„Je to už v podstatě hotové, musím ještě s kolegy astronomy probrat pár drobností, jak nepoškodit okolní planety.“
Přečtete si portrét Nikoly Tesly, slavného vynálezce, který byl inspirací naší stejnojmenné inscenace.
VYNÁLEZCE I PÁBITEL
„Je to už v podstatě hotové, musím ještě s kolegy astronomy probrat pár drobností, jak nepoškodit okolní planety.“
Takto reagoval jednaosmdesátiletý Nikola Tesla na otázky novinářů, když oznámil, že má na dosah komunikaci s mimozemskými světy. Tímto (údajným) objevem se pochlubil na tiskové konferenci, kterou pořádal každoročně 10. července, v den svých narozenin. Bylo to totéž setkání roku 1937, na kterém z rukou českého velvyslance přijal od prezidenta Beneše Řád bílého lva a také čestný doktorát věd pražské ČVUT. Za tyto pocty Tesla poděkoval slovy, ve kterých Československo označil za jeden z nejosvícenějších států na světě.
Praha mu přirostla k srdci, i když tu strávil jen část jednoho semestru coby čtyřiadvacetiletý student. Nepřijel včas k zápisu, a proto navštěvoval přednášky jen jako neznámkovaný host. Než odjel na univerzitu do Budapešti, přebýval v ulici Ve Smečkách, nejvíce času údajně trávil v knihovně Klementina a také v jisté kavárně,která měla sídlit ve Vodičkově ulici.
Rodák ze srbské vesnice Smiljan, která dnes leží na chorvatském území, strávil ovšem největší část svého života ve Spojených státech. Tam vedla jeho cesta z Prahy přes studia v Maďarsku a první pracovní úspěchy ve Francii. Svůj příjezd za velkou louži roku 1884, v proslovu proneseném ke členům imigračního úřadu o mnoho let později, vylíčil Tesla takto: „Můj příjezd do Ameriky bylo jedno velké dobrodružství. Za zlepšovací návrh fungování dynama, na kterém jsem pracoval v Paříži, se mi dostalo pozvání do New Yorku za Edisonem. Mým uším taková nabídka zněla jako splněný sen – vidět Ameriku a setkat se s Edisonem! Strýc Petar a Paja mi dali peníze na cestu, sbalil jsem si všechny věci a vydal se na několikatýdenní cestu lodí. Při ní jsem byl okraden, přišel jsem o palubní lístek, několik zavazadel a při jedné z potyček mě málem hodili přes palubu. Do New Yorku jsem tak dorazil jen se čtyřmi centy, několika básněmi, články a balíkem výpočtů týkajících se neřešitelných integrálů a mého létacího stroje. Ihned jsem se pustil do práce, pro kterou si mě Edison vyhlédl. Po devítiměsíčním úsilí bylo vše hotové a já očekával odměnu, kterou mi slíbili – padesát tisíc dolarů. Když jsem se dožadoval výplaty, Edison mě odbyl s úšklebkem: ,Jsi pořád Pařížan, až se staneš plnohodnotným Američanem, pochopíš americký smysl pro humor!‘ Cítil jsem se hluboce raněn, s penězi jsem již počítal na rozvoj svého systému střídavého proudu.“
ELEKTŘINA, KTERÁ POVEDE KE SPÁSE LIDSTVA
O osobní korespondenci Nikoly Tesly máme poměrně jasnou představu. Stejně tak o jeho přednáškách, veřejných vystoupeních nebo i novinových článcích, které zmiňují jeho jméno. A to i o takových, které ho nestavějí
zrovna do nejlepšího světla. Tesla trval na tom, aby jeho sekretářka, v pozdějším věku jeho mladí asistenti, veškeré dokumenty vlepovali do kroniky. Bichle, která se podobala spíše mnohasvazkové encyklopedii, měla budoucím generacím sloužit jako přesné svědectví o jeho bohatém a spletitém životě. Díky dochovaným dokumentům se tak můžeme snadno přesvědčit o jeho kulturním rozhledu – když vzpomíná verše Goethova Fausta, které uměl nazpaměť a při jejichž recitaci se mu před očima objevovaly vynálezy. Dočteme se také například o jeho literární pouti po knihovnách za středověkým francouzským básníkem Guiotem de Provins, který měl ve svých verších poprvé popsat užití kompasu.
A jsou to tyto pečlivé archiválie, díky kterým nám může běhat mráz po zádech. Třeba při představě Nikoly Tesly, který (vymaniv se z područí Edisona, založiv vlastní společnost a zaznamenav první komerční úspěch střídavého proudu) v roce 1896 pronesl před Niagarskými vodopády projev při slavnostním spuštění vodní elektrárny: „Mezi mnoha oblastmi výzkumu je jeden, který je obzvláště důležitý pro blaho a existenci lidstva. Je to přenos elektrické energie. Z historie známe řadu památek a děl dokazujících velikost národů, sílu člověka, krásu umění a náboženskou oddanost. Avšak niagarský monument má v sobě něco osobitého, něco, co je hodno naší vědecké epochy – je to skutečný památník osvícení a míru. Zvěstuje ujařmení přírodních sil do služeb člověka, konec barbarských metod, osvobození milionů lidí od nouze a utrpení. Rozvoj a bohatství města, úspěch národa, pokrok celé lidské rasy, je podmíněn dostupnou energií. Vzpomeňme vítězné tažení Britů za dobýváním uhlí, dodává jim světlo a teplo; uhlí pohání kola továrních zařízení a uhlí pohání jejich úchvatné flotily. Ale zásoby uhlí se rychle tenčí. Nelze se uspokojit vylepšením parních a vznětových motorů nebo vymýšlením nových baterií; musíme pracovat na něčem mnohem lepším. Musíme vyvinout prostředky pro získávání energie ze zdrojů, které jsou navždy nevyčerpatelné. Vodopád nám poskytuje nejvýhodnější způsob, jak získat energii ze slunce pro všechny naše potřeby. Pokrok v této oblasti mi dává naději, že uvidím splnění jednoho ze svých nejmilejších snů; a to přenosu energie ze stanice na stanici bez použití jakéhokoli spojovacího drátu.“
ŽVÝKAČKY JSOU HORŠÍ NEŽ RUM
Tesla si dlouhé roky držel při výšce 188 cm váhu 64 kg. Přesto rád a často chodil do vybraných restaurací. Své spolustolovníky ovšem překvapoval rituály spojenými s číslem tři, například si nechával na stůl nosit osmnáct ubrousků ve třech sloupečcích. Maso bychom na jeho jídelníčku nenašli: „Považuji vegetariánství za dobrý startovní bod pro každého, kdo se chce vzdát zavedených barbarských zvyků. Mnoho lidí žijících téměř výhradně vegetariánsky vykazuje větší sílu a kondici. Některé sazenice, jako je oves, jsou nákladově efektivnější než maso a jsou lepší pro duševní a fyzické zdraví. Je třeba vyvinout veškeré úsilí k zastavení brutálního a krutého zabíjení zvířat, které může být pro lidskou morálku zničující. Abychom se zbavili zvířecích instinktů a chutí, které nás drží zpět, musíme provést úplnou změnu ve stravě. Všechny ostatní úvahy o jídle jsou zbytečné.“
I když se v jídle držel zpátky, dobrého pití si dopřával (když na něj měl zrovna peníze). Prohlašoval, že každodenní pití whisky ho udrží naživu do věku 150 let: „Alkohol není jed ani droga. V malém množství má účinky čisticí a sterilizační, které zabraňují nemocem, a také stimulační, které posilují ducha, mluvu i fyzickou zdatnost. Svými nutričními hodnotami je alkohol ve srovnání s ostatními stimulanty méně škodlivý. Kouření, šňupání nebo žvýkání tabáku je daleko zákeřnější, nemluvě ani o žvýkacích gumách, které vyčerpáváním slinných žláz přivádějí mnohé
předčasně do hrobu.“
Různých faux pas se dopouštěl se stejnou vehemencí a publikoval je stejně radostně jako pokrokové vynálezy. Vždy naplno a s ujištěním o tom, že tentokrát na to skutečně kápnul! „Žádný badatel by se neměl nechat odradit od výzkumu rentgenových paprsků obavami z jedovatých či jinak škodlivých účinků, neboť lze myslím s jistotou prohlásit, že by trvalo celé století, než by se nashromáždilo dostatečné množství škodlivin, které by vážně zasáhly do životních funkcí experimentující osoby.“
SLOVNÍK KAPITALISTY, PACIFISTY I VIZIONÁŘE (?)
Někdy je zcela zjevné, že ve svých textech přeháněl, aby zaujal investory. Třeba když sháněl prostředky pro stavbu svého největšího a nedokončeného projektu Wardenclyffské věže: „Dovolte mi, abych Vám připomenul, že kdyby na světě byli jen zbabělci a skrblíci, nikdy by nic velkého nevzniklo. Raffael by nestvořil svá mistrovská díla, Kolumbus by neobjevil Ameriku a transatlantický kabel by nebyl položen. Vy jste právě ten, kdo by měl investovat do tohoto podniku, který se stane počinem nevyčíslitelné hodnoty pro celé lidstvo.“
Teslovy vize o bezdrátovém přenosu energie a komunikaci skrz Zeměkouli mohou znít utopicky, ale v kontextu řinčení zbraní druhé světové války dostávají hluboce levicový a humanistický rozměr: „Můj generátor energie bude velice jednoduchý – velká hromada oceli, mědi a hliníku, která bude tvořit pevnou a otáčivou část, sestavená ovšem velmi specifickým způsobem. Takový zdroj energie, který bude dostupný kdekoliv na světě, vyřeší spoustu problémů, s nimiž dnes lidstvo zápasí. Stroj, který jej bude využívat, vydrží více než 5 000 let. Až skončí tato největší válka v dějinách, musí se zrodit nový svět, jenž ospravedlní oběti, které lidstvo přineslo, kde bohatí nebudou utlačovat a ponižovat chudé, kde výtvory intelektu, vědy a umění přispějí ke zkvalitnění a zkrášlení života, nikoli k bohatství jednotlivců. Tento nový svět má být světem svobodných lidí a svobodných národů, rovných si v důstojnosti i úctě.“
Ani na oné, v úvodu tohoto článku vzpomínané oslavě narozenin nebyl Tesla s to odpovědět na konkrétní dotazy novinářů, jak bude komunikace s Marsem fungovat ani které že to jsou laboratoře, jež na převratném objevu údajně tak usilovně pracují. Je tedy na každém z nás si i po devadesáti letech, co na obálce časopisu Time vyšla Teslova fotografie, udělat vlastní obrázek o tom, jak tehdy otištěná slova Nikola Tesla vlastně myslel: „Jsem přesvědčen, že není významnějšího cíle nad meziplanetární komunikaci. Ta se jednoho dne nepochybně stane skutečností a vědomí, že ve vesmíru existují i jiné lidské bytosti, které pracují, trápí se a zápasí s osudem podobně jako my, bude mít na lidstvo nesmírný dopad a položí základy celosvětového bratrství, které bude existovat tak dlouho jako lidstvo samo.“
KAREL KRATOCHVÍL
autor je dramaturg
Takto reagoval jednaosmdesátiletý Nikola Tesla na otázky novinářů, když oznámil, že má na dosah komunikaci s mimozemskými světy. Tímto (údajným) objevem se pochlubil na tiskové konferenci, kterou pořádal každoročně 10. července, v den svých narozenin. Bylo to totéž setkání roku 1937, na kterém z rukou českého velvyslance přijal od prezidenta Beneše Řád bílého lva a také čestný doktorát věd pražské ČVUT. Za tyto pocty Tesla poděkoval slovy, ve kterých Československo označil za jeden z nejosvícenějších států na světě.
Praha mu přirostla k srdci, i když tu strávil jen část jednoho semestru coby čtyřiadvacetiletý student. Nepřijel včas k zápisu, a proto navštěvoval přednášky jen jako neznámkovaný host. Než odjel na univerzitu do Budapešti, přebýval v ulici Ve Smečkách, nejvíce času údajně trávil v knihovně Klementina a také v jisté kavárně,která měla sídlit ve Vodičkově ulici.
Rodák ze srbské vesnice Smiljan, která dnes leží na chorvatském území, strávil ovšem největší část svého života ve Spojených státech. Tam vedla jeho cesta z Prahy přes studia v Maďarsku a první pracovní úspěchy ve Francii. Svůj příjezd za velkou louži roku 1884, v proslovu proneseném ke členům imigračního úřadu o mnoho let později, vylíčil Tesla takto: „Můj příjezd do Ameriky bylo jedno velké dobrodružství. Za zlepšovací návrh fungování dynama, na kterém jsem pracoval v Paříži, se mi dostalo pozvání do New Yorku za Edisonem. Mým uším taková nabídka zněla jako splněný sen – vidět Ameriku a setkat se s Edisonem! Strýc Petar a Paja mi dali peníze na cestu, sbalil jsem si všechny věci a vydal se na několikatýdenní cestu lodí. Při ní jsem byl okraden, přišel jsem o palubní lístek, několik zavazadel a při jedné z potyček mě málem hodili přes palubu. Do New Yorku jsem tak dorazil jen se čtyřmi centy, několika básněmi, články a balíkem výpočtů týkajících se neřešitelných integrálů a mého létacího stroje. Ihned jsem se pustil do práce, pro kterou si mě Edison vyhlédl. Po devítiměsíčním úsilí bylo vše hotové a já očekával odměnu, kterou mi slíbili – padesát tisíc dolarů. Když jsem se dožadoval výplaty, Edison mě odbyl s úšklebkem: ,Jsi pořád Pařížan, až se staneš plnohodnotným Američanem, pochopíš americký smysl pro humor!‘ Cítil jsem se hluboce raněn, s penězi jsem již počítal na rozvoj svého systému střídavého proudu.“
ELEKTŘINA, KTERÁ POVEDE KE SPÁSE LIDSTVA
O osobní korespondenci Nikoly Tesly máme poměrně jasnou představu. Stejně tak o jeho přednáškách, veřejných vystoupeních nebo i novinových článcích, které zmiňují jeho jméno. A to i o takových, které ho nestavějí
zrovna do nejlepšího světla. Tesla trval na tom, aby jeho sekretářka, v pozdějším věku jeho mladí asistenti, veškeré dokumenty vlepovali do kroniky. Bichle, která se podobala spíše mnohasvazkové encyklopedii, měla budoucím generacím sloužit jako přesné svědectví o jeho bohatém a spletitém životě. Díky dochovaným dokumentům se tak můžeme snadno přesvědčit o jeho kulturním rozhledu – když vzpomíná verše Goethova Fausta, které uměl nazpaměť a při jejichž recitaci se mu před očima objevovaly vynálezy. Dočteme se také například o jeho literární pouti po knihovnách za středověkým francouzským básníkem Guiotem de Provins, který měl ve svých verších poprvé popsat užití kompasu.
A jsou to tyto pečlivé archiválie, díky kterým nám může běhat mráz po zádech. Třeba při představě Nikoly Tesly, který (vymaniv se z područí Edisona, založiv vlastní společnost a zaznamenav první komerční úspěch střídavého proudu) v roce 1896 pronesl před Niagarskými vodopády projev při slavnostním spuštění vodní elektrárny: „Mezi mnoha oblastmi výzkumu je jeden, který je obzvláště důležitý pro blaho a existenci lidstva. Je to přenos elektrické energie. Z historie známe řadu památek a děl dokazujících velikost národů, sílu člověka, krásu umění a náboženskou oddanost. Avšak niagarský monument má v sobě něco osobitého, něco, co je hodno naší vědecké epochy – je to skutečný památník osvícení a míru. Zvěstuje ujařmení přírodních sil do služeb člověka, konec barbarských metod, osvobození milionů lidí od nouze a utrpení. Rozvoj a bohatství města, úspěch národa, pokrok celé lidské rasy, je podmíněn dostupnou energií. Vzpomeňme vítězné tažení Britů za dobýváním uhlí, dodává jim světlo a teplo; uhlí pohání kola továrních zařízení a uhlí pohání jejich úchvatné flotily. Ale zásoby uhlí se rychle tenčí. Nelze se uspokojit vylepšením parních a vznětových motorů nebo vymýšlením nových baterií; musíme pracovat na něčem mnohem lepším. Musíme vyvinout prostředky pro získávání energie ze zdrojů, které jsou navždy nevyčerpatelné. Vodopád nám poskytuje nejvýhodnější způsob, jak získat energii ze slunce pro všechny naše potřeby. Pokrok v této oblasti mi dává naději, že uvidím splnění jednoho ze svých nejmilejších snů; a to přenosu energie ze stanice na stanici bez použití jakéhokoli spojovacího drátu.“
ŽVÝKAČKY JSOU HORŠÍ NEŽ RUM
Tesla si dlouhé roky držel při výšce 188 cm váhu 64 kg. Přesto rád a často chodil do vybraných restaurací. Své spolustolovníky ovšem překvapoval rituály spojenými s číslem tři, například si nechával na stůl nosit osmnáct ubrousků ve třech sloupečcích. Maso bychom na jeho jídelníčku nenašli: „Považuji vegetariánství za dobrý startovní bod pro každého, kdo se chce vzdát zavedených barbarských zvyků. Mnoho lidí žijících téměř výhradně vegetariánsky vykazuje větší sílu a kondici. Některé sazenice, jako je oves, jsou nákladově efektivnější než maso a jsou lepší pro duševní a fyzické zdraví. Je třeba vyvinout veškeré úsilí k zastavení brutálního a krutého zabíjení zvířat, které může být pro lidskou morálku zničující. Abychom se zbavili zvířecích instinktů a chutí, které nás drží zpět, musíme provést úplnou změnu ve stravě. Všechny ostatní úvahy o jídle jsou zbytečné.“
I když se v jídle držel zpátky, dobrého pití si dopřával (když na něj měl zrovna peníze). Prohlašoval, že každodenní pití whisky ho udrží naživu do věku 150 let: „Alkohol není jed ani droga. V malém množství má účinky čisticí a sterilizační, které zabraňují nemocem, a také stimulační, které posilují ducha, mluvu i fyzickou zdatnost. Svými nutričními hodnotami je alkohol ve srovnání s ostatními stimulanty méně škodlivý. Kouření, šňupání nebo žvýkání tabáku je daleko zákeřnější, nemluvě ani o žvýkacích gumách, které vyčerpáváním slinných žláz přivádějí mnohé
předčasně do hrobu.“
Různých faux pas se dopouštěl se stejnou vehemencí a publikoval je stejně radostně jako pokrokové vynálezy. Vždy naplno a s ujištěním o tom, že tentokrát na to skutečně kápnul! „Žádný badatel by se neměl nechat odradit od výzkumu rentgenových paprsků obavami z jedovatých či jinak škodlivých účinků, neboť lze myslím s jistotou prohlásit, že by trvalo celé století, než by se nashromáždilo dostatečné množství škodlivin, které by vážně zasáhly do životních funkcí experimentující osoby.“
SLOVNÍK KAPITALISTY, PACIFISTY I VIZIONÁŘE (?)
Někdy je zcela zjevné, že ve svých textech přeháněl, aby zaujal investory. Třeba když sháněl prostředky pro stavbu svého největšího a nedokončeného projektu Wardenclyffské věže: „Dovolte mi, abych Vám připomenul, že kdyby na světě byli jen zbabělci a skrblíci, nikdy by nic velkého nevzniklo. Raffael by nestvořil svá mistrovská díla, Kolumbus by neobjevil Ameriku a transatlantický kabel by nebyl položen. Vy jste právě ten, kdo by měl investovat do tohoto podniku, který se stane počinem nevyčíslitelné hodnoty pro celé lidstvo.“
Teslovy vize o bezdrátovém přenosu energie a komunikaci skrz Zeměkouli mohou znít utopicky, ale v kontextu řinčení zbraní druhé světové války dostávají hluboce levicový a humanistický rozměr: „Můj generátor energie bude velice jednoduchý – velká hromada oceli, mědi a hliníku, která bude tvořit pevnou a otáčivou část, sestavená ovšem velmi specifickým způsobem. Takový zdroj energie, který bude dostupný kdekoliv na světě, vyřeší spoustu problémů, s nimiž dnes lidstvo zápasí. Stroj, který jej bude využívat, vydrží více než 5 000 let. Až skončí tato největší válka v dějinách, musí se zrodit nový svět, jenž ospravedlní oběti, které lidstvo přineslo, kde bohatí nebudou utlačovat a ponižovat chudé, kde výtvory intelektu, vědy a umění přispějí ke zkvalitnění a zkrášlení života, nikoli k bohatství jednotlivců. Tento nový svět má být světem svobodných lidí a svobodných národů, rovných si v důstojnosti i úctě.“
Ani na oné, v úvodu tohoto článku vzpomínané oslavě narozenin nebyl Tesla s to odpovědět na konkrétní dotazy novinářů, jak bude komunikace s Marsem fungovat ani které že to jsou laboratoře, jež na převratném objevu údajně tak usilovně pracují. Je tedy na každém z nás si i po devadesáti letech, co na obálce časopisu Time vyšla Teslova fotografie, udělat vlastní obrázek o tom, jak tehdy otištěná slova Nikola Tesla vlastně myslel: „Jsem přesvědčen, že není významnějšího cíle nad meziplanetární komunikaci. Ta se jednoho dne nepochybně stane skutečností a vědomí, že ve vesmíru existují i jiné lidské bytosti, které pracují, trápí se a zápasí s osudem podobně jako my, bude mít na lidstvo nesmírný dopad a položí základy celosvětového bratrství, které bude existovat tak dlouho jako lidstvo samo.“
KAREL KRATOCHVÍL
autor je dramaturg