Ženy a alkohol: Pijí potichu, trpí dlouho

NEVIDITELNÁ PAST
Podle posledních výzkumů konzumuje v České republice alkohol rizikově 13 % žen. Každá šestá žena, která zemře mezi 35. a 44. rokem života, umírá v důsledku pití alkoholu. Zatímco u mužů je alkoholová úmrtnost v Praze jedna z nejnižších v republice, u žen naopak nejvyšší. Ženy sice celorepublikově pijí pořád méně než muži, ale jejich podíl plíživě narůstá. Rizikové pití se rozšiřuje i do okrajových věkových skupin – postihuje jak mladé dívky, u nichž bývá závislost spojena s užíváním nelegálních drog, tak seniorky, které kombinují alkohol s návykovými léky, například s hypnotiky či analgetiky.

Ženské tělo je navíc vůči vlivům alkoholu zranitelnější. Rozvoj závislosti bývá rychlejší než u mužů, stejně jako nástup zdravotních komplikací. Ženy dnes přicházejí do léčby se závažnějším zdravotním poškozením než dříve, jaterní cirhózy ve věku 30 či 40 let nejsou výjimkou. A pokud se po léčbě vrátí k pití, často umírají ještě před čtyřicátým rokem.

PROČ PIJÍ VÍC NEŽ DŘÍV
Vzrůstající počet závislých žen úzce souvisí se změnami jejich společenského postavení. Ženy získaly ekonomickou a právní nezávislost, ale s odchodem z tradičních rolí zároveň ztratily ochranu velké rodiny i oporu při řešení životních problémů. Dostávají se do nových společenských úkolů a očekávání, a přesto jim zůstávají povinnosti spojené s rodinou. Výsledkem je přetížení, které si mnohé nesou v tichosti.

Setkáváme se rovněž s ženami, které žijí samy a alkohol jim nahrazuje partnera. Jiné žijí v „zlaté kleci“ – materiálně zajištěné, ale bez pocitu naplnění. Alkohol pak supluje chybějící seberealizaci i nepřítomnost partnera. Podobné to bylo i u paní Anny. Vystudovala uměleckou školu a po absolutoriu odešla za prací do Prahy, s nadšením se věnovala své práci, při níž poznala budoucího manžela. Vdala se, přestěhovala se do manželova domu a po narození dětí opustila uměleckou kariéru. V domě se necítila dobře, neuměla vycházet s manželovou matkou, ale pečlivě se starala o manžela, děti a domácnost, tehdy již byla zvyklá vypít 1 až 2 sklenky vína večer při televizi. Jak šel čas, děti rostly, k původní práci se vrátit nemohla, pracovala, jak se dalo, a své smutky dál zapíjela. V 50 letech odhalila manželovu nevěru, pila již denně láhev vína, přestala jíst, měla obrovské výčitky svědomí, které dál zapíjela, a neměla daleko k sebevraždě. V 52 letech nastoupila ústavní léčbu a od té doby – deset let – abstinuje. Postupně se k sobě s manželem vrátili, dnes se radují z vnoučat, našla uplatnění v práci s dětmi a je oporou manželovi i dospělým dětem.

Další cestou do závislosti je pití v partě, která dívce nahrazuje chybějící rodinu nebo poskytuje pocit sounáležitosti. V posledních desetiletích se setkáváme s mladými ženami, které pijí rychle s cílem se opít. Tento způsob pití se podobá užívání nealkoholových drog a často se s nimi kombinuje.



K pití často vede i potřeba změnit psychický stav – uvolnit se, dodat si odvahu, potlačit úzkost či usnout. Alkohol nabízí relaxaci, stimulaci i úlevu, ale brzy se z prostředku stává cíl. Cílem není opilost, ale právě změna psychického stavu – únik z tlaku, smutku, nejistoty. Někdy přivede ženu k závislosti pití s partnerem, jindy snaha mu vyhovět či přizpůsobit se jeho životnímu stylu. Důležitou roli hraje i vliv původní rodiny, kde se často propojují dědičnost a prostředí. Mnoho žen má zkušenost s alkoholismem nebo jinou závislostí u rodičů – a zatímco dříve šlo většinou o otce, dnes je častým vzorem i matka. Stále častěji jde o ženy bezdětné, žijící bez partnera nebo ve vztazích poznamenaných závislostí, gamblerstvím či zadlužením. Paní Dana vyrůstala v průmyslovém městě. Oba rodiče pili, hádky byly na denním pořádku. Z domova odešla v 15 letech na průmyslovku, žila na internátě, kde v rámci studentského života okusila alkohol, kterému se do té doby vyhýbala, a zjistila, že snese víc než ostatní. Maturovala těhotná, což jí zabránilo ve vysněném dalším studiu. Mladé manželství vydrželo krátce, našla si dalšího partnera, který pil a přemluvil ji ke společnému podnikání, zadlužili se. Do 35 let pila jen společensky, ale snesla hodně, po litru vína nebyla opilá. Dál zvyšovala dávky, pila sama, ztrácela kontrolu. S partnerem, který ji zadlužil, se rozvedla a ve 46 letech absolvovala ústavní léčbu a od té doby – patnáct let – abstinuje, splatila dluhy, úspěšně podniká v oboru investic a raduje se z vnoučat.
Mladé ženy dnes čelí jiným tlakům než jejich prababičky. Dřív měly sice těžší životní podmínky, ale jasně dané role a podporu širší rodiny. Dnešní ženy mají díky moderním technologiím mnohé ulehčené, zároveň jsou ale zahlcené protichůdnými informacemi, jak být dokonalé – v práci, ve vztahu i v mateřství. Pokud jim chybí zdravé sebevědomí a schopnost zvládat překážky, mohou se snadno uchýlit k alkoholu.

Alkohol také často přebírá roli „náhradní drogy“. U žen, které dříve užívaly ilegální látky, se stává dostupnějším únikem, jenž jim pomáhá opustit toxikomanský životní styl, ale nahradí ho alkoholickým. U žen s poruchou příjmu potravy pak alkohol přechodně vyřeší vnitřní napětí a zlepší náladu – aby následně vše prohloubil. Tak tomu bylo i v případě paní Aleny. Alena jako dítě závodně sportovala, a aby udržela štíhlou postavu, držela diety, které ji dovedly v 18 letech k mentální anorexii. Tu díky terapii zvládla, ale s opuštěním projímadel začala přibírat na váze, což tehdy nijak neřešila. Jejím každodenním společníkem se však stal alkohol. Po narození dcery v 33 letech pracovala z domova a brzy začala používat víno k povzbuzení při práci. Tehdy vážila 130 kg, absolvovala bariatrickou operaci, ale znovu přibrala, její práce neměla takové výsledky, jaké si přála, zadlužila se. Její případ však dopadl dobře: pod tlakem manžela absolvovala ve 44 letech ústavní léčbu a od té doby – pět let – abstinuje, vrátila se ke své práci, kde má dobré výsledky, a prohloubila svoje vztahy s rodinou.

LÉČBA A NÁVRATY
Ženy pijí většinou doma a skrytě, což vede k pozdnímu rozpoznání problému. Okolí často reaguje až tehdy, když se objeví vážné komplikace – deprese, nespavost, úzkost, epileptické záchvaty, psychózy či sebevražedné pokusy. V mnoha případech se objevují i sociální důsledky: rozpad rodiny, narušený vývoj dětí, domácí násilí, finanční potíže nebo řízení v opilosti. Léčbu ženy často odkládají ze strachu ze stigmatizace i kvůli obavám o děti a rodinu. Do léčby přicházejí později než muži, s větším poškozením tělesného i duševního zdraví. Na začátku bývá jejich spolupráce spíš formální, brání se otevřenosti. Jakmile ale získají důvěru v terapeuta a systém, dokážou v léčbě vytrvat a změna bývá trvalejší než u mužů.

Z mé zkušenosti rozvinutá závislost vyžaduje alespoň tříměsíční, ideálně čtyřměsíční, intenzivní pobytovou léčbu s navazujícím několikaletým doléčovacím programem. Recidiva bývá častá, ale pokud žena absolvovala léčbu a zůstává v kontaktu s doléčovacím programem, návraty k pití mívají kratší a mírnější průběh. Velkou roli hraje i svépomoc. Organizace Pavučina, která funguje přes třicet let, sdružuje abstinující ženy a pomáhá jim v osobním rozvoji i návratu do běžného života. Sdílení zkušeností, společné akce i terapeutické pobyty ženám pomáhají udržet abstinenci, obnovit sebevědomí a navázat nové vztahy.

Pomoc člověku, který se propadá do závislosti, vyžaduje trpělivost a důslednost. Prvním krokem je mluvit o problému otevřeně – pojmenovat, co se děje, nabídnout pomoc, a pokud se situace nezlepšuje, nastavit jasné hranice. „Tvrdá láska“ znamená podporu i rozhodnost: „Mám tě rád, byla jsi vždycky skvělá, ale alkohol tě mění a mne to trápí. Chci ti pomoci, a pokud se budeš léčit, podpořím tě. Ale nemohu se dál dívat na to, jak se ničíš – pokud budeš pít dál, odejdu.“ A je třeba „hrozit“ jen takovými kroky, které jsme skutečně připraveni udělat. Postižená je zpravidla ochotna přistoupit nejprve na léčbu ambulantní (tzn. někam docházet), ale jen část z nich dokáže při tomto typu léčby alkohol opustit. Pokud závislá začne někam docházet, ale pije dál, je třeba stejným postupem trvat na účinnější – zpravidla ústavní – formě léčby.

Jak kdysi shrnul psychoterapeut Jiří Heller, zakladatel prvního specializovaného oddělení pro léčbu závislostí žen v Československu: „Závislý člověk musí projít dlouhou cestou – od přiznání, že je nemocný, až po přijetí nové životní filosofie. Změna vyžaduje roky práce, ale přináší odměnu: možnost znovu žít naplno, svobodně a bez alkoholu.“

MUDr. Olga Pecinovská
autorka je psychiatrička a psychoterapeutka, věnuje se převážně práci se závislými ženami a je garantem svépomocné organizace pro abstinující závislé ženy Pavučina