Kafe na benzince a práce, která dává smysl: Jak funguje Koridor UA na jihu Ukrajiny

Jediné, co se oproti Česku liší, je drobný detail: krátká kontrola, jestli se v noci něco nestalo a jestli běží elektřina. „První myšlenka po probuzení je, že doufám, že mi nikdo nebude volat před devátou,“ dodává s úsměvem Adéla.
Jinak je to vlastně obyčejný pracovní den. Kancelář, dečka přes kolena, práce do pěti, někdy do šesti i do sedmi hodin. Jen za okny města, které se už třetím rokem brání ruským útokům.
Koridor UA je česká organizace, která působí na jihu Ukrajiny – především v Oděse a Mykolajivu –, a její lidé by se pravděpodobně sami neoznačili za hrdiny. Spíš za ty, kteří se „nějak náhodou“ ocitli na správném místě.

Do Koridoru jsme se dostali náhodou

„Kdo jsme a jak jsme se dostali do Koridoru? Byla to shoda okolností,“ říká bez váhání Áďa, dnes koordinátorka organizace na Ukrajině. Když 24. února 2022 začala plnohodnotná invaze, byla studentka, měla volno a jedno telefonní číslo na někoho na hranicích. To stačilo. „Tam jsem se potkala s lidmi, ze kterých se pak stal Koridor. Od té doby jsem se toho nepustila.“

Petr Krčál, další koordinátor Koridoru UA, má jiný příběh, ale podobný výsledek. Před válkou pracoval čtyři a půl roku v bance. „Měl jsem za to moc peněz a nevěděl jsem, co s nima,“ glosuje dnes s lehkou ironií. Dobrovolnictví začalo jedním večerem na festivalu Žižkovská noc, kde vybíral peníze a mluvil s lidmi o Ukrajině. Pak následovala pomoc ve skladu, pak kamiony. A pak rozhodnutí skončit v bance a přijet na Ukrajinu. „Měl to být měsíc nebo dva. Už je to rok a půl.“

Ani jeden z nich původně neplánoval humanitární kariéru. O to víc jejich práce vypovídá o tom, jak Koridor UA funguje: bez velkých slov, zato s dlouhodobým nasazením.

Různé dny a hodně práce

Koridor UA dnes zajišťuje několik klíčových typů pomoci. Opravy střech po zásazích drony a raketami, dovoz protidronových sítí, distribuci humanitární a zdravotnické pomoci – často do míst, kam se už nikomu jinému jezdit nechce.

„Máme tři typická rána,“ vysvětluje Áďa. „Čtyři dny v týdnu kancelář. Jednou týdně sklad, kdy se potkáme se všemi dobrovolníky. A pak dny, kdy je distribuce…“ Ty začínají brzy, kontrolou vybavení a bezpečnostních pomůcek. „Na benzince si dáš kafe a párek v rohlíku. To je takovej rituál.“

Distribuce často míří do Chersonské oblasti. Právě tam Koridor UA pravidelně vozí zdravotnický materiál a hygienické vybavení do nemocnic. „Nemocnice jsou obehnané sítěma, pytle s pískem kolem oken, spodní patra v provozu, horní zabedněná,“ popisuje Petr. „V jedné nám ukazovali místo, odkud týden předtím tahali pacienty po zásahu dronem.“

Vybavení je často zastaralé, někdy až absurdně. „Jedno lehátko vypadalo, že pamatuje Karla IV.,“ směje se Petr. Přesto tamní personál pracuje s obdivuhodným nasazením. „Ti lidi tam nejsou proto, že by měli ideální podmínky. Jsou tam proto, že je někdo potřebuje.“

Protidronové sítě: jednoduché řešení s jasným dopadem

Jedním z projektů, který se Koridoru UA podařilo rozvinout, jsou protidronové sítě. „Mně se ten projekt líbí, protože je strašně jednoduchý na pochopení,“ říká Áďa. „A dopad je tam jasnej.“

Koridor UA se po spolupráci se svými partnery v zahraničí domluvil na převozu starých rybářských sítí z Nizozemska, kde jich je obrovské množství, na Ukrajinu. Do této chvíle dovezl na jih země již osm plných kamionů, z nichž každý jeden kamion ochrání před útoky dronů až 25 kilometrů silnic. Sítě také chrání nemocnice, sklady i další civilní objekty před útoky bezpilotních letounů. Nezastaví všechno, ale snižují riziko – a v prostředí, kde je každé snížení rizika cítit, to má zásadní význam.



Neviditelná práce, která bere nejvíc energie

Romantická představa humanitární práce se často rozpadá u e-mailu. „Nejvíc vyčerpávající není distribuce,“ říká Áďa. „Nejvíc vyčerpávající je e-mailování a cally.“ Koordinace desítek až stovek lidí, administrativa, plánování, přesouvání informací. „Komunikuju se sto padesáti lidma. Každej něco chce.“

Oba mají velký respekt k dobrovolníkům v Česku. „Mají full-time práci a po večerech jedou sklad nebo tvoří PR,“ říká Áďa. „A nemají ten nabíjecí kontakt s terénem. To může být paradoxně ještě těžší.“

Pomoc není odpadkový koš

Jedno z témat, které se v rozhovorech opakuje, je kvalita pomoci. „Humanitárka není místo, kam se vyhazuje odpad,“ říká Petr otevřeně. Prošlé léky, špinavé oblečení, nepoužitelný materiál – to všechno organizace musí často řešit. „Někdy lidé pošlou věci, které by sami nikomu nedali.“

Áďa k tomu dodává: „Pomoc druhým nemůže být bezmyšlenkovitá. Druhý v nouzi si zaslouží to nejlepší, co máme, ne to, co nám doma překáží.“

Bojíte se? 

Strach? „Spíš opatrnost,“ říkají oba. Zajímavý paradox: větší strach mají často z dálky než z místa, kde skutečně jsou. A aby bylo možné zůstat dlouhodobě, je nutné žít normální život. „Po práci jdeme na pivo, do kina, na procházku,“ říká Áďa. „Jinak by to nešlo.“
 

Milan Votypka
Autor je sociální antropolog a humanitární pracovník

Koridor UA je česká humanitární organizace, která vznikla spontánně po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Z původní improvizované pomoci na hranicích se postupně stal fungující systém s vlastními sklady v Česku a stálou přítomností přímo na Ukrajině. Organizace dnes působí zejména na jihu země, v Oděse a Mykolajivu, odkud koordinuje opravy domů po zásazích, dovoz protidronových sítí a distribuci humanitární a zdravotnické pomoci do oblastí blízko fronty, včetně Chersonské oblasti. Koridor UA stojí na práci dobrovolníků – část z nich působí dlouhodobě v terénu, další zajišťují logistiku, sklady a fundraising z Česka. Nejde o jednorázové akce, ale o každodenní rutinu, která má jediný cíl: aby se pomoc dostala tam, kde je skutečně potřeba.

Více o možnostech pomoci naleznete na www.koridorua.cz