Jaroslav Ježek
Jaroslav Ježek se svým orchestrem a Jenčíkovými girls v revue Don Juan & Comp., Osvobozené divadlo 1931
Foto Max Wenisch a Otto Schlosser / soukromý archiv
Jaroslav Ježek s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem na jevišti Osvobozeného divadla v roce 1931
Foto Otakar Neckář
Jaroslav Ježek – legendární jazzový klavírista a dvorní skladatel Osvobozeného divadla
(25. září 1906, Praha - 1. ledna 1942, New York)
Pocházel z pražského Žižkova z rodiny krejčovského živnostníka. Již od dětství se musel vyrovnávat s nepříjemným zdravotním omezením – šedým zákalem, proto navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Přestože mu život komplikovala i řada dalších zdravotních problémů, žádný z nich nedokázal upozadit jeho nepřehlédnutelný hudební talent, který podporovala především jeho mladší sestra Jarmila. Ta mu také ze svého platu švadleny ušetřila na první piano. V roce 1921 změnila Ježkova rodina bydliště a přestěhovala se do dvoupokojového bytu v Kaprově ulici. Právě v tomto bytě se nacházel tzv. Modrý pokoj, který pro Ježka ztrácejícího zrak navrhl jeho přítel z Osvobozeného divadla, architekt František Zelenka. Dnes je byt ve správě Českého muzea hudby a nachází se v něm Ježkův památník.
V roce 1923 začal Jaroslav Ježek studovat na Pražské konzervatoři, kde byl jeho pedagogem například Josef Suk nebo Josef Bohuslav Foerster. Už v průběhu studia se stýkal s nejrůznějšími příslušníky avantgardy a během pobytu v Paříži si oblíbil jazz. Spolupracoval nejprve s Emilem Františkem Burianem, ale nesmrtelné trio vytvořil s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Oni psali texty, on skládal hudbu a navíc se stal dirigentem Osvobozeného divadla. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v Československu. O jeho osobním životě leccos prozrazuje dodnes dochovaná milostná korespondence, kterou si vyměňoval s pěvkyní Mílou Ledererovou. Společně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem emigroval v roce 1939 do Spojených států. Zde působil v New Yorku jako sbormistr Zpěvokolu. Stihl se i oženit s přítelkyní Frances (Františkou Bečákovou), ale vleklé zdravotní problémy se stupňovaly a bohužel je nebylo možné překonat. V závěru roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické onemocnění ledvin. Bylo mu pouhých 35 let. Po válce byla urna s jeho ostatky převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech. Jeho jméno nese pražská Konzervatoř a Vyšší odborná škola se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.
Vladimír Preclík (23. května 1929, Hradec Králové – 3. dubna 2008, Praha)
Český sochař, pedagog a předseda uměleckého spolku Mánes. Dlouhá léta stál v čele hořického sochařského sympozia, které zakládal. Je autorem více než 800 soch, napsal také 12 publikací. Muzeum Vladimíra Preclíka je na zámku v Bechyni, věnována je mu také stálá expozice v Galerii moderního umění v Hradci Králové.
