z básní sestavil Jiří Adámek

100 Nejkrásnějších českých básní

Délka představení 65 minut

Poezie jako naše paměť. Mají básně, které si předáváme po generace, vliv na to, jací jsme a jak sami sebe vnímáme? Scénická krajina, ve které zazní nejznámější verše vedle básní současných českých autorů, o jejichž tvorbě tuší málokdo.

Poezie nám ukazuje svět i nás samotné v novém světle. Odhaluje naše touhy, city a pocity. A hlavně, nedovoluje nám zakrývat oči před vlastní smrtelností, což může často bolet. Krása tedy znamená u každé básně něco jiného. Může být v jímavosti, surovosti, v jiskřivém dotyku všední banality i univerzálním pohledu na člověka.

Jak vypadá krajina české poezie? Známe ji důvěrně? A nebo nám slova jako Svratka, Maryčka Magdonova a ví to celá obora nic neříkají? A pokud ne, známe v té krajině všichni alespoň jeden společný bod? Řekněme jednu lesní studánku…?

Datum premiéry bude upřesněno.

Fotogalerie

Kontexty

O literární tmelizaci

Literární poznámky Dominika Melichara nejen k inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní.

Číst dále

Obsazení

Vendula Holičková
Barbora Mišíková
Nataša Bednářová
Mikuláš Čížek
Pavol Smolárik

Tvůrčí tým

režie	Jiří Adámek
dramaturgie	Klára Hutečková
scéna	Ivana Kanhäuserová
kostýmy	Petra Vlachynská
hudba	Michal Cáb
pohybová spolupráce	Zuzana Sýkorová
světelný design	Ivana Kanhäuserová, Jan Hugo Hejzlar