Obavy i naděje

Polská inscenace Kluci otevírá festival příběhem zakázané něhy uprostřed násilného prostředí. Dělnické Glasgow devadesátých let, rozdělené náboženstvím i představami o maskulinitě, se stává místem queer lásky. Vztah Munga a Jamese vyrůstá mezi betonem a snovou estetikou pastorální idyly, v prostoru, kde může existovat jiný druh mužství a odvaha být sám sebou.

Inscenace zvolenského Divadla J. G. Tajovského Hej, Pookie! používá slovník generací Z a Alfa. Jak spolu mluvit, když se světy dospělých a teenagerů zdají vzdálené? Projekt autorky a režisérky Alžbety Vrzgula propojuje gaming, behaviorální výzkum i dokumentární rešerše a vytváří hravý prostor, ve kterém je možné zkoušet různé životní situace nanečisto. Emoční výchova zde není předmětem ve škole, ale pokusem o rozhovor. Výsledkem je divadlo, které otevírá dialog mezi generacemi a přináší naději, že rozdíly nemusejí být nepřekonatelné.

Druhý zástupce aktuální slovenské divadelní scény – Jelinekové Endsieg//Dobytí v podání bratislavského Divadla Malá scéna – je naopak ostře politickým divadlem. Přesně takovým, jaké očekáváme od rozhněvaného, protestujícího a polarizovaného Slovenska. Satira o vzestupu populismu a kultu osobnosti mluví jazykem, který fascinovaného diváka vtahuje i dusí zároveň. Smích se mění na nervózní shluk otázek: Dokážeme ještě rozeznat parodii od skutečnosti? A co to vypovídá o našem politickém i mediálním prostoru?

Z feministické perspektivy tuto linii rozvíjí rakouská Retrotopia, kde se svět rozhodl vrátit do minulosti a trestá ty, kdo odmítají konformitu. Kuchyň jako převýchovný prostor se stává symbolem systémového tlaku, ale zároveň místem, kde může vzniknout solidarita. Humor je tu jedovatý, přesný, ovšem současně osvobozující a umožňuje nahlédnout mechanismy moci bez patosu.

Závěr festivalu patří generační revoltě třicátníků a muzikalitě ve všech možných podobách – italskému sourozeneckému duu Alici a Davidovi Sinigagliaovým. Jejich performance Smradlavý koncert na čtyřech nohách nechává divoce plynout hudbu, slam poetry a fyzickou performanci v proudu (ne)vědomí, který zpochybňuje hranici mezi člověkem a zvířetem, kulturou a instinktem. Je to generační výkřik proti domestikaci, proti civilizační touze po bezpečí, která otupuje autenticitu.

Chceme, aby byl čtvrtý ročník festivalu Nová Komedie něčím jako obrazem Evropy, která hledá nové jazyky pro staré otázky. A v každé z těchto otázek ať divák objeví snahu najít prostor svobody – v našich vztazích, v naší intimitě, mezi generacemi i ve věcech veřejných. 
 

Romana Štorková Maliti
autorka je lektorka dramaturgie MDP a dramaturgyně festivalu Nová Komedie