Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem

Matka a dcera v příběhu, kde se za sny platí tělem

13. 12. 2025
V sobotu jsme v ABC uvedli premiéru inscenace Nana a Zabiják. Režisér Michal Dočekal spojil dva vrcholné romány Émila Zoly do jevištního obrazu o lidské vůli snít, o dědičnosti chudoby i o ceně společenského vzestupu.

Metropole Paříž se bouřlivě proměňuje, roste a slibuje nové začátky. Do jejího nitra přichází mladá Gervaisa – žena narozená do bídy, ale odhodlaná vzít osud do vlastních rukou. Touží po samostatnosti, vlastním hlasu a důstojném životě pro sebe i své děti. Její sen je však od počátku ohrožen silami, které Zola nemilosrdně pojmenovává: chudobou, závislostí a společenským tlakem zosobněným postavou Zabijáka.

Druhou linií je příběh Nany, Gervaisiny dcery. Ta se rozhodne jít opačnou cestou. Nechce být chudá ani poslušná – chce být vidět a slyšet. Z okraje společnosti míří přímo do salónů a bere si vše, co je ochotna zaplatit její krása, energie a provokativní svoboda. Dva ženské osudy, matky a dcery, se v inscenaci propojují do hříšného dědičného dvojhlasu, který klade otázku, zda je možné uniknout vlastnímu původu.

Režisér Michal Dočekal spolu s dramaturgyní Simonou Petrů vytvořili z románů Zabiják a Nana scénické oratorium o touze snít i v blátě krásné sny. Inscenace pracuje s hudbou, hlasem, pohybem i výraznou vizuální stylizací, která zdůrazňuje kontrast dvou světů – dělnického a společenského, chudoby a okázalosti, pádu a vzestupu.

V hlavních rolích se představily Ivana Uhlířová jako Gervaisa a Karolína Knězů jako Nana. Herecké výkony doplňuje početný ansámbl divadla ABC, který se podílí na vytvoření obrazu Zolovy Paříže – města nadějí, iluzí i nevyhnutelného pádu.

Nana a Zabiják vstupuje do Městských divadel pražských jako výpravná, současně však naléhavá výpověď o společnosti, ve které se sny často dědí spolu s vinou.