Co mají společného indukční varná deska a Zygmunt Bauman?

Koprodukční projekt vídeňského Institutu pro média, politiku a divadlo a vídeňského Kosmos Theater s názvem Retrotopia bude hostovat v Praze 24. dubna v divadle Komedie. Spolupráce těchto dvou subjektů přirozeně propojuje výzkumně orientované politické divadlo s dlouhodobě rozvíjenou feministickou uměleckou praxí. Institut do společné tvorby vnáší metody důkladné rešerše a práci s aktuálními společensko-politickými tématy. Kosmos Theater poskytuje rámec založený na reflexi mocenských vztahů, etice reprezentace a podpoře rozmanitých hlasů na scéně. Výsledkem je aktuální politické divadlo, které horká témata zpracovává bez zjednodušování, srozumitelně a citlivě.

Fikce ztraceného řádu neboli politika návratu

Retrotopia Zygmunta Baumana není tak zásadním dílem jako jeho Tekutá modernita. Přesto – právě dnes, kdy je i česká společnost zmítána záměrně vytvářeným chaosem a stud vzbuzující nekompetentností či drzostí politické reprezentace, nás Baumanova kniha, kterou napsal na sklonku života, může znovu silně oslovit. Polský filosof a sociolog v ní analyzuje posun současných společností od orientace na budoucnost k idealizovaným představám minulosti. Upozorňuje na to, že v čase nejistoty, sociální fragmentace a oslabené důvěry v politické instituce se minulost stává náhradou za ztracené utopické horizonty. Retrotopie se projevuje v návratu k mýtům národa, silného státu, tradičních identit či bezpečného sociálního řádu. Projevuje se, bohužel, také v návratu diskriminačních mechanismů. Tento trend autor nechápe jako skutečný návrat, ale jako obrannou reakci na strach z nepředvídatelné budoucnosti, a nabízí tak kritickou diagnózu současnosti, v níž nostalgie supluje schopnost kolektivně si představovat budoucnost.

Everything is temporary

Celosvětově jsou na vzestupu pravicové a pravicově populistické strany – a s nimi i jejich obraz ženy: rodící ženy a stojící u plotny. V Rakousku vidí předseda FPÖ (Freiheitliche Partei Österreichs, Svobodná strana Rakouska) Herbert Kickl hlavní úkol žen v tom, aby svým „mužům doma kryly záda“, v Maďarsku jsou uznávána už jen binární pohlaví, v Polsku zůstává právo na interrupci tvrdě vybojovaným tématem, hnutí „tradwife“ zažívá boom a ve Spojených státech amerických vede Donald Trump nelítostné tažení proti osobám FLINTA. Feministické boje a dosažené výdobytky tak znovu a znovu čelí zpětnému nárazu. Kolektiv Institutu pro média, politiku a divadlo považuje za zásadní poukazovat na mechanismy, které stojí za tímto nostalgickým přáním vracet čas zpět. Za idealizovanou touhou po minulosti se skrývá patriarchální systém, jenž profituje z útlaku menšin a po staletí jej udržuje při životě.

„Všechno je dočasné“ je mottem inscenace. Je to tvrzení stejně tísnivé jako osvobozující. Přesně taková je i samotná Retrotopia. Na jedné straně zábavná, místy až kabaretní a estrádní, na straně druhé však hrozivá, mrazivá a znepokojivá. Už úvodní scéna nás má pobavit i rozčílit – sledujeme ženy, jak v rámci úklidové rutiny vrtí svými vnady a točí se na červeně blikajících varných deskách v nadživotní velikosti – rozprašují saponáty, leští a čistí… Pět žen je charakterizováno jmény ve zkratkách a stejně zkratkovitými sociálními charakteristikami: Old je odmítavá, Pop je popová hvězda, Doc je plastická chirurgyně, Stress je potížistka, Wifey je tak trochu čarodějka a tak trochu tradiční manželka.

Návrat do včerejška je prosazován jako nový společenský řád a ti, kdo se mu nepřizpůsobí, jsou sankcionováni „povinnou sociální službou“. Prohřešky sahají od pracovněprávních bojů přes obhajobu intersexuální identity a queer vztahů až po napomáhání k interrupci – a přivádějí pětici „zločinek“ do prostoru kuchyně. Bizarní trénink má tyto ženy znovu učinit způsobilými pro společnost, která se stává čím dál restriktivnější.
Sarkastická inscenace Retrotopia se tímto misogynním systémem zabývá a hledá solidaritu ve zdánlivě bezvýchodných situacích. Práce s tímto tématem je nejen nezbytná, ale i naléhavá – jednak jako copingová strategie pro vyrovnávání se s aktuální politickou situací ve světě, jednak proto, že otevírá prostor k tematizaci systémů a mechanismů přesahujících hranice a k vytváření nových kontextů.

Chcete víc? 

S rakouským Institutem pro média, politiku a divadlo bude možné se seznámit nejenom prostřednictvím jejich inscenace. Nahlédnutí do tvorby tohoto kolektivu nabídne workshop s režisérem Felixem Hafnerem a autorkou, dramaturgyní, režisérkou a performerkou Jennifer Giselou Weiss, který se uskuteční 24. dubna od 17.00 hodin v Komedii. V rámci workshopu přiblíží svůj tvůrčí proces při realizaci výzkumného projektu a divadelního představení, kde novináři a divadelníci spolupracují na rozsáhlém výzkumném projektu zaměřeném na politické téma. Kolektiv na praktických ukázkách předvede účastníkům, jak se od tématu dostává ke struktuře budoucí inscenace a jak může fungovat tvorba textu s herci během zkoušek. V krátkých cvičeních představí svůj způsob formulování témat a výzkumných i psacích technik. Workshop doporučujeme pro studenty režie, dramaturgie a příbuzných uměleckých oborů, pro posluchače žurnalistiky, pro dramaturgy nebo třeba dramatiky. Jazykem workshopu bude angličtina. Kapacita je omezená. Vstup zdarma pro vybrané účastníky. Přihlašování přes e-mail formou krátkého motivačního dopisu a několika vět o sobě probíhá do 12. dubna 2026.

Přihlašování (krátký motivační dopis a několik vět o sobě) na e-mailu: romana.maliti@m-d-p.cz do 12. dubna 2026.
 

Romana Štorková Maliti
autorka je lektorka dramaturgie MDP a dramaturgyně festivalu Nová Komedie