Značka V+W – kulturní ikona první republiky

Jan Werich a Jiří Voskovec (reportéři  Cicero Blok a Garmond Petit) v revue Líčení se odročuje, Osvobozené divadlo 1933
Foto Otakar Neckář / reprodukce z 2. čísla časopisu Vest Pocket Revue

Jan Werich (Mlíko) a Jiří Voskovec (Krev) v optimistické komedii Rub a líc, Osvobozené divadlo 1936
Foto František Illek a Alexandr Paul

Jiří Voskovec

(19. června 1905, Sázava  – 1. července 1981,  Pear Blossom (Kalifornie, USA)), byl český a americký herec spjatý s Osvobozeným divadlem, kde společně s Janem Werichem vytvořil slavné klaunské duo v autorských divadelních hrách.

Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec Vilém Wachsmann býval kapelníkem v carském Rusku, maminka Jiřina se narodila ve Francii a byla dcerou malíře Soběslava Pinkase. Jiří i jeho sourozenci (bratr Prokop a sestra Olga) byli od dětství formováni ruskými i francouzskými vlivy, vzhledem k intelektuálnímu zázemí měli velmi dobré jazykové vybavení a kosmopolitního ducha. Kvůli politické situaci si rodina změnila jméno nejprve na Vaksman a poté na Voskovec. S Janem Werichem se Jiří Voskovec údajně setkal už v osmi letech, více se ovšem skamarádili až na gymnáziu v Křemencově ulici, kde oba studovali. Odtud odešel Voskovec na gymnázium do francouzského Dijonu, kde získal stipendium (1921- 1924). Po návratu do Čech složil nejdříve maturitu, a poté se věnoval studiím na pražské právnické a filozofické fakultě, která se mu nepodařilo dokončit. Skládal totiž avantgardní básně, překládal články a jako herec sbíral první zkušenosti  před filmovou kamerou (Pohádka máje).  S bývalým spolužákem Janem Werichem se znovu setkal v redakci Přerodu, literárního magazínu, do něhož oba přispívali. Nedlouho na to začala i jejich spolupráce divadelní v rámci Osvobozeného divadla. První inscenaci Vest Pocket Revue odehráli v Malostranské besedě, odkud přes různé menší scény doputovali do nově zbudovaného sálu v suterénu Paláce U Nováků, kde se zapsali slavnou érou Osvobozeného divadla. V prostorách dnešního divadla ABC uvedli většinu svých slavných her (např. Sever proti jihu, Ostrov Dynamit, Nebe na zemi, Pěst na oko, ad.) Ve stejné době natočili neméně známé filmové komedie (Pudr a benzin, Hej rup!, ad.). V roce 1939 emigrovali s hudebníkem Jaroslavem Ježkem do USA, kde se pokoušeli prosadit. V roce 1946 se chvíli po Werichovi vrátil zpět do Československa i Voskovec. Snažili se obnovit slávu Osvobozeného divadla založením Divadla V+W. To se bohužel nepodařilo, a Voskovec podruhé, definitivně, emigroval v roce 1948. Krátce žil ve Francii a od roku 1950 znovu v USA. V roce 1955 se stal občanem Spojených států. Pod jménem George Voskovec žil v New Yorku, zahrál si na Broadwayi, a uplatnil se i ve filmu. S Janem Werichem udržoval až do konce života korespondenční styk. Byl třikrát ženatý a měl dvě dcery. Poslední roky života strávil v Kalifornii, kde zemřel na infarkt. Je pochován na Olšanských hřbitovech.

Jan Werich

(6. února 1905, Praha – 31. října 1980, Praha), byl český divadelní a filmový umělec, význačný představitel meziválečné divadelní avantgardy a vůdčí osobnost Osvobozeného divadla, kde s Jiřím Voskovcem vytvořil legendární klaunskou dvojici v řadě autorských her.

Narodil se v Praze na Smíchově jako jediný syn pojišťovacího úředníka Vratislava Wericha a Gabriely, rozené Choděrové, která byla zakladatelkou malostranského Sokola. Při křtu dostal honosné jméno Jan Křtitel František Serafínský Werich. Rodiče se brzy rozvedli a malý Jan připadl do péče otce.  1. světovou válku ovšem strávil u matky, neboť otec musel odejít na frontu. I když studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici, kde začalo jeho kamarádství s Jiřím Voskovcem (tehdy ještě Wachsmannem), jeho dětství je popisováno jako rebelské. Na základě četných kázeňských přestupků  musel ze školy odejít, dostudoval na Smíchově a po maturitě (1924) se rozhodl pro práva na Univerzitě Karlově. Ty ovšem nedostudoval. Ve 20. letech se začal věnovat psaní, pracoval jako redaktor ve studentských a avantgardních časopisech, a poté společně s Voskovcem účinkoval v Osvobozeném divadle, pro které psali své hry (Jan Werich se podílel jako herec a spoluautor na 27 titulech). Úspěch Osvobozeného divadla odstartovala Vest Pocket Revue (1927) uváděná v pražské Malostranské besedě pod hlavičkou Osvobozeného divadla. Z původně studentského představení se vyklubal fenomén, který dal vzniknout samostatné divácky úspěšné scéně. Inspirací jim byla antika, středověk, ale i dobová kulturní scéna. „Svůj“ žánr nalezli v revue, v níž mohli plně rozvinout zálibu v experimentování se slovem i formou a získali vhodný prostor pro improvizaci. Období společné divadelní práce, ale i filmové práce bylo relativně krátké (1926 – 1938). Se začátkem 2. světové války oba emigrovali do USA. Jan Werich se pokoušel prosadit na Broadwayi a v Hollywoodu, ale bohužel nebyl úspěšný. Zpět do Československa se vrátil na podzim roku 1945 a spolu s rodinou (manželkou Zdenkou a dcerou Janou, která se také věnovala herectví) se nastěhoval do přiděleného nájemního bytu ve vile na Kampě, která dnes nese jeho jméno a je v ní umístěna jemu věnovaná expozice. Spolu s Voskovcem se po válce pokusil obnovit Osvobozené divadlo pod názvem Divadlo V+W, ale po opětovné emigraci Voskovcově se Werich pokoušel pokračovat v rámci Divadla satiry sám. Nicméně, politická situace nebyla příznivá. Po roce 1948 působil Werich v různých divadlech (nejznámější je jeho postava Vodníka Čochtana v muzikálu Divotvorný hrnec v Hudebním divadle v Karlíně). V letech 1956-1961 byl ředitelem divadla ABC a pokusil se pokračovat v tradici V+W s Miroslavem Horníčkem. V repertoáru divadla se kromě jiných znovu objevily i některé ze slavných autorských her V+W (Caesar, Balada z hadrů nebo Těžká Barbora), v nichž mohl v rámci předscén komentovat aktuální dění v míře pro 2. polovinu 50. let nevídané. Poté, co byl zbaven vedoucí funkce, věnoval se filmovému a televiznímu herectví a uspokojení nalézal také v psaní knih pro děti a dospělé. Získával sice četná ocenění, byl milován diváky (především filmovými fanoušky), ale na druhé straně byl tzv. odstaven z kulturního života. Po okupaci v roce 1968 měl možnost využít svých zahraničních kontaktů a odejít na Západ, nicméně rozhodl se, že rodnou vlast neopustí. Zemřel v Praze po těžké nemoci na podzim 1980. Jeho hrob se nachází na Olšanských hřbitovech.

Vladimír Preclík (23. května 1929, Hradec Králové – 3. dubna 2008, Praha)

Český sochař, pedagog a předseda uměleckého spolku Mánes. Dlouhá léta stál v čele hořického sochařského sympozia, které zakládal. Je autorem více než 800 soch, napsal také 12 publikací. Muzeum Vladimíra Preclíka je na zámku v Bechyni, věnována je mu také stálá expozice v Galerii moderního umění v  Hradci Králové.