kushner na jevišti předvádí příslovečné prolínání jednotlivých kultur, které jsou základem pověstného „tavicího kotle“ americké společnosti. Andělé v Americe obsahují několik scén, ve kterých do sebe jednotlivá náboženství doslova pronikají – buď je fyzicky hraje jeden herec, nebo je znázorní sexuální akt. Pro Kushnera jsou náboženství a sex blízce propojeny: Anděl není žádný asexuální symbol, ale stvoření, které již jen svou samotnou přítomností uvádí pozemšťany do orgasmického stavu. Kushner v nezapomenutelné scéně nechává nejen Anděla obcovat s homosexuálním Židem nakaženým AIDS, ale orgasmu se díky Andělovi dočká i nesmírně konzervativní stará mormonka Hana, a to se jí Anděl ani přímo nedotkne. Na podobném principu Kushner pracuje i s prolínáním rasovým či genderovým: Belize, zdravotní ošetřovatel v nemocnici, ve které se léčí Prior Walter, je nejenom černoch a bývalý Priorův milenec, ale rád se převléká do ženských šatů. Skrz tuto vedlejší postavu travestity Kushner dává nahlédnout do života dvakrát až třikrát tabuizovaného: i mezi minoritní gay komunitou totiž panuje rasismus a antisemitismus, stejně jako ve většinové společnosti. V Andělech v Americe Kushner píchnul do vosího hnízda a sahá tak současné Americe do svědomí: bylo by naivní se domnívat, že se během 25 let od premiéry tyto zásadní společenské a morální problémy podařilo vyřešit.
Duchové minulosti
Je tu však ještě jedna vedlejší role, která na sebe strhne největší pozornost – postava protřelého právníka Roye Cohna, jednoho z nejúžasnějších zlosynů divadelního, ale hlavně reálného světa. A je to právě ona inspirace reálnými událostmi, která Andělům v Americe v současnosti dodává na pikantnosti. Předobrazem pro Kushnerova Roye Cohna totiž není nikdo jiný než bezskrupulózní právník Roy Marcus Cohn (1927–1986), který nejenže se za mlada aktivně účastnil neblaze proslulých mccarthyovských „honů na čarodějnice“, ale od roku 1972 až do své smrti reprezentoval jednoho tehdy začínajícího realitního podnikatele, který se rozhodl zvýšit atraktivnost nemovitostí v Brooklynu, Staten Islandu a Bronxu tím, že pro všechny afroamerické nájemníky bylo už „obsazeno“ nebo pro ně platily „speciální“ nájemní podmínky. Státní orgány podnikatele zažalovaly pro porušení tzv. Zákona o férovém přístupu k bydlení. Cohn ihned odpověděl protižalobou, ve které po americké vládě žádal 100 milionů dolarů, protože obvinění považoval za neoprávněné. Soud jeho protižalobu zamítl a kauza se v roce 1975 vyřešila mimosoudním vyrovnáním s tím, že onen podnikatel v realitách musí povinně zasílat seznamy nájemníků příslušným správním orgánům. V roce 1978 se kauza opět dostala k soudu pro porušení dojednaných podmínek. Oním realitním podnikatelem, který měl již od počátku své kariéry opletačky se soudy, a proto potřeboval neustále navýsost obratného právníka, nebyl totiž nikdo jiný než současný americký prezident Donald Trump! Kushnerova čtvrtstoletí stará hra dnes ukazuje, od koho se Trump učil… Když se letos na jaře tehdejší Trumpův ministr spravedlnosti Jeff Sessions osobně distancoval od jakéhokoli dozorování speciálního vyšetřování ruského vlivu na americké volby, protože se před nástupem do úřadu několikrát setkal s ruským velvyslancem, Trump se rozčílil a vztekle napsal na svůj Twitter: „Kde je můj Roy Cohn?!“ Divadlo Neila Simona na Broadwayi této mediální pozornosti ihned využilo ve své reklamní kampani k Andělům: „Kde je Roy Cohn? Tady!“ Všechna představení byla ihned beznadějně vyprodána, stejně jako v Londýně. V Kushnerově hře sledujeme postavu Roye Cohna ve chvíli, kdy už ví, že umírá, a celý jeho svět se mu hroutí pod rukama. Přes veškerou jeho odpornost a zavrženíhodnost je to postava fascinující – vztekle nemoci vzdoruje, zuřivě se vzpírá smrti, mlátí kolem sebe hlava nehlava ve snaze zachránit si renomé – on je přece obávaný newyorský právník, na kterého se republikáni mohou spolehnout. Z tohoto důvodu také trvá na tom, aby se veřejně nevědělo, že má AIDS a že je homosexuál. Podle Cohna jsou totiž homosexuálové slaboši, kteří nic nedokážou, zato on „vodí chlapa, kterýho vopichuje, do Bílýho domu a prezident Reagan se na nás usmívá a potřásá nám rukou. Roy Cohn není homosexuál. Roy Cohn je heterosexuální muž, který tu a tam píchá s chlapama“. V Andělech se tato Cohnova silácká image postupně rozpadá, Kushner ho konfrontuje s duchy minulosti, s Ethel Rosenbergovou, které dopomohl na elektrické křeslo. Díky téměř magicko-realistickému formátu hry se minulost a přítomnost setkává na jevišti s naprostou samozřejmostí, mrtví ožívají a hovoří s živými na smrtelné posteli a andělé konfrontují smrtelníky s děsivou realitou – hovoří o sobě, o politice, dávných křivdách, ale hlavně o Americe. Díky premiéře v divadle ABC budou mít čeští diváci konečně příležitost do Kushnerova bytostně amerického světa nahlédnout.
Autorkou článku je anglistka a překladatelka Hana Pavelková.