Pohrávat si s představami

Divadlo nám často klade ty největší otázky – ovšem nezávazně. Je to všechno jen hra: nikomu se nemusíme ze svých divadelních prožitků zodpovídat a obhajovat, na kterou stranu jsme se přiklonili. Divadlo není kazatelna ani škola. Můžeme si se svými představami svobodně pohrávat. Je to ale opravdu tak snadné? Je divadlo jen zcela bezpředmětná hra? Troufám si tvrdit, že ne. Prožíváme velké příběhy a vciťujeme se do osudů stíhaných zásadními dilematy. A třebaže nás kromě vlastní vůle nic nenutí se rozhodnout, trávíme přemýšlením nad těmito problémy svůj čas a věnujeme jim své myšlenky. A je to čas velmi cenný a krásný. Tím, že ty svízele nemusíme prožít na vlastní kůži, je to i zkušenost očistná a osvobozující. A je v tom ještě mnoho navíc: krása a umění.

Celou esej Pavla Drábka si přečtěte ve třetím čísle časopisu Moderní divadlo, který najdete na našem webu ZDE nebo v papírové formě v divadlech ABC, Rokoko a Komedie.